Jak asi tušíte, nebude jednoduché odpovědět. Abychom si mohli odpovědět sami, je zapotřebí si nejdříve přiznat skutečnosti, které snahám mít něco bio předcházely. Spolu se začátkem expanze lidské společnosti a růstu počtu obyvatel se změnil velmi často i přístup nás lidí k tomu, co a kdy jíme a jak svoje potraviny produkujeme. V zájmu nasycení společnosti převážilo intenzivní zemědělství orientované především na co nejvyšší produkci potravin a se snahou co možná nejvyšší kvality. Už z podstaty věci není možné tyto dva požadavky pro jednu potravinu zcela splnit. Dnešní konvenční zemědělství se neobejde bez umělých hnojiv, pesticidů a v čím dál větší míře i geneticky upravených plodin, protože v honbě za maximální produkcí nerespektuje pravidla, která naši předkové ctili stovky let. O chovu hospodářských zvířat ani nemluvě. Je však otázkou, zda cena, kterou za svůj blahobyt platíme, není až příliš vysoká. Tomuto našemu chování bohužel neunikly ani včely. Některé ze snah, které se v zemědělství snažily navrátit k tradicím našich předků, či prostě začít dělat věci ohleduplněji, vedly k vytváření zájmových skupin, které tyto aktivity prosazovaly. Protože my, moderní lidé, musíme mít na všechno vyhlášky a nařízení, abychom se v chaosu, který nás obklopuje, měli čeho chytit a nemuseli přitom mnoho přemýšlet, bylo zavedeno označení bio. Legislativa pak nastavuje pravidla, co vše musí výrobek splňovat, aby mohl být takto deklarován. Byla tak vytvořena obchodní značka, která s sebou nese všechna pozitiva i negativa, včetně reklamy, jako ostatní značky. My lidé potom kupujeme výrobky označené touto značkou a opět podléháme reklamě, která nám říká, že děláme něco pro své zdraví. Je to však do jisté míry trošku kupování si odpustků.
Rozehráli jsme hru, ve které podle mého názoru, pokud nezměníme svůj přístup, budeme již jen prohrávat. Je však také pro nás lidi přirozené, že se dokážeme ve svém chování učit a dělat změny. Stále více lidí si dnes uvědomuje, že náš přístup v každodenním životě je dlouhodobě neudržitelný a snaží se ve svém chování alespoň něco málo změnit. Snaží se nepodléhat reklamním a jiným zájmům, což je dnes obzvláště těžké. Vše začíná u vztahu nás lidí k půdě, pokračuje ve vztazích k rostlinám, zvířatům a končí u vztahů mezi námi navzájem. Stejně jako u ostatních označení se může stát, že značka, která prodává výrobek, převáží původní snahy a myšlenky a zůstane jen u značky. To ale podle mě není problém značek, ale nás lidí, kteří pak produkt kupujeme. Na bio včelařskou ideologii se povětšinou dívají čeští včelaři skrz prsty. Je to dáno do jisté míry nedobrými zkušenostmi s praktikami některých našich bio včelařů, ale podle mého názoru zejména naším nepříliš čistým svědomím v oblasti tlumení varroózy. Co se týče samotného včelaření, tak zejména ve způsobu tlumení varroózy a používaní účinných přírodních látek se bio včelaření liší od toho konvenčního. A tady si musíme rozhodně přiznat, že snahy jít v tomto směru jinou cestou je potřeba spíše podporovat. Zatím je bio včelaření u nás jakýmsi trpěným zlem, ale doufám, že v brzké budoucnosti budou alespoň některé postupy a principy bio včelaření součástí běžné včelařské praxe, založené na pokoře k přírodním zákonům a odpovědnosti. Pak již možná nebudeme značku bio potřebovat.
Zdeněk Klíma