VMS pro všechny

Leoš Dvorský

1/2009, strana 4

Tak jsem zase o rok starší. Na jeho konci je obvyklé si dávat různá předsevzetí do roku nového. Děti slibují, že budou hodné. Naše manželky, že zhubnou a my muži, máme-li k tomu odvahu, že budeme třeba chodit méně do hospody. Asi se něco podobného očekávalo od PSNV-CZ, když svolala na den 17. 1. 2009 do Brna setkání přátel varroamonitoring systému (VMS). Více než stovka pozorných, a jak se později ukázalo, velice aktivních účastníků byla překvapena. Žádné proklamace, žádná beznaděj. Nic víc než prezence výsledů práce, holá fakta a zase fakta, především však náměty do budoucna. Nešlo tedy jen o VMS samotný, ale právě o to, co na něj navazuje a co z něj vyplývá. Možná právě proto, že setkání bylo organizátory laděno jako pracovní, mělo takový úspěch. Sjeli se sem aktivní včelaři ze všech koutů naší republiky. To, že žádný z nich neodešel před ukončením akce v 17.00 hod., svědčí o mnohém. Všem bylo jasné, že to co slyší, je jen malá špička ledovce. Přítomní včelaři velice rychle pochopili, že i u nás existuje poměrně početná skupina včelařských odborníků, kteří neteoretizují kolem tzv. varroatolerance, ale kteří se již před léty ponořili do studia zahraničních teoretických i praktických poznatků v této oblasti, aby nakonec vše obohatili o novou invenci a povzbudivé výsledky. Otázka tedy již nestojí zda, ale jak výsledky práce dovést do podoby použitelné nejen pro chovatele, ale především pro běžné včelaře. Před několika dny jsem náhodou hovořil s jedním včelařem, který mi úspěšné výsledky při šlechtění na varroatoleranci v zámoří potvrdil. Diskutovali jsme také o možných úskalích selekce na varroatoleranci a jak jsme schopni tato úskalí identifikovat a zvládnout.

Setkání příznivců VMS také poukázalo zcela jednoznačně na to, že stávající i nové léčebné postupy ztroskotávají často právě proto, že nevycházejí z přesných a aktuálních informací o zdravotním stavu našich včelstev a vývoje kleštíka včelího. Důsledkem toho je pak neúměrné zatěžování včel a jejich produktů látkami, které jejichž účinky na organismy nejsou stále uspokojivě vyřešeny. Vždy jsme říkali, že včela je indikátorem čistoty životního prostředí. Když nám naše včely ukazují, že prostředí je pro ně zátěží, bagatelizujeme to, zlehčujeme nebo se na tom dokonce snažíme vydělat.

Na tom by jistě nebylo nic nemravného, kdyby to nemohlo ohrozit existenci naší civilizace. Právě na mladých je, aby pochopili a nepohrdali názory a umem ostatních, ani životem včely medonosné.

Možná se to na první pohled nezdá, ale nové přístupy, uplatňované i v principu VMS, začínají pozvolna ovlivňovat trh se včelími produkty. Zcela zřetelně se začíná oddělovat skupina včelařů, u kterých med „voní plástem a úlem“. Jsou to ti, kteří dokáží produkt svých miláčků nejen levně a jednoduše získat, ale také dobře zhodnotit. Jsou to ti, pro které není úl jen benzínovou pumpou, ale především přírodní lékárnou.

Samozřejmě jsou zde i ti větší, více komerčně orientovaní. I těm dává VMS šanci výrazně snížit své náklady.Konec konců i jejich produkty mohou být bez reziduí. Tím mohou získat výraznou konkurenční výhodu proti medům dovozovým. Myslím, že to mnozí z nich chápou. Ještě jedno setkání VMS připomnělo. Totiž to, že tzv. hobby, eko a profi včelaři jsou spolu s obchodníky s medem, včelařskými organizacemi a spotřebiteli na stejné lodi. Každý z těchto subjektů má své oprávněné zájmy, které jsou vůči těm druhým často protichůdné. Pouze v rovné konkurenci a rovnoprávném střetávání se na trhu, může být stanovena rovnovážná cena včelích produktů. Pouze tak mohou být všichni spokojeni. Jen je třeba skoncovat s podezíráním, osočováním se navzájem z nečestnosti, vyděračství apod. Musíme dospět a ne si jen na dospělé hrát. Vždyť i v náročných tržních podmínkách prokázali mnozí včelaři, že dokáží velice rentabilně včelařit bez dotací a s lehkostí motýla se pohybují na trhu s medem. Stejně tak mnozí obchodníci v často až drsných podmínkách zahraniční konkurence dokázali svoji profesionalitu a oprávněnost své existence na našem i evropském trhu. Takové bychom měli respektovat, protože oni si své místo na slunci již vybojovali. Na jiné toto místo možná teprve čeká. Toto místo si však nikdo nemůže koupit, to si musí prostě vybojovat každý sám za sebe.

Na pracovním setkání příznivců VMS jsem si všiml ještě jednoho. Totiž toho, že nejen staří, dobří holubi se vracejí, ale že přilétají i holubi mladí s novým elánem, mají-li přiletět kam. I to mi udělalo radost. Jistě se to projeví i v další práci PSNV-CZ.

Všem čtenářům MV bych chtěl dodatečně poděkovat za trpělivost a přízeň v roce minulém.

Do roku 2009 pak všem přeji pevné zdraví, hodně osobní svobody, štěstí a především podnětné odborné články ve vašem časopise Moderní včelař.

Ing. Leoš Dvorský, člen redakční rady Moderního včelaře