Postmoderní včelaření

Jan Vondrák

5/2012, strana 152

Kdyby včelařil nějaký filozof, nejspíš by konstatoval, že se v evropském včelařství po dlouhých desetiletích nadvlády antropocentrismu začíná paralelně prosazovat i další myšlenkový proud, biocentrismus.

Antropocentristicky uvažující člověk vnímá jako měřítko veškerého okolního světa sebe a své zájmy, kterým se snaží vše ostatní včetně přírody přizpůsobit. Díky tomuto přístupu jsme se dopracovali k relativně velmi mírným, medným a nerojivým včelám. Vinou tohoto přístupu jsme ovšem také vyhubili řadu původních včelích populací, nakazili naše včely varroózou (stalo se tak kvůli dovozu nepůvodních včel na dálný východ) a udělali z nich pacientky naprosto závislé na naší péči.

V současné době se ale – zatím spíše na úrovni jednotlivců než skupin – objevuje úplně odlišný přístup k chovu včel, který je v některých svých projevech natolik odstředivý, že je zatím vnímán spíš jako kuriozita než jako relevantní projev včelařství. Jde o vědomou snahu nepřizpůsobovat přírodu svým potřebám, ale naopak přizpůsobit tyto potřeby přírodní rovnováze a biodiverzitě. Proto občas čteme o „bláznech“ , kteří v horách loví bodavé křížence tmavé včely, proto slýcháme o „šílených“ bond testech při kterých zahynou stovky nevinných včelstev, a proto jsme se rozhodli v tomto čísle podpořit petici Za obnovu zemědělské krajiny, byť jde zdánlivě proti zájmům včelařů „,těžících“ z řepky a dalších produktů monokulturního zemědělství. Všechny zmíněné aktivity jsou z krátkodobého hlediska neekonomické, přesto dle našeho názoru potřebné pro hledání dlouhodobé rovnováhy v české přírodě.

Včelaři často mluví o tom, jaké by měly být jejich včely. Jak klidně by měly sedět na plástech, jak by měly být čistotné, jak čistá by měla být jejich rasa a podobně. Pojďme ale nyní ve světle výše uvedeného otázku obrátit a zeptat se včel, jakého by chtěly mít včelaře. Osobně jejich odpověď „bzzz“ interpretuji jako „žádného“. Tohle přání bych jim jednoho dne velmi rád splnil a omezil svou chovatelskou aktivitu jen na nabídku vhodných dutin, podobně jako když chystám budky ptákům. Než to ale bude možné, je třeba řešit nejen hojně diskutovanou otázku varroatolerance, ale zamyslet se i nad tím, zdali je naše životní prostředí v takovém stavu, aby v něm zdravé včely dokázaly zůstat zdravé i bez naší pomoci.

V tomto čísle se nám příspěvků řešících podobná biocentristická témata sešlo hned několik. Jistě je sami poznáte a věříme, že vás inspirují.