Rod lípa (Tilia L.)
Rod lípa zahrnuje kolem 45 druhů, z nichž většina se vyskytuje na východě Severní Ameriky a ve východní Asii. U nás rostou ve volné přírodě, v listnatých nebo smíšených lesích, pouze dva druhy, lípa širokolistá (velkolistá) a malolistá (srdčitá). Mnoho jiných druhů se zde používá k okrasným účelům. Používají se v alejích podél cest, v parcích, vytvářejí se z nich živé ploty a stěny.
Lípy jsou cennými medonosnými dřevinami a významné pro své vizuální a užitné kvality.
Botanici nově zařazují dřívější samostatnou čeled lípovitých do čeledi slézovitých (Malvaceae) v řádu slezotvarých (Malvales). Jsou proto příbuzné slézům a topolovkám známým ze zahrádek.
Lípy nejlépe rostou na bohatých, hlubokých a relativně vlhkých půdách. Jsou citlivé na zasolené podloží, proto ve městech a alejích okolo cest, kde se v zimě intenzivně solí vozovka, často usychají. Obecně řečeno špatně reagují rovněž na sucho, vysoké teploty a znečištěné ovzduší. Domácí druhy se rozmnožují výsevem ze semen, která se jeden rok stratifikují. Kříženci a cizí odrůdy se množí očkováním a štěpováním.
Společné vlastnosti květů a plodů lípy malolisté a velkolisté
Listy jsou dlouze řapíkaté, šikmo srdčité či okrouhle vejčité. V úžlabí listů jsou dlouze stopkatá květenství zvaná vijany s přirostlými velkými jazykovitými, blanitými, siťnatožilnými, lysými zelenožlutými listeny. Hlavní osa visícího květenství je s listenem do poloviny srostlá. Typický listen připomínající křídlo, řecky ptilon, se odráží ve vědeckém jménu lip „Tilia“. Nažloutlý silně vonící květ má v poupěti chlopnitě složených pět snadno opadavých kališních lístků, pět kopisťovitých, lysých korunních plátků, 30–40 tyčinek s vláknitou nitkou a rozeklaným spojidlem a svrchní pětipouzdrý semeník s krátkou čnělkou a pětilaločnou bliznou. Tkáň odpovědná za produkci a vylučování nektaru se vyskytuje v nitkách uvnitř kališních lístků. Mechanické vlastnosti nitek a svěšený tvar květenství chrání nektar před vypláchnutím deštěm a vysušením větrem. (U některých druhů lip mimo malolistou a širokolistou se část pestíků přetvořila ve staminodia – patyčinky nevytvářející pyl.)
Doba kvetení trvá 12–14 dní.
Plodem lípy je kulovitá, nezřetelně hranatá nažka, zvaná lidově lipový oříšek.
Užitný význam lip pro západní Slovany
Lehké, snadno opracovatelné lipové dřevo si cení nábytkáři, výrobci různého nářadí a hudebních nástrojů a řezbáři.
Dřevěný popel sloužil k výrobě kreslicích uhlů a střelného prachu.
Z kůry se vyráběla hrubá síta, řešeta, tašky, klobouky a zpevněné podešve bot. Z lýka získávaného z několik týdnů máčených pásů kůry ve vodě se dělaly různé uteplivky, provazy, obaly, lýčené střevíce. Čerstvá kůra poskytuje červené barvivo.
Olej vylisovaný ze semen našel využití jako palivo do lamp a výlisky sloužily při mytí. Míza lípy je sladká, snadno fermentuje a lze z ní připravovat nápoj podobný vínu. Stejně tak se alkoholický nápoj dělal z lipového medu a ze zkvašených pupenů a mladých listů, které se mohou v čerstvém stavu konzumovat. Mleté lipové plody mohou sloužit k výrobě čokoládových náhražek.
Květy s listenem jsou základní složkou lidového léčitelství. V počátku kvetení, kdy převažují pupeny, obsahují více viskózních slizů a klejů. Ve vrcholné době více cukrů. Lipové květy obsahují 0,038–0,1 % silice, sliz, kleje, tříslovinu, cukr, barvivo, jablečnany, vínany, saponin. Jako rostlinné léčivo patří mezi diaforetika. Čaj mírní kašel při zánětech a infekcích horních cest dýchacích. Protože má slabé projímací účinky, uplatňuje se také v redukčních čajích. Lipové květy se také doporučují při potížích nervového systému, trávicí soustavy a při ateroskleróze. Jsou známým prostředkem vyvolávajícím pocení, působí proti horečkám a křečím. Odvar aplikovaný vně zlepšuje pokožku, bělí pihy, zklidňuje podráždění kůže a svědění. Starší květy mají údajně narkotické účinky. Lipové dřevo je složkou močopudných směsí. Dřevěné uhlí z lip je účinné při otravách potravinami a průjmech. Dřevěným lipovým popelem lze zasypávat popáleniny, vředové rány, použití míval jako prášek pro čištění zubů. Čerstvé lipové listy mírní po přiložení na zanícené místo bolest.
Lípa jako český národní strom
Lípa byla v evropském kulturním prostoru uctívaná od nepaměti. Staří Řekové s ní spojují mýtus o nymfě Filýře proměněné ve strom kvůli studu nad tím, že s bohem Krónem zplodila syna Cheiróna, napůl člověka, napůl koně. Cheirón díky přeměně své matky v léčivou lípu získal schopnost uzdravovat lidi. Legend spojených s lipami je víc. Společné jim je to, že je lípa považována za ženský strom.
Slované měli v úctě především majestátné exempláře. Pod lipami se odehrávaly různé pohanské obřady spojené s pokládáním oběti a tanci, soudy, vojenské rady. Křesťané na ně později připevňovali malé dřevěné schránky s obrázky či soškami světců. Aristokraté ctili tradici zasadit v den narození dítěte lípu, takže se jich nachází mnoho u zámků.
Od slova lípa vznikla řada místních jmen. V polštině nese červenec název lipiec právě podle doby kvetení lip.
Díky své oblibě napříč slovanskými národy ji obrozenecký básník Jan Kollár označil za symbol slovanské vzájemnosti.
Naším oficiálním národním symbolem se stala na Všeslovanském sjezdu v Praze 2. – 12. 6. 1848, kdy se setkali delegáti nejen všech slovanských národů žijících v rakouské monarchii, ale také Poláků či Rusů. Po vzniku Československa se lipové ratolesti staly součástí státního znaku. Od roku 1918 je na prezidentské standartě a všude, kde se používá státní znak. Počínaje státní pečetí, přes bankovky, vodoznaky na listinách, četných poštovních známkách až po Řád bílého lva, který dostávají významné zahraniční návštěvy.
Lípa malolistá – srdčitá (Tilia cordata Miller)
V naší přírodě se jedná o široce rozšířený druh. Roste na okrajích lesů, je součástí smíšených lesů, vyskytuje se jako okrasná dřevina. Lípa malolistá se často kříží s lípou širokolistou (velkolistou). Vyžaduje slunečná stanoviště, výživné, hlinitopísčité půdy. Špatně roste na lehkých a suchých podložích.
Lípa malolistá dosahuje výšky kolem 30 metrů a dožívá se až jednoho tisíce let. Solitéry mají krátký, silný kmen s nízko posázenou korunou. Zapojené stromy se vyznačují štíhlým, rovným kmenem a velmi malou korunou.
Pupeny jsou nazelenalé, shora načervenalé, lesklé. Listy mají nesymetrický srdčitý až trojúhelníkovitý tvar; odtud pochází druhový vědecký název cordata (cor = lat. srdce), tzn. srdčitá. Listy mají vroubkovitý okraj. Svrchní strana listů je lysá, tmavozelená, spodní je matná, namodralá. V úžlabí nervů (žilek) listů jsou rezavé chomáčky chloupků. Na podzim se listy barví do žluta.
Tento druh je jednou z nejmedonosnějších dřevin. Na našem území rozkvétá obvykle počátkem července a má sklon k rozkvétání ob rok. Její květenství sestává z 5–15 květů s 30–40 tyčinkami.
Jeden květ vyprodukuje 43 000 pylových zrn a celé květenství okvětí 200 0000. Produkce pylu trvá kolem dvou dnů, při chladnějším počasí tři. Včely sbírají pyl nejčastěji v první polovině dne. Deset květů dává průměrně 4,7–4,9 mg pylu. Výnos pylu z jednoho stromu je průměrně 300–365 g. Na 1 ha je to průměrně od 10 do 100 kg pylu. Pylové rousky jsou nevelké a mají jasně žlutou barvu.
Jeden květ produkuje 0,4–11,8 mg nektaru s nízkou cukernatostí dosahující cca 30,1 %. Množství cukru vytvořeného v nektariu květu za 24 hodin je 0,57 mg. Během dne dochází k velkým výkyvům v cukernatosti nektaru. Nejnižší je ráno, nejvyšší v poledne. Jeden květ vyprodukuje během svého života průměrně 2,7 mg cukrů. Nektarodárnost je nejistá a závisí na počasí v době květu. Dobrému vylučování nektaru vyhovuje teplo, příznivé sluneční počasí a dostatečně vlhké půdní podloží. Vedro, déšť, zatažená obloha působí na obsah nektaru v květech negativně.
Včely nejčastěji navštěvují květy lípy ráno do 10 hodin a mezi 16. a 18. hodinou. V poledne je nektar silně zkoncentrovaný a dělnice jej mohou jen velmi těžko sebrat. Výnos medu se pohybuje od 200–300 kg, rekordně 800–1 000 kg/ha. Lipový med je ceněný pro své typické aroma připomínající vůni květů. Vyznačuje se sladkou, lehce ostrou a nahořklou chutí. V tekutém stavu má barvu od zelenožluté do jasně jantarové. Rychle krystalizuje a poté je drobnozrnný, bíložlutý s přechodem do zlatožluté.
Na listech se často vyskytuje medovice, která mění chuť medu a dává mu tmavší barvu. Významným producentem medovice je v červenci a srpnu mšice zdobnatka lípová (Eucalliplerus tiliae) a v menší míře už v červnu červec puklice lípová (Eulecanium tiliae).
Lípa velkolistá – širokolistá (Tillia platyphyllos)
Lípu velkolistou můžeme najít v různých typech lesů, přestože je v porovnání s malolistou méně častá. Má ráda hluboké, vlhké půdy, které se snadno zahřívají. Dobře roste na slunečných a teplých místech. Rozmnožuje se ze semen.
Je oblíbenou okrasnou dřevinou. Dorůstá do výše 30 metrů výšky a žije až 1 000 let. Její koruna je hustá na rovném silném kmeni. Dolní větve jsou převislé. Letorosty jsou jemně ochlupené.
Listy se rozvíjejí brzy na jaře. Jsou velké, nesymetrické listy se srdcovitým tvarem se zaostřenou špičkou mohou mít délku až 12 cm. Jejich tvar se odráží v názvu tohoto druhu lípy, tzn. širokolistá. Vědecký druhový název platyphyllos vychází z řeckých slov platys = široký a phýllon = list. Svrchní i spodní strana listů je téměř stejně zbarvená, spodní jen o něco světlejší. V úžlabí nervů (žilnatiny) listů sedí bělavé chomáčky chloupků, které na podzim žloutnou.
Lípa velkolistá rozkvétá po polovině června, zhruba o 2 týdny dříve než lípa malolistá. Vonné květy jsou světle žluté. Nejsilněji voní hned po otevření květu. Její květenství sestává z 3–17 květů s 40 tyčinkami.
Plodem je nažka popisovaná výše s 5 žebry. Mladá měkká semena se hodí k marinování jako kapary.
Užití lípy je obdobné jako u malolisté. Mladé listy a pupeny je možné míchat do salátů a zeleninových směsí, květy lze aromatizovat nápoje a dezerty.
Květy lípy velkolisté produkující pyl a nektar včely ochotně navštěvují, přestože se mednatostí nevyrovnají lípě malolisté.
V průběhu svého života vyprodukuje jeden květ 1,3–26,8 mg nektaru. Obsah cukru je 0,3–6,2 mg cukrů, přičemž koncentrace se pohybuje od 8 do 70 %, nejčastěji dosahuje 20–50 %. Květy vylučují nektar po dobu čtyř až pěti dnů. Nejintenzívněji probíhá v druhé polovině kvetení, kdy květ produkuje 30 % celé dávky cukrů. První a třetí den je to 25 %, čtvrtý den 20 %. Mednatost lípy velkolisté činí 200 kg medu/ha.
Pyl sbírají včely v době intenzívního sběru nektaru zřídka. Naopak při slabé tvorbě nektaru se na pyl zaměřují, zvláště kdy v okolí není jiný pylový zdroj, a do úlu si přinášejí žlutavé rousky. Deset květů produkuje 12,7–13,4 mg pylu. Jeden vzrostlý strom dává průměrně 330–345 g pylu, tzn. 35 kg/ha.
Lípa zelená (Tilia euchlora)
Tento druh lípy dorůstá do výšky 15–20 metrů. Její koruna je kulatá nebo košatá se silně prověšenými spodními větvemi. U nás je nepůvodní, roste v parcích a podobně. Nejlepší půdy pro pěstování tohoto druhu jsou bohaté, dostatečně vlhké, na slunných stanovištích.
Listy v délce do 10 cm jsou charakteristické vejčitou, asymetrickou, u základny kónicky tvořenou srdčitou ploškou. Okraj listů je ostře pilovitý s charakteristickými štětinkami na koncích. Horní strana listů je tmavě zelená, s leskem, který se však po vysušení ztrácí. Spodní strana je světlejší. V úžlabí nervů (žilnatiny) listů jsou chomáčky nažloutlých chloupků.
Kvetení začíná v první dekádě července, většinou o dva týdny později než lípa malolistá. Žlutavě bílé květy připomínají vzhledem květy lípy malolisté. Jejich květenství sestává z 3–7 květů. V květu je okolo 40 tyčinek. Plod je vejcovitá nažka, žebernatá, silně ochlupená, nejčastěji bez vytvořených semen. Proto se u nás nerozmnožuje generativně. Pěstitelé je na jaře štěpují a v létě očkují na sazenice lípy malolisté i velkolisté.
Také lípa zelená poskytuje včelám pastvu. Jeden květ produkuje 1,2–25,4 mg nektaru. Obsah cukru je 0,2–0,4 mg. Koncentrace cukru se pohybuje od 7 do 49 %. Mednatost jednoho stromu se pohybuje okolo 3 kg, tzn. 300 kg/ha.
Dělnice sbírají žluté rousky pylu. Deset květů produkuje průměrně 14,4–15,1 mg pylových zrn. Jeden strom dává 650–940 g, tzn. 90 kg/ha.
Lípa stříbrná (dříve též plstnatá) (Tilia tomentosa)
Dorůstá do výšky 10–20 m. Má hustou, široce rozložitou korunu s větvemi šikmo vzpřímenými. Dobře se přizpůsobuje různým stanovištním podmínkám. Je odolná vůči mrazu a suchu. Má ráda slunečná stanoviště a bohaté humózní půdy. Rozmnožuje se ze semen vysévaných na podzim nebo na jaře po předchozí stratifikaci.
Mladé větve jsou šedavé, na rubu hustě běloplstnaté stejně jako letorosty a pupeny. Starší listy mají červeno bronzovou nebo šedě olivovou barvu. Listy mají kulatý, srdcovitý tvar, nejčastěji jsou stejně široké jako dlouhé s rozměrem 5–10 cm. Z tvaru listů je odvozený vědecký druhový název tomentosus = ochlupený z latinského slova tomentum – plsť. Stříbřitě bílé ochlupení se vyskytuje rovněž na kališních lístcích a na dalších místech květenství.
Květy svou vůní připomínají bílý jetel. Květenství obsahuje 7–10 krémově zbarvených květů. Kvetení trvá od druhé poloviny července do poloviny srpna, nedosahuje však bohatosti jiných druhů lip. Kališní lístky jsou schoulené, uvnitř květu se nachází okolo 50 tyčinek a staminodií. Tyto květy jsou nevhodné ke sběru pro lidské léčebné účely!
Květy lípy stříbrné jsou zdrojem nektaru i pylu. V průběhu jednoho dne vytváří jeden květ 2,08 mg nektaru obsahujícího 0,63 mg cukrů, jejichž koncentrace je okolo 30 %. V průběhu celého života vytváří jeden květ v průměru 5,4 mg cukrů. Mednatost jednoho stromu se pohybuje průměrně kolem 1,5 kg, tzn. 150 kg/ha. V době sucha se mění složení cukrů, vzrůstá množství manózy, což může být pro včely, a zvláště pro čmeláky, nebezpečné. Pod těmito stromy pak můžeme nalézt zcela paralyzované jedince.
Deset květů produkuje 6,7 mg pylu, ze kterého tvoří dělnice zlatavě žluté rousky. Průměrně vyprodukuje jeden strom 140–150 g pylu.
Plodem je šedá plstnatě ochlupená nažka o průměru 1 cm.
Lípa japonská (Tilia japonica)
Jedná se o okrasnou dřevinu dorůstající 10–12 m. Lípa japonská má ráda slunná místa s bohatou půdou. Rozmnožuje se semeny vysévanými na podzim nebo na jaře po stratifikaci. Nebo ji lze očkovat na sazenice lípy velkolisté. Druh roste velmi pomalu.
Lípa japonská má téměř kulaté listy s ostrým vrcholkem, dlouhé 5–8 cm s ostře pilovitým okrajem. Spodní strana listů je modrozelená s rudými chomáčky chloupků v úžlabí nervů (žilnatiny) listů. Rozkvétá ve druhé dekádě července a kvete do poloviny srpna.
Květenství je složené ze 7–40 nebo ještě více silně vonných květů s více než 30 tyčinkami a staminodii. Květy jsou bohaté na nektar a včely je proto vyhledávají. Jeden květ produkuje 0,5–13,2 mg nektaru s 0,1–3,8 mg cukrů. Cukerná koncentrace je 4–54 %. Mednatost jednoho stromu se pohybuje kolem 2,5 kg, tzn. 280 kg/ha.
Deset květů produkuje průměrně 3,2 mg pylu. Produkce pylu z jednoho stromu je průměrně 400 g, tzn. 40 kg/ha. Rousky jsou žluté.
Nažka má elipsoidní tvar bez žebírek.
Výběr literatury:
- Blažek Z., Hubík J., Kučera M. Léčivé rostliny ve sběru a v kultuře. II. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1956.
- Cattabiani A. Florarium: mýty, legendy a symboly spjaté s květinami a rostlinami. O. vyd. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora; sv. 11. ISBN 80-7207-595-0.
- Haragsim O. Včelařské dřeviny a byliny. II. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4647-0.
- Kresánek J. ml., Kresánek J. Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. Martin: Osveta, 2008. ISBN 978-80-8063-292-2.
- Pladias. Databáze české flóry a vegetace Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. www. pladias.cz
- Sulborska A. O lipoch słów kilka, Pasieka, č. 4. roč. 2018 s. 52–56.