Narodila se na Českomoravské vysočině, v Jimramově, v rodině učitele. Do Brna se dostala těsně po skončení II. světové války, tam maturovala a pokračovala ve studiu na Vysoké škole zemědělské (nynější Mendelova univerzita). Zde se již v průběhu studia aktivně zapojila do prací na Ústavu včelařství a hedvábnictví; zabývala se chovem bource morušového. Po státnicích v roce 1953 odchází učit na Zemědělsko-technickou školu do Děčína. V roce 1957 se vrací na svoji alma mater, kde začíná pracovat nejprve jako asistentka, později odborná asistentka pod vedením prof. Dr. Boleslava Tomšíka, profesora hedvábnictví a včelařství. Pokračuje ve svém zaměření, chovu bource morušového, a publikuje první vědecké práce. Začátkem 60. let 20. století se stává obor hedvábnictví z politických důvodů (družba s Čínou) nežádaným oborem, a proto se orientuje na studium včelařství. V roce 1962 obhajuje svoji kandidátskou disertační práci o opylování vojtěšky seté. Ve své výzkumné činnosti pokračuje a v roce 1965 předkládá svůj habilitační spis o opylování vojtěšky seté, habilituje se a v roce 1966 je jmenována docentkou včelařství a hedvábnictví. V roce 1990 je jmenována profesorkou speciální zootechniky – oboru včelařství. Do důchodu odešla v roce 1996 a přednášky zajišťovala až do roku 1999.
Svou výzkumnou činnost zaměřila na tato chronologicky seřazená témata:
-
chov bource morušového,
-
otázky spojené se zajištěním opylování vojtěšky seté,
-
nektarodárnost hospodářsky a včelařsky významných rostlin,
-
etologie včely medonosné při opylování plodin v polních kulturách – kvantita a kvalita práce,
-
mikroskopická analýza medů (mikroskopické vyšetření bezmála 1000 vzorků medů z celé ČSSR),
-
studium vlivu feromonů plodu včely medonosné,
-
studium rozvoje hltanových žláz a vaječníků dělnic včely medonosné v závislosti na biologickém stavu včelstva (rojení, bezmatečnost, tichá výměna apod.)
- etologie včely medonosné při opylování plodin v technické izolaci – efektivita práce a přenos pylu v technické izolaci.
Je autorkou a spoluautorkou desítek původních vědeckých prací, několika studijních textů, spolupodílela se na vzniku včelařských monografií sloužících včelařské praxi. Výsledky výzkumu se snažila předávat do praxe pomocí populárních článků a sdělení.
Paní profesorka Sylvie Kubišová nebyla pouhým zaníceným výzkumníkem, jak by se mohlo zdát z předešlého textu, ale rovněž výbornou učitelkou. Výrazně prosazovala vysokoškolskou výuku včelařství v apidologickém kontextu, který je komplexní a odlišuje ji od výuky nižších stupňů. Její přednášky byly hojně navštěvovány. Ovlivnila a inspirovala generace včelařů, ale i dnešních včelařských odborníků.