• Už dávno vědí lidé o tom, že včela může poskytnout člověku chutnou součást své potravy – med. Nejstarší kreslený doklad je z doby paleolitické asi před 15 000 lety
– kresba z Pavoučí jeskyně ve Španělsku;
• v antickém období byl med uznávaný jako pokrm bohů a jako takový je také obětovali při svých náboženských obřadech;
• medem se také mumifikovalo;
• • v Řeckém Epidauru ve svatyni řeckého boha lékařství je více než 2000 let napsáno: „Nerozčilovat se – hodně klidu
• – pít med v mléku – pěstovat divadlo a lehkou gymnastiku“;
• Aristoteles si nechal zhotovit úl s průsvitnými stěnami z rohoviny, aby mohl podrobněji sledovat život a práci včel;
• v Římě se konaly pravidelné trhy na med (cena 1 kg másla = 1 kg medu; cena 1 ovce = cena 1 roje);
• včela jako bůh je symbolika typická pro budhismus; včela jako král je znázorňována v Egyptě; v Izraeli je včela znázorňována jako nepřítel;
• • první písemné zmínky o včelaření dochované na našem území pocházejí z konce
• 10. a 11. století (zejména z období vlády Přemysla Otakara II.); písemné doklady nejčastěji představují tzv. nadační a zakládací listiny klášterů;
• lovecký způsob včelaření na našem území končil v 10. až 12. století;
• brť je přirozenou hnízdní dutinou včel v kmeni stromu;
• brtnictví – začíná se objevovat již v mladší době kamenné; k výraznějšímu rozvoji dochází v době bronzové, kdy začíná růst poptávka po vosku;
• brtníci aneb včelaři lesní vlastnili v lesích stromy, které měli označené a platili z nich včelné; takové stromy nesměl nikdo kácet a zcizení či poškození majetku se trestalo velmi přísně – např. zcizení roje smrtí; Češi nejraději vybírali pro nové brtě lípu, Rusové zase dub; hlavní prací brtníků byl tzv. podřez – vyřezání včelího díla i s medem; plástve se potom lisovaly, aby se získal med; podřez se prováděl až v období Velikonoc; v jednom roce se odebíralo dílo se zásobami v levé části dutiny a v roce druhém v pravé části; brtníci měli své cechy s „lanfojtem“ v čele; brtníci byli jmenováni a dostávali svůj plat; později se brtnictví stalo povoláním svobodným a přecházelo po právu z otce na syna;
• v 11. a 12. stol. bylo u nás včelaření tak rozšířeno, že se med, vosk i medovina vyvážely do okolních zemí;
• medařské právo – v r. 1350 Karel IV. – osvobozovalo brtníky v celé říši římské od cla; brtě mohli rubat zdarma a mohli si z lesa vozit zdarma domů i dřevo; právo přikazovalo lesníkům brtě chránit a zemědělcům přikazovalo umožnit včelníkům
přisouvat včelstva k jejich kulturám zdarma, chov včel byl svobodný, krádeže byly velmi přísně trestány, právo rovně přikazovalo ochranu včelí pastvy a ochranu před nákazou, včelaři se rovněž mohli sdružovat;
• včelaření domácí neboli zahradní – prováděli tzv. včelníci a chovali většinou včelstva ve špalcích či klátech;
• třicetiletá válka (1618 – 1648) znamenala úpadek včelařství, med přestal být jediným sladidlem, začal se dovážet třtinový cukr, medovina byla z velké části nahrazena pivem; v té době včelařil i Jan Amos Komenský a svoje poznatky o včelách uložil v několika vyobrazeních knihy Orbis pictus;
• Marie Terezie (1717–1780) vydala patenty (1775 pro Moravu a Dolní Rakousko, 1776 pro Čechy), kterými uznala potřebu a obecnou prospěšnost včelaření a osvobodila včelaře od daní, tyto patenty platily až do konce r. 1949; tento patent upravoval i celou řadu dalších práv: právo svobodného chovu, právo rojové, právo kočování (neplatilo se mýtné) a přísunu včelstev k hmyzomilným rostlinám, zákaz ničení včel zlodějek a velmi přísné trestání krádeží, vyplácení prémií pro velkovčelaře. Těmito patenty umožnila založení včelařských škol.
Marie Knödlová