„Výzkumná část práce se zaměřuje na sociální a generační problematiku včelaření a odhaluje motivace včelařů pro chov včel. Dále interpretuje pohled respondentů na včelařské organizace v rámci České republiky, jejich vztah k přírodě a vlastní výhled do blízké budoucnosti chovu včel.“ Obsáhlý vhled shrnuje základní údaje z biologie včely a dějin včelařství. Následuje popis významných včelařských spolků působících na území našeho státu. Kapitola Včelaření v praxi zahrnuje řadu systematicky srovnaných dat ze zootechniky, legislativy i socioprofesního a genderového zařazení včelařů.
Nejcennější je druhá část diplomové práce, kde se autorka na základě dotazníkového šetření v terénu věnuje motivaci lidí k chovu včel. Stranou nenechává ani následnictví včelařského řemesla v rodinách a jeho budoucnosti v měřítku České republiky.
Jaký je závěr, který vychází ze zpracovaných 60 dotazníků? Kateřina Mohrová uvádí:
„Nejčastěji začínají v současné době včelařit osoby v produktivním věku (tedy ve věku 30-40 let). Typickým včelařem je muž ve věku do šedesáti let, ve výzkumu převládají věkové kategorie od čtyřiceti let výše. Avšak z takřka třetinové účasti žen z výzkumu plyne, že procento včelařek není zanedbatelné a zřejmě jejich počet v České republice mírně stoupá.
S přibývajícími zkušenostmi a léty včelaření se mírně zvyšuje počet včelstev chovaných jedním včelařem, který se však převážně pohybuje v řádu desítek včelstev. Lidé, kteří se živí včelařením, si pořizují větší množství včelstev, tj. desítky až stovky. Víkendoví nebo hobby včelaři si pořizují zpravidla do deseti včelstev. Hlavní motivací započetí chovu včel byl pozitivní vztah k přírodě, dále udržení rodinné tradice a na třetím místě produkce vlastního medu. Včelaření jako finanční přínos bylo až motivací následující (tzv. hnací síla), a to na druhém místě. Na prvním místě byl opět vztah k přírodě a na třetím místě bylo včelaření jako relaxace a smysluplná náplň volného času.
Výzkum potvrzuje vysokou organizovanost českých včelařů. Většina včelařů má své následovníky, a to v rodinách s tradičním včelařením v potomcích, a dále jako „učně“ v rámci vedení začínajících včelařů či přímo včelařských kroužků. Motivace dětí a mládeže je tak nastavena přístupem jejich rodičů k přírodě. Právě budoucnost včelaření má své kořeny v tradičním předávání včelařské činnosti, která v současné době není na ústupu. Začínajících včelařů postupně přibývá, i když nejsou vždy zcela „mladí“, a dále v návratu společnosti k přírodě bližšímu způsobu života.
Dále bude nejspíš obor do budoucna tvořen zejména včelaři s individuálním přístupem k chovu včel, kteří vzejdou z řad současných studentů různých včelařských oborů. Jako problematická se do budoucna zdá finanční nákladnost včelaření a vhodná by podle včelařů-respondentů byla reorganizace a modernizace Českého svazu včelařů, zejména co se týče „omlazení“ členů ČSV a zjednodušení administrativy.“
Diplomovou práci Kateřina Mohrová obhájila 13. 6. 2016. V celé znění bude zveřejněna v Repozitáři závěrečných prací UK na adrese https://is.cuni.cz/webapps/zzp/search/?tab_searchas=basic&lang=cs . V úvodu práce si budete moci přečíst poděkování diplomantky všem čtenářům Moderního včelaře, kteří jí poslali vyplněný dotazník.
Marie Šotolová