Přestože agrolesnictví není ničím novým pod sluncem, jeho principy jsme s intenzifikací zemědělství odsunuli do pozadí. Zjednodušeně řečeno, jde o kombinaci pěstování dřevin se zemědělskou prvovýrobou. Jednou se může jednat o pravidelné pásy rychle rostoucích topolů střídající se s pruhy obilovin. Podruhé půjde o uplatnění ovocných stromů na pastvinách. Potřetí o včelí farmu lemovanou lipovými alejemi a políčky nektarodárných léčivek. Kombinací je nekonečně, avšak odvíjejí se od místních podmínek, požadavků trhu a umu zemědělce.
Význam agrolesnictví
Všechny agrolesnické systémy spojuje ochrana půdy proti erozi, omezení spotřeby hnojiv při nižším vyplavování dusičnanů z ornice a ukládání uhlíku do půdy. Agrolesnictví přispívá k dobrému hospodaření s vodou, hlavně k jejímu zadržení v krajině, a eliminuje dopady klimatických změn. Významně zvyšuje biologickou rozmanitost.
Nejde však o náhodné sázení stromků doprostřed polností. Ve své moderní podobě je promyšleným systémem, který musí umožnit hospodaření s využitím zemědělské mechanizace a je výdělečný, přestože se nejedná o zisk rychlých peněz. Do úvahy přicházejí systémy silvoorební a silvopastorální, tzn. kombinace výsadby dřevin s plodinami na orné půdě nebo s chovem zvířat na pastvinách.
Letos v létě by měla vyjít příručka pro agrolesnictví The Agroforesty Handboook. Za pozornost stojí také newsletter sítě Agroforestry Innovation Network (http://www.eurafagroforestry.eu/afinet), který je možné si objednat do mailu.
Podpora Ministerstva zemědělství
V roce 2021 začíná další programové období Evropské unie. Podle Ministerstva zemědělství bude část rozpočtu směřovat na podporu agrolesnictví. V České republice se ročně ztratí cca 21 milionů tun ornice, přičemž agrolesnictví slibuje alespoň zčásti toto číslo snížit. To, že by mohlo také prospět včelí pastvě a zdraví včel, je nasnadě.
Zkušenosti Patrika Wormse
Konferenci zahájil Patrick Worms, předseda evropské agrolesnické federace EURAF. Vycházel ze svých poznatků, kdy se podílel na aplikaci agrolesnických principů v Africe díky Světovému agrolesnickému centru (http://www.worldagroforestry.org/).
Uvedl, že celou čtvrtinu emisí na světě má na svědomí současný způsob zemědělství, což je více, než činí průmysl a doprava. Navíc všude degraduje půda, jak je zvlášť patrné na americkém středozápadě, na ukrajinských černozemích a v Číně.
Stromy při zemědělské půdě v ní pomáhají zadržovat vodu, snižují důsledky globálního oteplování a díky spadu listí vyživují ornici. Naopak obiloviny v těsné blízkosti stromů je nutí hlouběji kořenit, což je opět výhodné. Celkově vychází, že agrolesnictví zvyšuje v dlouhodobém horizontu v porovnání s tradičním zemědělstvím produktivitu obdělávané plochy až o 40–60 procent.
Sympatie přítomných si získal nejen tím, že jeho manželka pochází z Brna, ale také povzdechem, jak o všem rozhodují ve městech úředníci v oblecích se smartphony, kteří sázejí na jednoduchost a nevidí potřebu komplexního řešení win win, natož aby rozuměli zemědělství. A včelařství, chtělo se dodat naší redakci.
Praktik Stephen Briggs
U přednáškového pultu se vystřídali ještě špičkoví odborníci na agrolesnictví z Francie a Německa.
Byl to Angličan Stephen Briggs, jenž tento způsob hospodářství vlastníma rukama praktikuje a už by ho neopustil přes všechny těžkosti a skepsi dávanou mu najevo sousedy. V agrolesnickém režimu obhospodařuje od roku 2009 125 hektarů.
Mimo jiné zmínil ekonomický význam živých plotů. Včelaři vědí, že starobylé kvetoucí živé ploty, nikoli hradby z tújí, byly zdrojem včelí pastvy. Briggs o těchto plotech však hovořil jako o významném zdroji příjmu. Jednak prodejem dřevní hmoty po tvarování, jednak využitím biomasy při výrobě energie přímo pro potřeby farmy. V neposlední řadě pak jako o cestě k nižším nákladům na výživu dobytka, protože listím s úspěchem krmí. Zvláště vyzdvihl živé ploty z vrb, což znělo dobře včelařským uším. Úspěšně střídá vrbové pásy široké tři metry s 12 metrů širokými pásy pšenice.
Na jiné ploše kombinuje pásy jabloní s lučním podrostem vhodným pro chov včel. Sám totiž včelaří a příjem z včelaření započítává do celkové bilance agrolesnického způsobu využití půdy. Protože má půdu pronajatou na 15 let, chová zvířata a pěstuje plodiny i stromy tak, aby se mu náklady během nájemní doby vrátily a po celou dobu mu agrolesnický způsob hospodaření dovoloval žít na běžné úrovni. Pozorně proto vybírá meziplodiny, druhy stromů, hlavní plodiny a chovaná zvířata včetně drůbeže. Nepotřebuje kromě speciální sekačky na travní pásy mezi stromy žádné jiné zvláštní stroje. Svůj způsob hospodaření podporuje využitím solárních panelů.
Jeho styl zemědělství přitahuje zákazníky se vztahem k ochraně přírody, takže svou produkci prodává přímo na farmě ve vlastním obchodě a také působí jako lektor.
Názor na význam agrolesnictví shrnul lapidárně větou, že: „Lesníci se dívají nahoru do vršků stromů a sedláci se dívají dolů na zem, aniž by se potkali. Jediný, kdo se dívá dopředu, jsou agrolesníci.“
Audio-video záznam z celé konference a prezentace jsou volně dostupné na