Fakt, že o vitalitě a dlouhověkosti včel se rozhoduje především v měsících červenec a srpen, hodně z nás začíná chápat až po prvních osobních zkušenostech s úhyny včelstev. V některých létech toto pravidlo nabývá na významu s ještě větší razancí. Jsou to roky s příhodnými podmínkami pro rozvoj populace roztočů Varroa destructor, tedy varroózy. Již od brzkého jara letošního roku mnohé nasvědčovalo, že v řadě oblastí by takovým rokem mohl být i rok 2014. Proto jsme se s kolegy snažili o varování a rady již od jarních měsíců. Možná to trošku pomohlo a nějaký smysl to přeci jen mělo. Řada včelařů si letos dala více práce než v jiných létech s vyřezáváním trubčiny, stále více včelařů se snaží alespoň o nějaký letní monitoring úrovně napadení svých včelstev. Ať již sledováním zmíněného trubčího plodu, či sledováním přirozeného spadu samiček na podložky v podmetu, či s využitím zasíťovaného dna, nebo prováděním smyvu vzorku včel. Je také velmi dobrým trendem, že se včelaři stále více zajímají o spady roztočů po provedených ošetřeních. I to má v letních měsících důležitou vypovídací hodnotu.
Úhyn včelstva není ostuda, ale poučení
Bohužel i tak se někdy občasnému úhynu včelstev nevyhneme. Co tedy dělat v případě, že se tak stane. Vždy je třeba zdůraznit, že rozhodující je, z jaké příčiny včelstvo nebo více včelstev v průběhu podzimu a zimy na stanovišti hyne. Ta úplně nejčastější má kořeny právě v letních měsících a na podzim a v zimě již není možno stav včelstev nijak ovlivnit. Pokud je zimní generace včel významně poškozena především virovými infekcemi, které roztoči při sání hemolymfy na plodu a dospělých včelách přenáší, není včelstvům pomoci. Zrádný pro nás chovatele je fakt, že naprostá většina viróz včel nemá pozorovatelné příznaky. Včelstva tedy ještě v průběhu září mohou vypadat naprosto normálně, ale jejich osud je i tak zpečetěn. Takový úhyn se projevuje postupným slábnutím včel. Pokud je teplý podzim, jako ten letošní, je znatelný úbytek včel při podzimních proletech, mrtvolky včel v úlovém prostoru proto nebývají zpravidla žádné. Včelstva takto zesláblá při větším ochlazení ztrácejí schopnost dostatečné termoregulace a při prvních mrazech poté poslední zbytek včel umírá. Lze pak objevit malý chomáček mrtvých včel buď zčásti zachycených v plástových uličkách, nebo mrtvolky včel na dně úlu.
Jiné příčiny zimních úhynů
Samozřejmě je třeba mít na paměti, že jsou i další onemocnění, která mohou způsobit i úhyn včelstev v tomto období. Vždy je třeba provést prohlídku uhynulého včelstva, posoudit kvalitu plodu, pokud byl přítomen a vyloučit další onemocnění. Především slábnutí včelstev v důsledku moru včelího plodu, vady matek vedoucí k málo početné zimní generaci. V jarním období je třeba mít také na zřeteli výskyt nosematózy, kdy lze původce prokázat velmi jednoduše mikroskopicky. V případě nosematózy je někdy pozorovatelná i kombinace s poškozenou zimní generací v důsledku varroózy a virových infekcí, kdy hrstka včel, které se již nezvládají uhřát, hodně často následně kálí na plástech. Nemusí se vždy jednat o příznaky nosematózy, ale není toto spojení nijak vzácné.
Je možno použít dílo po uhynulém včelstvu?
Pokud nejsou plásty pokáleny a nejedná se o příčinu pramenící v onemocnění plodu, či nosematóze, je možno zásobní plásty a souše po uhynulých včelstvech využít. Viry potřebují ke svému životu hostitelské buňky a přežívání včelích virů mimo včely samotné je velmi omezené a v praxi málo významné. Plásty po vyloučení jiné příčiny úhynu včelstva je tedy možno dále použít. V každém případě je ale velmi vhodné takovou situaci konzultovat s veterinárním inspektorem, či alespoň zkušenějším kolegou. O větším úhynu včelstev, než je u chovatele řekněme obvyklé, je vždy nutno informovat veterinárního inspektora místně příslušné veterinární správy. Spolu s chovatelem je pak možno provést prohlídku včelstev a inspektor doporučí chovateli další postup, případně odebere vzorky pro vyloučení dalších příčin úhynu. Vyšetření těchto vzorků včelař nehradí.
Co tedy napsat závěrem. Především to, abychom se z případných úhynů včelstev poučili, jedině pak budou mít nějaký smysl, když už se vyskytnou. Pokud si nevíme s příčinou úhynu rady, je dobré se obrátit na veterinárního inspektora, který by měl v takovéto situaci pomoci.
A trošku cynický závěr si neodpustím. Konec konců také nezapomínejme, že i v roce 2015 je ČR, díky Pracovní společnosti nástavkových včelařů a všem aktivním včelařům, součástí projektu Coloss. Tak se o informace při úhynech včel nebojme podělit s ostatními, třeba i na stránkách Moderního včelaře. Myslím, že v tom případě může být naše neštěstí pro druhé varováním a poučením.
Přeji Vám, ať Vaše včelstva vyzimují co nejlépe a starejme se, máme jim co vracet.