Část vystavovatelů jen předváděla své výrobky a zařízení, podstatná část výstavní plochy však byla nejen výstavní, ale současně prodejní. Tam byl pravý včelařský ruch; prodávaly se hotové rámky (mimochodem v jedné velikosti pro plodiště a jedné pro medník. Italové nemají takové problémy jako my v Česku, kde máme mnoho typů úlu), v nabídce byly úly, výběr různých plemenáčů jak z tvrzeného polystyrenu, tak dřevěných…
Na výstavišti bylo znát, že do včelařství vstupují moderní technologie s elektronikou, a to nejen u vah, ale rovněž při zabezpečení úlů proti krádežím, což je zřejmě nejen český, ale celosvětový problém.
Druhý den jsme vyjeli k návštěvám tří včelařů.
Prvním byl Lorenzo Baronio v Albarola di Vigolzone s provozem v bio režimu. Provedl nás po zázemí své firmy, viděli jsme sklady, medárnu, plnění medu. Ve všech provozech byl patrný mimo varroázy ještě jeden problém, a to změna klimatu. Horká období během kvetení důležitých nektarodárných rostlin mají vliv na výnosy a kvalitu medu. Bohužel při takovýchto klimatických podmínkách nejsou včelaři schopni sklízet med s nízkým obsahem vody. Tento med musí po vytočení ještě dosušovat. Viděli jsme tu nejen sušičku, ale i míchadlo medu, kde mimo odstraňování vody bylo možné za pomoci podtlaku vmíchávat do medu i jiné přísady, ovoce, pyl a podobně. Tím si pan Baronio rozšiřuje sortiment a zvyšuje prodejnost produktu.
S dalším včelařem jsme se setkali ve střední zemědělské škole G. Pastoriho. Davide Frugon je prezidentem Sdružení pro včelařství Brescia. Přiblížil nám, jak je to u nich s organizovaností, co včelařům poskytují a co pořádají i jak tady probíhá včelařský rok. Je zajímavé, že zde, na úpatí italských Alp, chovají nejen včelu italskou, ale i kraňku a - buckfastskou včelu. Navštívili jsme včelnici v krásně rozkvetlém meruňkovém sadě. Včely v tuto dobu byly přikrmovány medocukrovým těstem a někteří se měli možnost seznámit s žihadlem Apis mellifera ligustica.
Třetí největší navštívený provoz byl ve vesnici Volpago del Montello poblíž Benátek. Kromě včelaření a produkce medu se zabývá výrobou úlů s rámky a zpracovává vosk na mezistěny. Majitel farmy Apicoltura Marcon pan Bruno Marcon hovořil o svém postupu při potlačování varroózy. Nejen, že to zkouší pomocí otáčivého úlu, ale používá novinku, kterou bude prezentovat v příštím roce na Apimondii v Turecku. Jedná se o léčbu teplem. 4x během sezóny provede ohřev plodiště pomocí topné vložky uprostřed plástu. Pro lepší představu: topné těleso je součást mezistěny, na které včely vystaví dílo. Zdrojem energie jsou sluneční kolektory. V dílnách firmy jsme viděli raritu – automat na sbíjení a vrtaní rámků. Protože šlo o teprve vyvíjený prototyp, byla cena poměrně vysoká. Protože si italští včelaři však všechno kupují, je návratnost i takových investic poměrně rychlá.
Všechny tři včelaře spojoval stejný problém, změna klimatu, kdy jsou velká sucha a horka příčinou nižšího využití snůšek než dříve. Jsou nuceni více kočovat do oblastí, kde tyto změny nejsou až tak výrazné. Dalším společným jmenovatelem byla varroóza. I když znají Apiguard, tymol, pásky s amitrazem na způsob Varidolu, považují za nejúčinnější zaklíckování matek na jednom rámku. Po vyběhnutí veškerého zavíčkovaného plodu je matka vypuštěna a rámek s plodem odstraněn. Poté proběhne na přelomu června a července přelečení sublimací (rychlým odparem) kyseliny šťavelové. Pokud při sledování spadu v září až říjnu zjistí, že si včelky nějaké roztoče opatřily, použijí znovu kyselinu šťavelovou. Dle dostupné literatury se může použít kyselina šťavelová pouze jednou za život včel. Jejich hlavní léčení je v období končící letní generace včel a v případě druhého ošetření se jedná již o včely dlouhověké, které jsou v úle v zimě.