Je někdo zodpovědný za pohledávky ČSV vůči Včele Předboj?

Vážený pane Sáro, mezi včelaři jste vešel ve známost svou otevřenou snahou o nápravu ve vedení ČSV. Víme, že jste v lednu tohoto roku předložil ÚV ČSV několik otázek k zodpovězení (viz rámeček). Dočkal jste se odpovědí? Můžete popsat stručně průběh událostí?

Jako řadový včelař chovající 30 včel­stev jsem v sezóně roku 2005 zjišťoval výkupní ceny medu. Když jsem se dozvě­děl, že výkupní ceny se pohybují asi ko­lem 25 Kč, zajímalo mě proč je tato cena tak nízká a položil jsem otázku, jak je na tom organizace z části vlastněná ČSV – Včela Předboj. Bylo mi oznámeno, že Včela nevykupuje vůbec. Jako člen ČSV– včelař – akcionář jsem si tedy objednal návštěvu a vydal se do Předboje osobně. Chtěl jsem se přesvědčit, kde je pravda o krachu Včely. Hovořil jsem s Václavem Kořánem jako majoritním vlastníkem a předsedou představenstva a Janem Benešem – jako ředitelem a členem před­stavenstva a. s. Při rozhovoru s jmenova­nými pány jsme si vysvětlili situaci Včely, která již nefungovala a to z důvodu uza­vření provozu Veterinární správou. Veteri­nární správa vydala rozhodnutí o uzavření provozu z důvodu nevyhovujících hygie­nických podmínek při výrobě.

Zde je kopie rozhodnutí ze dne 25. června 2005. Zajímavé je předešlé rozhodnutí Krajské veterinární správy Pra­ha východ, které bylo vydané 9. 6. 2005, kde sice závady byly zjištěny, ale provoz mohl fungovat. Otázkou je, proč se po ně­kolika dnech závady jevily jako neodstra­nitelné a provoz Včely Předboj byl kvůli nim zastaven.

Myslíte, že by se v tom dala hledat spo­jitost s konkurzem, jehož návrh byl po­dán 10. srpna 2005?

Přesně tak, myslím si, že již delší dobu byly ekonomické skutečnosti, které vedly ke konkurzu Včely, známy vedení společ­nosti a ČSV. ČSV mělo své zastoupení v orgánech Včely. Členem představenstva byl RNDr. Robert Šmied a v dozorčí radě MVDr. Miroslav Peroutka, CSc.

Když jsem si prohlédl provoz Včely Předboj, a. s., kterým mě provedli Václav Kořán a Jan Beneš, byl jsem překvapen. Provoz byl ve špatném technickém stavu. Při cenách medu na našem trhu a situaci ve které se nacházeli majitelé Včely se nedalo investovat do samotného provozu. Je otázka, zda byl konkurz nevyhnutelný, či ne.

Byl jsem seznámen se závadami, které se nelíbily veterinářům a proč provoz ukon­čil svou činnost, přesto že tam byly záso­by medu, medoviny a dalších věcí.

Byly ty závady natolik závažné a podle vašeho názoru neodstranitelné?

Myslím si, že závady nebyly závažné. Pokud chybí např. „senzorový kohoutek“ nebo zatéká střechou, neříkejte mi, že by nešlo problémy lehce odstranit. Můžeme se dohadovat, zda působily tlaky z jiných stran, které chtěly nějakým způsobem ukončit činnost Včely Předboj.

Jaké kroky jste podnikal potom?

Po schůzce s oběma pány, kdy mi byly objasněny některé pojmy a dostaly se mi do rukou příslušné dokumenty (smlouva o převodu akcií), jsem začal skutečnosti srovnávat s tím, co bylo napsáno ve sva­zovém časopise Včelařství. Zde byly ne­jen dezinformace, ale řada věcí zcela chyběla. Ať to bylo hospodaření, pohle­dávky Včely Předboj, konkurz a podobně. Návrh na konkurz byl podán ze strany ČSV, a to proto, že Včela měla vůči ČSV dluh ve výši 15 mil. Kč,-. Byly to pohle­dávky, které vznikly před prodejem Včely Předboj a.s a tyto měly být kapitalizovány, což se ovšem nestalo. Tehdejší vlastníci zjistili, že dluhy jsou již promlčeny a to také oznámili svazu. Myslím si, že tím za­čal proces likvidace Včely, jelikož se čle­nové ČSV o skutečnostech dozvěděli a začali se ptát, kde je pravda. V žádném vydání Včelařství se nedočtete o půjčkách – kdo, za jakých podmínek ,proč a jak, je vymáhal.

Na jaké skutečnosti jste přišel?

Dnes už nemusím spekulovat – dnes již vím (1. 8. 2006), že pohledávky ČSV vůči Včele Předboj ve výši zhruba 15 000 000 Kč jsou na základě rozhodnutí soudu pro­mlčeny a včelařům byla předkládána fale­šná či neúplná fakta. ČSV se proti roz­hodnutí sice ještě odvolalo, ale domnívám se, že toto rozhodnutí soudu je nezvratné. Můžeme se již pouze dohadovat, proč po­hledávky nikdo nevymáhal, jestli to byl úmysl, proč se to včelaři neměli dozvědět a podobně. Hlavní otázka však není proč, ale kdo?

Kdo je odpovědný za celou událost a současný stav?

Je zde jasné pochybení ze strany vede­ní ČSV. Konkrétně jde o osobu Miloslava Peroutky, jakožto tajemníka ČSV s podpi­sovým právem a také tehdejší Ústřední výbor ČSV a Ústřední kontrolní a revizní komisi, o tom není dnes žádných pochyb. Stále si kladu otázku: „Jak je možné, že tak vysoká pohledávka byla promlčena?“ Jak je možné, že Ústřední kontrolní a re­vizní komise včas nezasáhla, vždyť je to přímo exemplární případ, pro který jsou ta­kové komise zřizovány!? Svaz má v za-městnaneckém poměru také své právníky. Ti podle mého názoru nesou také svůj díl odpovědnosti.

Předpokládám, že potom jste sepsal ony otázky na PÚV ČSV. Jak jste po­chodil v diskusi s vedením ČSV? Kdo s vámi hovořil?

Ano, otázky jsem sepsal a ty jsem před­ložil předsednictvu ČSV. Odpověď na ně byla nejen vyhýbavá a neúplná. Byl bych rád, kdyby tyto odpovědi čtenáři dostali k posouzení, aby si udělali vlastní názor.

Uskutečnili se celkem dvě schůzky z představiteli PÚV na kterých byli přítom­ni pan Peroutka, Mgr. Sojka (předseda ČSV), pan Šmied na první a na druhé pan Peroutka, paní Mgr. Machová (právnička ČSV) a pan Šmíd.

Co by se podle vás mělo změnit do bu­doucna a co by řadový člen Českého svazu včelařů mohl se současnou si­tuací udělat?

Otázka tohoto rázu je velice složitá. Od­pověď na ní je skutečně zdlouhavá a dalo by se k ní široce diskutovat. Dovolte mi te­dy alespoň několik postřehů k nynější si­tuaci a k názoru jako obyčejného člena ČSV a včelaře.

Jako včelař v 21. století si myslím, že se zde zastavil čas. Práce včelaře je neoceni­telná pro naši budoucnost ať ve směru roz­voje přírody nebo v budoucnosti našich dě­tí. Je to práce, která vyžaduje hodně času a péče o včely přináší nejen užitek, ale i ra­dost z dobře odvedené práce. Včely ka­ždému včelaři jeho péči navrátí formou sladké odměny. Ale co s ní? Včelaři s 5 až 15 včelstvy prodají med svým přátelům, sousedům. Ale co ostatní? Profesní včela­ři, jakožto soukromě hospodařící rolníci, jsou na tom o poznání lépe. Mají svůj cíl a za tím kráčejí krůček po krůčku. Všechna čest těmto lidem. A ostatní včelaři ? Mají na výběr, buďto sníží počet včelstev nebo pro­stě včelařit nebudou. Ale kdo bude včela­řit? Kdo převezme tu zodpovědnost za bu­doucnost? V situaci která vládne v ČSV nelze předpokládat, že včelaření bude vzkvétat a rozvíjet se. Členská základna je přestárlá a mladí lidé nemají zájem. Proč ? Přestaňme hovořit o sumách a příspěv­cích, ale bavme se o včelařích jako lidech, kteří pro společnost dělají hodně užitečné­ho. Nestálo by za to se zamyslet nad tím, jak dále postupovat a jak těmto lidem jejich snahu ulehčit nebo jim alespoň napomoci? Domnívám se, že současné vedení zvo­lené na sjezdu včelařů nejen, že nedělá nic pro současné včelaře, ale ani pro budouc­nost včelaření v Čechách. Řešení je velmi jednoduché. Zvolme si do vrcholných funk­cí ČSV lidi, kteří nejsou spjati s minulostí a mají potřebnou odvahu a sílu na změny potřebné k rozvíjení tohoto oboru.