Přesto jsem v právě končícím včelařském roce včelám vděčný za to, že mě učily trpělivosti při aplikaci nových poznatků. S manželkou Evou jsme totiž učni oboru včelař na SOU v Blatné. Zasednout do učňovských lavic bylo pro mě jakožto vysokoškolského pedagoga dokonalou výzvou. A byl jsem po všech stránkách mile překvapen. Vše, co jsme se teoreticky i prakticky zde naučili, ihned jsme odzkoušeli na naší včelnici u Kaňkových hor v nadmořské výšce 421 metrů nad mořem.
Zdejší pedagogové nás učili chov matek a tvorbu oddělků podle Dr. Gerharda Liebiga. Sběrný oddělek se nám myslím povedl. Po devíti dnech jsme přelarvili a na chovném rámku se chytlo pět matečníků. A pak přišlo nečekaně již zmíněné delší studené období a možná i kvůli tomu byly za pár dní všechny matečníky zastavěné. Když jsme devatenáctý den chtěli školkovat, nebylo téměř možné matečníky najít. K tomu se náhle přihnala bouřka a nad mojí maringotkou to dost blýskalo, takže mi včely daly najevo, že ten den již o moji přítomnost nestojí – a já jsem pak oteklý tři dny v práci nemohl u krku dopnout košili s kravatou.
Situaci jsme řešili jinou cestou, než jsme původně chtěli. Udělali jsme ještě tři osiřelce a přidali části se zastavěným matečníkem. Bohužel v čase snubních proletů, kdy kvetla řepka, bylo zase chladno, takže byla malá snůška a matky pak plodovaly jen ve dvou. U ostatních jsme provedli zkoušku plodem, poté našli matečníky, udělali další oddělky a čekali, co bude dál. Nakonec též zafungovalo nezištné přátelství mezi včelaři a darovali nám dvě oplozené matky. Přidávali jsme je pomocí přidávací klícky. Poslední nečekanou událost jsme museli řešit se dvěma oddělky, jelikož byly slabé a vyloupené, a tak jsme tato včelstva podle návodu z knihy Ilustrované včelařství spojovali přes noviny. Povedlo se a jsou již úspěšně zazimovaná.
Včely v druhé polovině snůškové sezony dost nosily, takže pozdní vytáčení květového a po deseti dnech i medovicového medu v zahrádkářské kolonii mých rodičů byla téměř společenská událost. Přišli lidé z okolí, okukovali med tekoucí z medometu a děti nadšeně žvýkaly víčka. Pro štěstí jsme první várku medu rozdali.
Včelařský rok byl možná více proměnlivý, ale pro nás rozhodně ne nešťastný. Hodně jsme se v něm naučili. Atmosféru v Blatné bych doporučil každému včelaři.
A poslední zkušenost: Když jsme v Blatné sledovali video a následně byli prakticky seznámeni, jak chytat a starat se o roj, říkali jsme si, že se těšíme, až si to vyzkoušíme. To nevymyslíš, při cestě domů jsme se stavili u rodičů a během pár minut přišel soused z vesnice, že směrem ode mě mu přiletěl na strom roj. Napadly mě ten den ještě dvě zlidovělé fráze z českých filmů, z nichž první: „Máte štěstí, že jedu zrovna kolem.“ Mírnost roje a jeho zalétávání do úlu za matkou bylo jedinečným zážitkem. A když jsme roj usadili v úlu a jeli domů, poznamenal jsem v autě k mé ženě, že je ta včelařská praxe dobře vymyšlena s parafrázovaným dodatkem: „Včelaři z SOU Blatná. No, zřejmě slušnej oddíl.“
Karel Sládek
sladekk@gmail.cz