Slovenský svaz včelařů reprezentoval jeho předseda
Sobotní přednáškový cyklus zahájil předseda Slovenského svazu včelařů Ing. Ľudovít Gál. Včelařství podle něj stojí na třech pilířích: výživě, léčbě a hygieně.
Zevrubně hovořil právě o výživě včel. Stejně jako u nás, pěstuje se v úrodných částech Slovenska ve velkém řepka, pšenice a kukuřice. První plodina dává nektar pouhé dva tři týdny, přitom je zároveň kvůli možné špatné aplikaci postřiků nebezpečná, což chybujícím farmářům prochází, protože se ani včelařům, ani funkcionářům svazu nechce jít do sporů.
Později včely nacházejí jen mnohahektarovou zelenou poušť. Nežli se místně objeví květy akátu a slunečnic nebo medovice, dochází k velké snůškové mezeře, kdy je nutné uvažovat o přikrmování – L. Gál upřednostňuje cukr před obilnými náhražkami. Upozornil však na jeho rozdílnou kvalitu, kterou je nutné hlídat, například při dovozu z ciziny, kdy byla v cukru zjištěna přidaná sůl. Naopak chválil přístup Střední odborné školy Pod Bánošom, která včely krmí cukrem z české Litovle a německého Magdeburku. Apeloval na bedlivé sledování přínosů, které si nedovede představit bez úlové váhy. Slovenský svaz včelařů chce vybavit tímto zařízením asistenty veterinárního lékaře, aby mohli dávat včelařům přes facebook nebo webové stránky avízo, pokud je snůška nedostatečná nebo dokonce přinesené zásoby z úlu mizí. Kritizoval však malý zájem o váhy ze strany asistentů.
V oblasti chorob považuje za největší hrozbu varroózu.
Co se týká hygieny, tak zpochybnil nadšení pro dezinfekci nástavků, pokud se nevymění dílo. Sečtená plocha buněk v plástech vysoce překračuje rozměr nástavku, a jestliže se do vzorně vydezinfikovaného nástavku opakovaně vkládají stařičké rámky s tmavým voskem, nic se z hlediska hygieny nevyřeší.
Okrajově zmínil nová pravidla pro sčítání včelstev, přijatá po harmonizaci s Evropskou unií. Nově se sleduje počet nikoli přezimovaných včel (původně do 30. 4.), ale zazimovaných k 5. 9.
Slovenský svaz včelařů uvažuje o dílčích změnách v rozdělování dotací, například o úhradách laboratorních rozborů a náhradách za ztráty včelstev v důsledku otrav. Konstatoval, že je k dispozici stále jen jeden balík peněz a je nutné s ním hospodařit co nejlépe.
Své vystoupení odlehčil slovy, že podle Čechů včelař může chovat tolik včel, kolik plástů zvládne manželka odvíčkovat. Jeho kolega tvrdí, tolik, kolik medu dokáže včelař prodat. A on, že včelař by měl mít tolik včel, jak velký výnos z nich dokáže manželka utratit. Vážně však nabádal k tomu, aby včelaři neměli velké oči a chovali jen tolik včelstev, kolik dokážou obhospodařit v době největšího rozvoje, když se rojí.
Včelařská a zahradnická výstava Jedna z výstavních hal patřila zcela včelařům. Sortiment byl obvyklý, od včelařských klobouků přes medomety, úly například s konopnou izolací, až po medy, svíčky a medoviny. V reportáži jsme se proto zaměřili na snímky toho, co v České republice zatím na stáncích nebývá.
Protože větší část Expocentra zaujímaly rostliny, hledali jsme mezi nimi včelařský sortiment. Největší zajímavostí byl výpěstek stromu dužistopka sladká (Hovenia dulcis), která je domovem na Dálném východě a roste v Himalájích až do 2 000 metrů nad mořem. Nabízené stromky vystavovatel však vypěstoval ze semen mateřské rostliny, kterou přivezla do Vídně snad již Marie Terezie. Květy prý poskytují včelám jedinečný nektar a tento med patří údajně mezi nejdražší na světě. Lidé pak pojídají zdužnatělé stopky plodů chutnající jako rozinky. Protože jsme neodolali a stromek si koupili, tak budeme za deset let referovat, jestli tomu tak skutečně je.