V roce 1967 absolvoval obor obecná zoologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita v Brně) a následně v roce 1971 na téže univerzitě získal malý doktorát z přírodních věd absolvováním rigorózní zkoušky. Na včelařské katedře Vysoké školy zemědělské v Brně získal po absolvování vědecké aspirantury v roce 1977 hodnost kandidát věd v oboru speciální zootechnika a v roce 1998 se habilitoval v oboru fyziologie živočichů na Masarykově univerzitě.
Po absolvování vojenské služby působil v letech 1968–1969 na Biofyzikálním ústavu ČSAV v Brně. Nejdéle však působil, 23 let, ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku u Brna, kde učinil také zásadní část své odborné práce, a to v letech 1969–1992. V roce 1992 nastupuje na svoji alma mater jako odborný asistent a od roku 1998 pak působí dále jako docent fyziologie živočichů při Katedře srovnávací fyziologie živočichů a obecné zoologie (později Ústav experimentální biologie, odd. fyziologie živočichů a imunologie). Garantoval či podílel se na výuce řady předmětů (Obecná zoologie, Buněčná biologie pro biofyziky, Aplikovaná fyziologie hmyzu, Embryologie a Mikroskopická anatomie bezobratlých. Na univerzitě působí 14 let do roku 2006 a vrací se zpět na své vědecké pracoviště do Troubska, aby dále pracoval na rozvoji metod chovu čmeláků, kde působí dodnes.
V. Ptáček instaluje do venkovního prostředí úlek se čmeláky
K jeho zásadní objevům patří:
- Vytvoření polní techniky pro podporu hnízdění a tedy navýšení početnosti populace šedosrstky tolicové (Rhophitoides canus) pro zajištění produkce vojtěškového osiva. Vše to začalo koncem 80. let minulého stolení pozorováním výkonnosti některých druhů včel při opylování vojtěšky. Docent Ptáček si všiml, že při srovnání s některými ostatními včelami, které vojtěšku rovněž opylují, je právě šedosrstka velmi výkonná a přitom do té doby víceméně zemědělské praxi neznámá. Proto se zaměřil na studium její bionomie. Na jejím základě pak vytvořil teoretický plán, jak pomocí živných a hnízdních pásů přímo v porostu vojtěšky a přizpůsobením její chemické ochrany dosáhnout postupného trvalého rozmnožení šedosrstek do takové početnosti, kdy je možné zajistit její plné opylení i v rozsáhlých monokulturních agrocenózách semenářských porostů na jižní Moravě. Metoda byla propracována a uvedena postupně do praxe na téměř 5000 ha semenářských porostů vojtěšky. Metoda zcela vytlačila dříve zaváděnou metodu chovu čalounice mateřídouškové (Megachile rotundata), která se v našich podmínkách neosvědčila.
- Zjištění, že čmeláci mohou navázat kontakt s dělnicemi včely medonosné a dokonce tím lze dosáhnout zvýšení úspěšnosti zakládání hnízd čmeláků. Později metody propracoval a zkoušel další možnosti indukce plodování matek čmeláků.
V. Ptáček kontroluje opylení vojtěšky
Dělnice včely medonosné navazující mezidruhový sociální kontakt s matkou čmeláka zemního
Práce docenta Ptáčka je v odborném světě uznána a vědeckou komunitou oceněna vyžádanými odbornými pobyty v zahraničí. U nás je rovněž znám jako zakladatel a propagátor chovu včely medonosné v úle Optimal a tvůrce metody chovu v Minioptimalu. Usilovně se věnoval a věnuje práci se studenty, kteří jeho blízkost rádi vyhledávají. Jeho práce tak nachází následovníky.
Pane docente, za všechny Vám přeji pevné zdraví, radost a entusiasmus, který je pro Vás tak charakteristický. Děkujeme Vám!