Konstrukční kázeň _ odchylky od standardu

Jiří Přeslička, Petr Texl

2/2016, strana 34

Při diskuzi o konstrukční kázni je třeba mít na mysli, že se standardy jednotlivých typů úlových sestav vytvářely obvykle velmi dlouho. Prodělaly letitý vývoj s mnoha vylepšeními a následně také zjednodušeními. Nedá se vyloučit, že je ještě nějaké vylepšení možné. S ohledem na dobu, kterou vývoj trval, je to však málo pravděpodobné. Tendence o vylepšování stávající úlové sestavy jsou pochopitelné; svědčí to o tom, že včelaři o své práci přemýšlejí a snaží se svůj provoz modelovat podle vlastních představ. Při tom ale můžou vzniknout omyly, které obsluhu včelstev zkomplikují. Tento příspěvek má za cíl upozornit na několik často se vyskytujících chyb, které mají zpravidla původ v nerespektování včelí mezery. Příklady jsou sice uváděny na úlu Langstroth, ale mají obecnou platnost.

 

Příliš vysoký nebo nízký nástavek

Výška nástavku představuje výšku rámku + 8 mm. Odchylky do plusu i mínusu jsou nežádoucí. Tyto odchylky nemusí způsobit pouze chybný návrh nebo výrobní nepřesnost, ale i nesprávná vlhkost dřeva při výrobě nástavku. Pokud bylo použito  příliš suché dřevo, tak po zařazení do provozu se vlivem vlhkosti jeho výška zvětší. Je to sice jen o několik málo milimetrů, ale má to zásadní význam. Problém se projeví především u vysokých nástavků. Tomu se dá předejít umístěním dřeva na nějaký čas před zpracováním do venkovního prostředí, například pod přístřešek. Dřevo nasaje vzdušnou vlhkost a potíže jsou pak minimální.

 

Tenká a úzká horní a dolní loučka rámku

Vyzkoušená je horní loučka 27 x 19 mm a dolní loučka 19 x 10 mm. Při šířce horní loučky 27 mm a boční profilované Hoffmannově loučce 35 mm vychází mezera mezi horními loučkami 8 mm (včelí mezera). Poněkud užší spodní loučka umožňuje včelám stavět do tohoto prostoru rojové matečníky. Lze je tak velice snadno objevit při odklopení nástavku. Pro kontrolu rojové nálady není třeba plodiště rozebírat. Někomu se může zdát, že síla horní loučky 19 mm a spodní 10 mm představuje příliš hodně dřeva. Rámek s těmito rozměry je ale stabilní a trvanlivý. Prostavování prostoru mezi jednotlivými patry je minimální. Při zachování včelí mezery 8 mm mezi horní a dolní loučkou není problém s přecházením matky do jednotlivých nástavků. Tento rozměr louček mimo jiné též umožní i hospodárné využití materiálu. Především při výrobě nástavků se stěnou 19 mm se loučky dělají ze zbytků. Společný rozměr 19 mm je velká výhoda.

 

Široká boční loučka

Boční loučka dřevěného Hoffmannova rámku by měla mít šířku 35 mm. Vnitřní světlost pro desetirámkový nástavek je 375 mm. To je (10 x 35 mm) + 25 mm manipulační mezera (Obr. 1). Manipulační mezera 25 mm by se mohla zdát zbytečně velká. U dřevěného rámku ale dojde časem vlivem nánosu propolisu k zesílení boční loučky o 1 až 2 mm (Obr. 2).

U boční loučky široké 36 mm vzniká u rámků používaných delší dobu problém se zasunutím rámků do nástavků. U plastových rámků není tak velký problém s usazováním propolisu na bočních loučkách jako u rámků dřevěných. Proto je šířka 36 mm ještě vyhovující.

Obr. 1: Foto sestavy rámků v nástavku (10 x 35 mm + 25 mm manipulační mezera)

Obr. 2: Foto styčné plochy boční loučky s nánosem propolisu

 

Nesprávný rozměr drážky pro ouška rámků

Drážka má být tak široká, aby vůle nového rámku měla hodnotu 3 mm. Je to 1,5 mm na každou stranu. Je to vyzkoušené a vyhovující. U Langstrotha, který má délku horní loučky 482 mm, je to světlost nástavku v závěsné drážce 385 mm. Rovněž hloubka drážky je třeba taková, aby nad rámky vznikla vůle na prolézání včel. Pro ouška silná 10 mm je to 17 mm (Obr. 3). Pokud není tato vůle dodržena, dochází při položení nástavků na sebe a také při položení vnitřního víka na úl k mačkání včel. Pokud se kombinují nástavky s různou hloubkou drážky pro ouška rámků, obtížně se může dodržet včelí mezera.

 

Závěs oušek rámků tvořený laťkou přibitou na stěnu úlu

Toto řešení využívají někteří výrobci, především sololitových nástavků. Toto je přijatelné řešení pro manipulační bedny pro převoz rámků a souší. Do úlových sestav se absolutně nehodí. Mezi bokem nástavku a boční loučkou rámku vzniká velký prostor, který včely prostavují. Rámky téměř nejdou vyndat a dochází k mačkání včel. Také bývá problém s hledáním matky, která může být na plodu ve vytvořené mezeře (Obr. 4).

Obr. 3: Pozice ouška rámku v drážce nástavku

Obr. 4: Špatná konstrukce závěsu ouška rámku

Vysoký podmet

Aby včely nestavěly v podmetu, měl by být podmet maximálně 20 mm vysoký. U vyšších podmetů je potřeba použít rošt, pro zamezení stavby na dolních loučkách prvního nástavku. Konstrukce některých vysokých den umožňuje pro volnou stavbu v podmetu vkládat vodící loučky, případně celé nízké stavební rámky (Obr. 5).

Obr. 5: Foto volné stavby ve vysokém podmetu

Shrnutí

Na závěr je třeba dodat, že rozměry standardu jsou rozměry, u kterých se počítá s určitými malými nepřesnostmi způsobenými změnami rozměrů vlivem vlhkosti i technologií výroby. Standardy jsou navržené tak, aby tyto drobné odchylky rozměrů nezpůsobily problémy při obsluze úlu. Při snaze o vylepšení úlu a rámku bychom neměli zapomínat na ono letité „Úl medu nepotí“.