Editorial

Marie Šotolová

8/2017, strana 4

Milé čtenářky a milí čtenáři,

           

            věřím, že máme společnou náklonnost k češtině. Samozřejmě vyhnout se v odborném časopise slovům s latinským, německým, francouzským a anglickým původem nelze. Navíc některé výrazy čistě české mají vůči přejatým už jiné vyznění, byť v rovině pocitů.

 Jak byste převedli například problém? Jako potíž? Není to přesné. Nebo jako otázku?  Také to není ono. Problém je v naší současné mateřštině prostě problém a hotovo. Protože počeštěných cizích slov používáme tisíce, ledaskoho možná napadne, mne jistě, obrátit se do jazykově méně zaneřáděné minulosti a hledat tam odpovídající názvosloví.

            Obraťme se k době, kdy čeština byla už po národním obrození jazykově ustálená, ale ještě citlivá na přejímání slov tenkrát z němčiny, případně z francouzštiny, kdy angličtina vládla jen Velké Británii a jejím územím. Český slovník však ani tehdy nebyl prost slov s latinským, případně řeckým původem. Takovým obdobím byl začátek dvacátého století. Prolistujme proto Českého včelaře (1912) či Praktického rádce včelařů (1907) a dejme v plen ukázku tehdy používaných výrazů.

Na první pohled upoutá královna nebo řidčeji matička. V dnešních vzdělaných včelařských kruzích slyšíte jen a jen o matce. A tak máme mateří mřížku na rozdíl od tehdejší mříže královské. Osiřelé včelstvo bylo dříve ne bezmatečné, ale bezmatčilé. S matkou souvisí plodování, po staru chtíč plodový. Dělnicím a trubcům se pak dostávalo společného označení čeleď.

 Kdybyste narazili ve včelstvu na včelí kloš nebo na včelí veš, s žádnou účastí nepočítejte. Ostatní včelaři se vás spíš zeptají, co to je. Ano, ti, kteří vytušili, že jde o včelomorku obecnou (Braula cocea), mají pravdu, ale věřte, že si nejsou zcela jisti.

Dnešní chovatelé kraněk byli pěstiteli krajinských včel. Někteří chodili nikoli na semináře a workshopy, ale kursy lidové nebo naopak vědecké, pro které organizátoři potřebovali dostat výukový materiál, jako byly včelí zrůdy, ale i včely nechorobné.

Přátelé, vidíte, že nezbývá nežli se se současnou češtinou smířit, jakkoli někdy nad novotvary protáčíme oči. Psát jako před sto roky, zřejmě by se vám články v Moderním včelaři zdály podivné. Což bychom nechtěli. I nejbojovnější hlídači jazykové čistoty se zkrátka musí s českým jazykem nynějších dnů smířit, jakkoli to bolí. Což však neznamená, že by naše redakce vzdala touhu psát o včelách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku co nejpěknější mateřštinou. Držte nám palce, aby se nám nalézat příhodná česká slova dařilo. Někdy je to docela dřina, ale snažíme se.