Jedním ze základních záměrů cyklu byl akcent na provozní praxi a porovnání různých pohledů na ni, což byla v druhém plánu výzva těm, kteří se stále snaží prosazovat doktrínu o jediné správné praxi. Proto organizátoři pozvali některé výrazné osobnosti s rozdílným viděním metod chovu.
V roce 2017 přijali pozvání Ing. Karel Jiruš a Ing. Jan Jindra, na jaře r. 2018 je doplnil dvěma přednáškami Milan Havelka.
Začněme ale lednem, kdy byla tématem apiterapie. Pozvání přijal ruský a v tuzemsku působící apiterapeut Alexandr Barkov. Ten zaujal svými vystoupeními na loňské říjnové apiterapeutické konferenci ve Kdyni. Čtenářům Moderního včelaře je znám díky rozhovoru, který byl pod názvem Apiterapeut z profese uveřejněn v čísle 7/2017 (http://www.modernivcelar.eu/clanky/apiterapeut-z-profese.html).
V přednášce nabídl své zkušenosti s přípravou a užitím různých preparátů získaných z produktů včelí píle (med, mateří kašička, propolis, včelí jed, vosk, trubčí kukly, larvy zavíječe voskového ad.). Přiblížil přípravu různých odvarů či výluhů tak, jak se je naučil připravovat a používat ve své vlasti i na dalších studiích. Naznačil souvislosti apiterapie se světem léčivých bylin. Zdůraznil základní pravidlo: vědět, co od včel získat, ale umět si to správně vzít a aplikovat tak, aby to přineslo žádaný výsledek. Skvělá a naprosto unikátní přednáška.
Únorovou a březnovou přednášku obstaral Milan Havelka, renomovaný včelař z Benátek n. Jizerou, jehož přednášky budí mezi chovateli poslední dobou zaslouženou pozornost. V únoru hovořil o přirozeném chovu matek, v březnu o chovu supersilných včelstev. Obě témata spolu souvisí a jedno podmiňuje druhé.
Za základ chovu považuje kvalitní přirozenou matku. Matky chová tak, že nechá od samého počátku pracovat samotné včely, zásadně nepřelarvuje, pokud k tomu nemá speciální důvod. Soudí, že dobrá přirozená matka má větší výkonnost i výdrž. Chová je z nejlepšího včelstva (vybírá cca z 60 včelstev), i z „rojových“ matečníků při uměle vyvolané rojové či přesněji cíleně vyvolané chovné náladě, ty pak nechá dochovat v medníku a zužitkuje. Preferuje kvalitu před kvantitou a akceptuje fakt, že jím zvolená metoda je mnohem pracnější. Jeho včelstva (mj. díky výjimečným snůškovým podmínkám) jdou do jara neobvykle silná, což jim umožňuje jednak využít časnou snůšku, jednak zvládat pro jaro typické výkyvy počasí. Důležité pro chov je mít co nejdříve velké množství říjných trubců.
Každé včelstvo je samostatnou a samostatně hodnocenou jednotkou. Nevyrovnává včelstva, neposiluje, nespojuje, aby mohl objektivně provádět náležitý výběr. Díky velmi propracované zootechnice chová extrémně silná včelstva, z nichž má velmi dobré výnosy, a přitom si může dovolit ještě zimovat převážně na medu.
Bedlivě sleduje zdravotní stav svých včelstev, při ošetření preferuje syntetické akaricidy (Varidol, zásadně bez plodu), organické kyseliny nepoužívá. Znakem dobré kondice včelstva je mj. kvalita stavby. Dalšími kritérii jsou např. medný výnos, práce se zásobami, dobré sezení na plástu, nerozbíhavost, mírnost, ale dobrá obrana česna, hygienické chování a včasné ukončení plodování.
Podrobnější reportáže o celém cyklu včetně jeho hodnocení lze vyhledat na nově vzniklém informačním portále Včelaři sobě (www.vcelarisobe.cz).