Otázkou, která mu nedala spát, bylo pohlavní rozmnožování rostlin. Pečlivou výzkumnou prací, kdy pět let studoval funkci nektárií, přišel na princip rozmnožování opylováním a skutečnost, že pyl přenáší hmyz. V nadšení nad svým objevem usoudil, že nutnost opylení vysvětluje velikost, tvar, vůni, barvu, ba dokonce místo výskytu rostliny. Bohužel jeho knihu, byť přinášela konkrétní příklady a 25 ilustrativních mědirytin „Das entdeckte Geheimnis der Natur im Bau und in der Befruchtung der Blumen“ (Odhalenétajemstvípříody ve stavběa oplozováíkvěin), z roku 1793 odborníci nepřjali. Kromě toho, že svým objevem předběhl dobu, mohl v odmínutí hrát roli fakt, že byl z hlediska školených botaniků laik. Mezi ostrýi kritiky nechyběl ani Sprengelův současník Johann Wolfgang Goethe. Sprengelova teorie prý nic nevysvěluje, jen podsouvá přírodě lidské vlastnosti. Na popularitě mu nepřidaly ani jeho povahové vlastnosti typické pro starého mládence se sklony k mrzoutství Zhrzený se vrátil k filologii. Jenže ani ve školství neslavil úspěch. Snad pro přílišou přísnost a určitě pro vlažnost ve výuce nábožnství nakonec o své učitelské místo přišel. Dožíval stejně zapomenutý jako jeho objevná knížka v malé podkrovní místnosti, kde v 66 letech skonal. Přesto ještě pět let před svou smrtí však sepsal knížku „Die Nüzlichkeit der Bienen und die Nothwendigkeit der Bienenzucht, von einer neuen Seite dargestellt“ (Užitečnost včel a nutnost jejich chovu přdstavené z nového hlediska). Byl to teprve až slavný Charles Darwin, kdo se o půl století pozděi k jeho teorii vrátil ve svých vlastních výzkumech a „starého dobrého Sprengela“ ve vědecké obci odborně rehabilitoval.
Pozn.: http://www.biohonigbonn.de/Sprengel/SprengelNatur2010.pdf
Literatura: Arzt, Volker. Fascinující život rostlin. 1. vyd. Bratislava: Eugenika, 2015. 239 s. ISBN 978-80-8100-392-9.