Jeho včelnice ve Strakonicích a později v Liběticích byly pro návštěvníky v plném smyslu slova vzorové. Propagoval úlový systém Langstroth a dalo by se říci, že byl prvním velkovčelařem používajícím tyto úly.
Jeho aktivita daleko překračovala hranice jeho včelích stanovišť. Spoluzakládal Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ a několik období byl členem její rady. Stál za vznikem Spolku chovatelů včely tmavé se zaměřením na vyhledávání tohoto našeho původního druhu na Šumavě. Byl členem Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum a v Českém svazu včelařů působil jako zdravotní referent. Za výborné články mu je vděčný také Moderní včelař. Dělil se na jeho stránkách o své poznatky z včelařské praxe, věnoval se legislativním otázkám a nejenže se nebál ukázat na nešvary státní moci v oblasti včelařství, ale také navrhoval řešení.
Byl u toho, když Pracovní společnost nástavkových včelařů začínala v roce 2010 s výukou na Jihočeské včelařské škole při Středním odborném učilišti v Blatné. Ještě letos tu vyučoval předmět Stavby a zařízení včelnic. Odborné praktikum Inseminace včelích matek vedl na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Právě ta ho po Sametové revoluci vyslala na stáž do Jihoafrické republiky, aby tu vyškolil místní v moderním způsobu chovu včel jako možnosti jejich přivýdělku. O afrických, ale i svých dalších zkušenostech pak poutavě přednášel po celé České republice.
Jirka byl v mnohých oblastech včelařství první a udával směr. Byl to on, kdo u nás poprvé impregnoval úly parafínem. Vymyslel, postavil, a nakonec i patentoval vlastní inhalátor úlového vzduchu. K sériové výrobě dovedl zvedák úlových sestav anebo plemenáče z kartonplastu. Experimentoval s Holdtovým akátem. Legendárním se stal Přesličkův rozpěrák, jehož tvar přivezl z jižní Afriky a který se u nás velmi rozšířil.
Co se strojařiny týče, byl prostě koumák, přestože byl absolventem oboru chovatelství na Střední zemědělské škole. Ale své původní profesi se aktivně věnoval, ve včelařině chovu matek, včetně technické inseminace. Když se mu vloni nedařilo v Liběticích odchovat matky, byl z toho upřímně zklamaný. Až když přivezl včelstvo od svého táty z Písku, chov matek šel podle starých pravidel. Předchozí neúspěch přičítal kontaminovanému pylu, který si včely přinesly z okolních polí. Hledal vysvětlení. Na rostlinolékařské správě zjistil, že zemědělci sice hlásí, jaké agrochemikálie aplikují na porosty, ale nikdo aplikaci nekontroluje, nearchivuje – prostě se jen důvěřuje. Záleželo mu na tom, abychom se tomuto problému, který je rizikem pro včely, stále věnovali, s představou, že včelaři a zemědělci musí být partnery.
Jirka Přeslička kromě létání nízko nad zemí se včelami vzlétal mnohem dál. Když jsme potřebovali přednášku na včelařskou akci, vždycky vyhověl. Kromě sobot. To byl pravidelně na strakonickém letišti, kde se věnoval bezmotorovému létání. Plachtil vysoko v oblacích. Dnes se na nás dívá ještě z větší výše. Díky za vše.
Rodina Přesličkova děkuje všem včelařům za účast na posledním rozloučení s Jiřím Přesličkou.