Američané ve své práci poukazují na to, že sběr pylu a jeho přenos tam, kam kde by měl být, nejsou totožné úkony. Aby měla rostlina z hmyzí návštěvy užitek, musí jít o předání pylu z prašníku jednoho květu na bliznu druhého. Jenže včely prý pyl hlavně berou, aniž ho masivně přenášejí z květu na květ. Na rozdíl od návštěvy čmeláků, tak rostliny z včelích návštěv údajně profitují výrazně míň. To vyplynulo z pokusů, k nimž si Američané vybrali jednu z jejich nejběžnějších rostlin, zvonek americký (Campanula americana). Daří se mu u Velkých jezer na severu země i na Floridě, rozšířen je od Dakoty na západě po New York na východě. Tyto rostliny zkoumali od roku 2016 na 23 stanovištích. V každém vybrali 6 rostlin, u nichž sledovali otevírání květů a kamerou zaznamenávali druhy hmyzu, které je navštívily.
Po odkvětu výzkumníci rostliny vyrýpli a přenesli do univerzitního skleníku. Za měsíc, když se u nich již dal zjistit počet vyvíjejících se semen, porovnali toto číslo s kamerovými záznamy. Zjistili, že reprodukci rostlin včely napomáhají jen málo. Kromě jiného prý proto, že pyl seberou dočista a na blizny se tak už nedostane. Nejméně efektivní jsou v tomto smyslu samotářky. Naopak větší profit, který se projevil počtem semen, měly květy z návštěv čmeláků.
Autor článku na www.osel.cz Josef Pazdera namítá, že američtí vědci nevzali v úvahu skutečnost, že u čmeláků přežije zimu pouze matka, avšak u včel celé včelstvo. Zatímco zjara matky čmeláků teprve hledají místečko k založení hnízda, armáda včelích dělnic se už dávno honí za pylem a nektarem a úspěšně plní, byť možná ne tak rozsáhle, jak jsme si mysleli, úlohu posla lásky mezi květy. Jako jarní opylovatelé jsou proto včely spolu s pestřenkami bez konkurence. A tak by to mělo v našich hlavách, bez ohledu na závěry publikace, zůstat.
Literatura
Koski M. H., Ison J. L., Padilla A., Pham A. Q., Galloway L. F. Linking pollinator efficiency to patterns of pollen limitation: small bees exploit the plant–pollinator mutualism. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences (2018). DOI: 10.1098/rspb.2018.0635