Vánoce prolétnou kolem jak pendolino, pak se nějaký ten den ztratí plněním novoročních předsevzetí v posilovně a na jazykovém kurzu, takže kraťoučký únor je pryč. Zbývá si tlouct hlavou o stůl a zoufat si. V březnu se ovšem jeden vypne k netušeným výkonům a to, co hoří, v potu tváře a za bědování nad pouhými 24 hodinami dne nějak udělá.
Jediné, co jsem tentokrát zvládla, bylo zaúkolování syna, aby mi naistaloval apku Záchranka. První psychiatrickou pomoc sice nepřivolá, s nervy nadranc se nad nedodělky na včelnici musím vyrovnat sama, ale jinak obohatit si displej telefonu patřičnou ikonou vřele doporučuji.
U včel se může stát leccos. Jistě byste mohli vyprávět. Zdaleka nejde jen o obligátní žihadlo a alergickou reakci z hodiny na hodinu postihnuvší ostříleného matadora. Stačí nešťastně uklouznout na posledních zmrazcích. Včelnice bedlivě ukryté v lese před zloději se sanitce hledají dost těžko, takže možnost vyslat souřadnice, na které mezi ležíte, není vůbec špatné. Na aplikaci mě nadchlo navíc tlačítko „nemůžu mluvit“. Podlehnete-li nápadu zkouknout vysoký podmet tak rychle, že se vám podle vlastního mínění nevyplatí vzít si klobouk, místo něj máte černou čepici vyzařující pro včely neodolatelné teplo, a do obličeje vám vletí půlka včelstva, červený puntík je spásou.
Když už budete řešit své budoucí maléry, nezapomeňte také doplnit lékárničku a vybrat pro ni místo co nejblíž úlům. Antialergikum, jód a náplast s nůžkami by v ní neměly chybět. Zaparkované auto může být sakra daleko.
Už se svým depresivně škarohlídským editorialem raději končím. À propos, proti tetanu a klíšťovce jste aktuálně očkovaní?
Včelařskou sezonu 2019 bez úhony vám i sobě přeje