Editorial

Marie Šotolová

8/2018, strana 4

Milí a vážení čtenáři,

dnes nahlédneme za oponu naší redakce. Práci na každém čísle děláme ve dvou, tedy pan inženýr Petr Texl a já. Uvaříme si pořádného turka a dáváme na stůl, co je k dispozici. To je ta příjemnější, žel kratší část porady. 

Poté následuje věta „A ještě by tam mělo být…“. Psaní těchto aktualit většinou spadne buď na Petra, pokud jde o včelařinu, nebo na mě, když se jedná o různá výročí, knižní novinky, avíza na akce. V struktuře obsahu pak svítí žluté rámečky se zkratkami šot a txt, abychom nepropadli sladkému nicnedělání. Leč do hry ještě vstupují Nápady. Úžasné, skvělé, neotřelé. Jen se těžko hledá, kdo se jim bude věnovat, protože jsou často mimo záběr nás dvou.

Takhle vloni přišel můj milý kolega s nápadem hledat příběhy starých včelínů. Jenže, jak bychom se o nich napříč republikou dozvěděli a kdo by o nich zasvěceně psal? Takže jsme tuto bohumilou myšlenku dali k ledu. Co se však nestalo! Při letošních obhajobách závěrečných prací učebního oboru Včelař v Blatné se objevila studie paní architektky Dagmar Šormové o skvostném včelínu v Liběchově. Protože štěstí přeje připraveným, hned jsme ji poprosili o možnost uveřejnění jejích poznatků. Ba co víc. Nejsouce žádnými troškaři, kuli jsme železo ve smyslu celého seriálu. A dosáhli jsme svého. Bingo!

Teď v srpnu si přečtete o včelínu manželů Rašínových a další úlovky budou následovat. Přidáte se také vy a pošlete nám také tip na nějaký unikát, o kterém víte? Jde nejen o krásu stavbičky, ale často ještě více o příběh člověka, který s ním byl spojený. Naše adresa je stálá redakce@psnv.cz . S formou si starosti nedělejte. Pokud by se vám samotným nechtělo psát a fotografovat, stačí jen upozornění a my už se s ním popasujeme.

Vedlejším efektem může pro vás být osobní vzpomínka na včelín, který jste měli někde na dosah. My jsme takhle před třiceti lety koupili zahradu s včelínem v rozpadu. Když jsme si pak sami opatřili včely, tak jsme první úly dali úplně jinam. Jenže jak jsme nabírali zkušenosti, stále jsme se se stanovištěm víc a víc blížili k místu včelínu starého pana Podaného. Nu a letos z jara jsme včely dostrkali přesně na to samé místo. Je jim tam už celé léto skvěle. Zato my si sypeme popel na hlavu a vyčítáme si, že jsme se považovali za chytřejší než dávní praktici. Pozorovat staré včelíny se zkrátka vyplatí.