„Zahněte za benzínovou stanicí a už nás najdete. Jsme tam celou neděli, protože hostíme skupinu abstinentů,“ řekl mi do telefonu správce areálu Rudolf Moravčík mladší. Abstitenty jsme byli zmatení, leč vše sedělo.V ústřední budově je totiž padesát lůžek využívaných turisty plus kuchyně s jídelnou. Aby se areál uživil, musí se tu lidé točit. Na zhruba dvanáctihektarovou rozlohu s několika budovami, mnoha muzejními exponáty, 500 stromy a 80 včelstvy musí stačit čtyři: nájemce Rudolf Moravčík starší, mladší s manželkou a restaurátor.
Idea vzorového včelínu
Myšlenka provozovat na Slovensku ukázkový včelařský provoz se objevila už na samém začátku 20. století, avšak příznivá doba nastala teprve s československou pozemkovou reformou, kdy se Zemskému ústředí včelařských spolků na Slovensku podařilo odkoupit vyvlastněné plochy na místě dnešního areálu.
Od roku 1930 běžely přípravy naplno. „Včelárska paseka“ měla poskytovat odborné kurzy, praxi na ukázkové včelnici a poznatky na zahradě s včelařsky významnou flórou. Cílem stavby velkoryse pojatého spolkového domu byla zároveň snaha zdvihnout prestiž a sebevědomí slovenských včelařů v nové republice. Do Kráľové směřovaly z celé země dary v podobě sadby, knih, úlů, včelařského náčiní. 15. 8. 1932 se areál otevřel.
Jenže už za šest let se dostal pod maďarskou okupační vládu. Stovkua včelstev a nejhodnotnější zařízení převezli Slováci narychlo do Prievidzi na včelnici Púšť. Její osud je jiným, neméně zajímavým příběhem.
Kráľovou po válce slovenští včelaři obnovili, aby jim ji socialistický stát v roce 1953 znárodnil a provozoval zde mj. domov důchodců. Za šest let ji včelařům slavně vrátil.
Novodobá historie
Od šedesátých do devadesátých let se v areálu konaly nejrůznější včelařské akce víceméně v souladu s představami otců zakladatelů. Bylo tu činné včelařské učiliště, od roku 1970 se díky svozům historických úlů budoval skanzen a došlo na různé přístavby. Skanzen s 300 úly patří mezi největší v Evropě.
Bohužel od roku 1993 měla areál ve správě jistá obchodní společnost, která zbankrotovala. Posledních 12 let mají včelařský areál v nájmu již zmínění Moravčíkovi. Ročně do něj investují nejméně 10 000 €, práci a čas nepočítají. V poslední době se na opravách finančně podílí Slovenský svaz včelařů. Je to víc než potřeba, protože pohnuté dějiny zanechaly na budovách i exponátech své stopy.
Aktuální podoba areálu
Pomineme-li komerční využití, je třeba říci, že se tu propagaci včelařství daří. V létě sem míří pravidelně kolem stovky autobusů s dětmi, které čeká tříhodinový program. Smlsnou si na medu, kouknou na včely, vlezou do perníkové chaloupky a dostane se na opečené buřty.
11. 8. 2018 se tady oslaví 99. výročí organizovaného včelařství na Slovensku a bude to velkolepé.
Konává se tu festival včelařských filmů, Moravčíkovi pořádají všechny možné kurzy, protože jsou sami včelaři. Trochu je zlobí, že tu pro včely není pastva. Na okolních 5 000 hektarech totiž farmaří jeden z největších evropských producentů cibule a raných brambor, tedy rostlin pro včely neatraktivních. Naději vidí v povinných biopásech.
Zážitkem je sama návštěva areálu. Včelíny a úly jsou všude. Ale také panely s informacemi o včelách a cenná lipová alej, kde zrovna nyní bzučí tisíce včel.
Literatura:
Bizub F. Včelárska paseka Kráľová pri Senci. Bratislava, Slovenský sväz včelárov, 2017. ISBN 978-80-970784-2-3