Na rozdíl od názorů Jiřího Klimeše a Viktora Švantnera, vyslovených v příspěvcích otištěných ve druhém letošním čísle Moderního včelaře, jsem přesvědčen, že dosavadní i novelizované znění plemenářského zákona se vztahuje i na běžné užitkové včelaření. Zejména včelaře, kteří v reprodukci svých chovů praktikují postupy cílevědomé plemenářské práce, diskuse související s realizací zákona živě zajímá.
Těžištěm kontroverzní diskuse o odst. 4 § 20 plemenářského zákona jsou dvě otázky: Má být šlechtění a plemenitba včel nadále orientována v duchu cíle Uznaného chovatelského sdružení včely medonosné kraňské anebo je přínosná změna této koncepce, a to i využitím genetického potenciálu jiných plemen? Jakou úlohu má mít české včelařství v úsilí o zachování a využívání biologické rozmanitosti, a zvláště plemenné diverzity včely medonosné, na relativně malém území republiky? Pravdivé odpovědi na tyto otázky může přinést, dle mého názoru, jen poctivá vědeckovýzkumná práce, kvalifikovaný primární a sekundární výzkum, práce, která si vyžádá i určitý čas. Jen výsledky takové práce a diskuse mohou být relevantním expertním základem pro rozhodování příslušného orgánu státu o těchto otázkách. Je tedy namístě i očekávání aktivity tohoto orgánu při formulaci zadání a finančním zajištění takového výzkumu.
K řešení výše uvedené problematiky jen velmi málo může přispět metodicky nesystematické pokusnictví běžných chovatelů a vůbec ne „bezbřehá svoboda“ importu různého plemenného materiálu a jeho rozmnožování, byť vedená amatérským nadšením. Přínosem však jistě je a bude otevřená výměna názorů, publikování výsledků výzkumu i poznatkově významných zkušeností a náhledů praktických včelařů. Jistě bude souhlasit většina čtenářů s přáním, aby se forma diskusí i publikací vyznačovala odbornou korektností, solidní argumentací a vystříhala se konfrontačních tónů.