V USA je ročně hospitalizováno více než 3 000 dětských pacientů s tím, že se jim podařilo rozebrat hračku, svítilnu či něco jiného, a to malé lesklé a kulaté, co z toho vypadlo a co vypadalo tak lákavě, děti spolkly. Mnohé pak vypovídaly, že to na jazyku zajímavě brnělo. Většinou šlo o děti do šesti let věku a většinou tím lesklým bonbónem byla lithiová baterie. V posledních deseti letech, oproti těm minulým deseti letům, vzrostl počet úmrtí spojených s těmito nešťastnými událostmi dvanáctinásobně. V jiných zemích to nejspíš nebude jiné.
Cesta baterie tělem
Když se monočlánek dostane do jícnu, tamní sliny začnou plnit funkci elektrolytu a dojde k elektrolýze vody. Začne se uvolňovat vodík. Ten moc škod nenatropí, zato souběžně se tvořící alkalické prostředí ano. K naleptání sliznice dochází již po několika minutách. Okolní tkáň se doslova rozpouští a k vážnému poškození může dojít během dvou hodin. Nebezpečné na tom je, že velký malér začíná téměř bez příznaků. Může ale také navodit příznaky bolesti v krku, kašel, horečku, potíže s polykáním a těžké dýchání. Čím delší je doba, než je baterie vyndána, ať už pomocí endoskopu, nebo když už to s ním nejde, tak operativně, tím jsou následky pro dítě horší. Baterie se sama totiž z rozleptaného místa dál do žaludku a střev většinou neposune. Je příliš malá na to, aby vyvolala stahy v ampulovitém rozšíření a reflex předání „sousta“ přes uzávěr (ostium cardiacum) do žaludku. Navíc se po polknutí rychle přidává dráždění způsobující spasmus jícnových svalů, a proto přirozenou cestou předmět ven nevychází. Stává se jen otázkou času, než dojde k perforaci jícnu, poleptání přilehlé průdušnice, cév a následně i celkové sepsi.
Rada amerického lékaře
Ian N. Jacobs, ředitel Pediatrického centra dýchacích cest v Children's Hospital of Philadelphia, říká: „V případě podezření na spolknutí baterie podávejte med a volejte sanitku.“ Cílem amerického projektu, jehož se účastnil, bylo najít z běžně se vyskytujících látek v našich domácnostech nějakou, kterou by se daly následky mírnit a oddálit. Protože prase má k člověku, jak co do stravy, tak díky anatomickým poměrům, hodně blízko, pokusy výzkumníci prováděli na jorkširských selatech. Zkoušeli na nich vše od jablečné šťávy, přes pomerančový džus, javorový sirup, iontové nápoje, izotonické prostředky až po med.
I když se zprvu logicky jako nejlepší jevily kyselé nápoje s citronem, vítězně ze všeho nakonec vyšel právě med. Mláďatům chutná, je vhodně viskózní a nejlépe vytváří ochrannou bariéru mezi tkání a baterií. Navíc má vydatnou schopnost neutralizovat místně vznikající zásadité mikroklima. Pašíci „dopovaní“ medem měli následky poleptání lokalizovanější a povrchnější. Není moc studií prováděných na čtyřnohých pacientech, jejichž závěry mohou jít rovnou do praxe. Med může.
Závěr
Med by mohl uškodit jen alergikům. Případů těžkých reakcí na něj je zanedbatelně málo a pacientův profit u něj převažuje. Ze všeho nejdůležitější však je dostat maminkám, tatínkům, babičkám do povědomí riziko plynoucí z baterií. Aby je taková možnost vůbec napadla, pokud se nějaké signály u dítěte začnou projevovat. To pochopitelně vyžaduje mít přehled o přístrojích, hračkách a umět z toho dodatečně vyvodit, co se mohlo stát. A pak, byť jen v případě podezření, začít okamžitě jednat. Pokud bychom doma neměli med (ale včelaři ho mají vždy), je pravidelná konzumace jakýchkoliv tekutin lepší než nic. Oddalování cesty do nemocnice je hazard se smrtí.
Původní zdroj: Anfang et al. pH-neutralizing esophageal irrigations as a novel mitigation strategy for button battery injury, The Laryngoscope, online June 11, 2018. DOI: 10.1002/lary.27312, Children's Hospital of Philadelphia
Odkaz na český text s diskusí: http://www.osel.cz/9957-vite-co-delat-kdyz-dite-spolkne-knoflikovou-baterii.html