Tato krátká zpráva jednoho ze včelařů dokazuje, že ne všichni včelaři správně interpretují informace ze seznamu přednášejících, a to přesto, že je tento seznam zaveden řadu let. Seznam byl zpočátku založen právě pro podporu přednáškové činnosti, což se včelařům s jeho pomocí také v uplynulých letech dařilo. Někteří včelaři, jak je zřejmé i z výše uvedené zprávy, nerozumí například rozdílu mezi termíny učitel včelařství a přednášející odborník. Je to možná právě proto, že pravidla nejsou pevně stanovena, a tak je možný jejich libovolný výklad.
„Učitel včelařství“ je interní označení Českého svazu včelařů s působností pouze pro organizační složky svazu. Učitel včelařství je člověk, který podle vnitřních pravidel zájmové organizace ČSV absolvoval do roku 1977 kurz učitelů včelařství, později Ústřední včelařskou školu nebo ještě později dálkově včelařské učiliště v Nasavrkách vždy s řádnými zkouškami nebo i obhajobou závěrečné seminární práce. Ostatní osoby v seznamu jsou přednášející odborníci, kteří vystudovali většinou biologické či biologicko-technické obory na vysokých školách, mají státní zkoušky a ve vztahu k apidologii mají odborné či vědecké znalosti. Často také absolvovali řadu dalších zkoušek, které jim umožňují vhled do oboru v širších souvislostech. Může jít také o osoby, které studovaly některý z technických oborů a zabývají se např. chemií či konstrukcí strojů a zařízení pomáhajících při chovu včel a zpracování včelích produktů. Usilují tedy o racionalizaci včelařské práce a techniky. V poslední době se do tohoto seznamu zařazují i další osoby, které nesplňují výše uvedená kritéria. Tento typ přednášejících je zvykem označovat za lektory.
Není však důležité, aby přednášející, kteří mají včelařům skutečně co sdělit a tito je rádi vyslechnou, byli od sebe nějak zvlášť odlišováni. Pro potřeby včelařů plně postačí seznam přednášejících, který by však měl být formální. Mělo by jít v principu o informativní seznam. Takový by pomáhal včelařům najít přednášející schopné a ochotné provádět přednášky a přitom je neomezoval, pokud by si chtěli pozvat odborníka nezařazeného do seznamu. Neboť jsou to právě včelaři v organizacích, kteří musejí zajistit mnoho věcí, aby se přednáška mohla uskutečnit. Zajišťují sál se vším, co k tomu patří (teplo, světlo, zatemnění, vizuální techniku, občerstvení apod.). Zajišťují propagaci akce, formální záležitosti týkající se smluv s přednášejícími atd. Nejen, že tohle vše něco stojí a včelaři musejí na tyto akce získat prostředky, ale vyžaduje to poměrně dost času. Obvykle jen pár dobrovolníků, kteří jsou pro věc nadšení, vše zajistí bez nároků na finanční odměnu. A za to vše jsou pak včelaři odkázáni na limitovaný seznam předem vybraných přednášejících. Proč? Není čas přehodnotit tato pravidla? Potřebujeme je vlastně?
Před několika lety mi přišel ze sekretariátu ústředí ČSV jmenovací dopis na přednášejícího odborníka, bez jakéhokoliv předchozího kontaktování mé osoby. Jako kdyby snad zájmové sdružení bylo způsobilé k určení, kdo je a kdo není odborníkem. Bylo mi v dopise popřáno mnoho odpřednášených hodin. Trochu mě to zaskočilo, protože vedle několika set hodin ročně, kdy učím profesně včelařství na Mendelově univerzitě v Brně a v posledních několika letech i v nasavrckém učilišti, se další navýšení odučených hodin zdálo jako neúnosné. Jako člen svazu jsem to vnímal jako mechanické obvyklé konání úředníka, a proto jsem nic nenamítal. Zcela nevhodná situace by však nastala, kdybychom takto zaslali „jmenovací dopis“ například některému z univerzitních profesorů, kterého bychom žádali o laskavost provádění přednášek pro včelaře. Zaslat mu jmenovací dopis na přednášejícího odborníka takovým způsobem by tak působilo z naší strany přinejmenším trapně. Proto napříště vynechejme alespoň tyto okázalé „jmenovací“ dopisy a zařazení proveďme pouze v rámci interní agendy svazu. Člověk buď je, a nebo není vhodný přednášející a nejlépe to poznají ti, kteří si chtějí daného přednášejícího pozvat.
Jisté problémy vznikají v situacích, kdy by si včelaři rádi pozvali osobu, která není v seznamu, ale má jim co říci. Jde například o zahraniční lektory, a to v době, kdy Evropská unie dává těmto výměnám přednost. Nebo lektory, jejichž zkušenosti, třeba ze zcela odlišného oboru, lze využít ve včelařství. Nebo jednorázové přednášky členů, kteří mají či přivezou ze zahraničí zajímavé zkušenosti, na jejichž téma by ráda některá organizace (či více organizací společně) ráda uspořádala třeba i jednorázovou přednášku.
A to jsem nezmínil peripetie, které vznikly studentům, kteří nastoupili do učiliště v Nasavrkách ve školním roce 2004/2005. Během studia jim bylo sděleno, že ačkoliv podepsali smlouvu o studiu s vědomím, že po složení zkoušek budou zařazeni do seznamu přednášejících, v průběhu studia jim byla tato možnost odňata. Přitom v předchozích ročnících tato možnost byla zachována. Z jakého důvodu došlo k této náhlé změně? Bylo by přednášejících mnoho? Nebo by byli nedostatečně kvalifikovaní? To je v Nasavrkách výuka tak špatná? Ne, to jistě není! Vždyť zde učí učitelé a lektoři, které si absolventi pochvalují. Kvalita výuky je tedy na úrovni spokojenosti absolventů. Proč nemohou nabyté zkušenosti šířit dál? Co za tím vězí? Argumenty, že je nutné mít předem schválený seznam přednášejících, aby se případně nemohly zneužít finanční prostředky z dotací, jsou přitom nesmyslné. Stejná zneužití, použitá v těchto argumentacích, jsou možná i za současného stavu. Pro účely vyhovění vládnímu nařízení, kdy lze dotaci poskytnout jen tehdy, doloží-li žadatel, že přednášku provedl přednášející, kterého žadatel schválil, lze považovat rovněž každého takového, koho schválí výbor organizace. Oporu k tomuto tvrzení lze najít v zákoně 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Potřeba mít seznam tedy není přímo ve vládním nařízení ustanovena a už vůbec ne to, zda jde o „přednášejícího odborníka“ či „učitele včelařství“ a nebo lektora či zda přednáší „jen něco a nebo vše“. Témata si totiž každý přednášející volí sám podle svého uvážení a odbornosti.
A možná, že se ve svých úvahách pletu a problém je složitější ještě z jiného úhlu pohledu. Nic se však nemění na tom, že řada členů a často i celých organizací není spokojena se současným stavem. Rádi by v seznamech viděli i jiné další schopné přednášející osoby. Stěžují si na nejednotnost pravidel. Proto je zapotřebí otázku seznamu přednášejících zásadním způsobem přehodnotit a uvědomit si, jak jsou naše pravidla samolibá, direktivní a možná i diskriminující. Rozhodně by mělo být možné, aby zařazení nového přednášejícího bylo pružnější, a ne tak úřednické a direktivní. Stanovme proto jednoznačná pravidla pro zařazování přednášejících. A nebo ještě jednodušeji – ponechme posouzení vhodnosti přednášejícího na výborech organizací. Jestliže chceme pod-pořit aktivitu organizací, na které musí být založen princip každého občanského sdružení, byl by to určitě krok tímto směrem. Přitom seznam by měl existovat nadále, aby i méně aktivní organizace měly možnost výběru přednášejících.
Antonín Přidal, šéfredaktor Moderního včelaře