S volaným účastníkem není možné se spojit. V údajně lepším případě přijde automatická odpověď ve smyslu „hraju plážový volejbal pod tropickým sluncem, trhněte si všichni tlapkou“. Já vím, že bychom s tím měli počítat, ale napracovat 4 měsíce je zhola nemožné. Dovolené už začínají v červnu, červenec a srpen jsou totálně ztracené, v září je kvůli až říjnovému akademickému roku víceméně klídek. Takže 4, slovy čtyři měsíce dolce far niente. Workoholik trpí jako zvíře.
Náhradní aktivitou je pár dvoudenních výletů, když už toho nelze příliš dělat. Nadějí pro výše uvedené zoufalce, mezi které se, jak jste zajisté poznali, počítám, je nečekaný dotyk práce neboli povolání. Lidem kolem včel srdce poskočí s každou medonoskou v dohledu. Hned je ten rodinný výlet radostnější. To mi věřte.
Potěšila jsem se takhle v starobylém klášteře v Altenburgu. Pravda, je tam kyklopské podzemí staré tisíc let. Kam se ale hrabe na sluneční hodiny s košnicí! Pak jsem objevila o nějakých čtyřicet kilometrů dál v tullnských zahradách v Čechách nepříliš rozšířený kultivar šalvěje evidentně milovaný včelami. Dokonce jsem si ho mohla koupit a přivézt do Čech. Ani večer nebyl beznadějný. Vzala jsem si s sebou knížku pana doktora Zdeňka Susy Putování do Assisi a do Říma za svatým Františkem. A co tam nečtu? Veršovánku, kterou si dovolím volný styl života minulých měsíců zaplaťpánbůh ukončit.
Willst du zu den Bienen wagen,
musst dein Herz in Reinheit schlagen.
Denn ist jeder Biene Pflicht,
dass sie jeden Sünder sticht.
Ve volném překladu MUDr. Z. Susy: Když se odvážíš ke včelám, musíš své srdce držet v čistotě, neboť každá včela je povinna každého hříšníka bodnout.