Otevřu skříň, ve skříni je hromada stejných kombinéz. Jednu z nich si obléknu a vyjdu z pokoje ven. Copak jsem se pomátl? Ne, jen asi nejsem doma. Vypadá to tady jako nějaká ubytovna. Chodba je lemovaná stejnými dveřmi a pohybuje se na ní pár lidí ve stejných kombinézách, jako mám zrovna na sobě. „Ahoj!“, zdravím jednoho z nich. Kolemjdoucí však neodpovídá a míjí mne s nepřítomným pohledem. Někoho mi připomínal.
Vyjdu ven na ulici. Kde to jsem!? Kam se jen podívám, všude stejné ulice, stejné domy, stejná auta, všechno stejné. „Hej pane“! Volám na muže, který jde kolem. „Co je tohle za město?“ Neodpovídá a kráčí stále stejným směrem. Sakra! Vždyť ten chlap vypadá úplně stejně jako já. Všichni kolem mne vypadají stejně. Rozběhnu se, popadnu jednoho za ramena a řvu na něj: „Co má tohle všechno znamenat!“
Auto projíždějící kolem se náhle rozkucká a zůstane stát. Má poruchu. Všechna auta mají poruchu. Najednou se mi začne třást země pod nohama. Zemětřesení! Síla otřesů se stupňuje. Domy se začínají hroutit jeden po druhém. Všechny spadly. Zemětřesení skončilo a já se postavil na nohy. Jeden z mužů se náhle chytá za srdce a padá mrtev k zemi. Za ním další a další. Slunce nesnesitelně pálí a mně je horko. Piju a potím se, abych se ochladil. Konečně se ochladilo. Ale co to!? Vždyť sněží a mrzne. Je mi hrozná zima. Nemám si co obléct, tak jím a pobíhám kolem, abych se zahřál. Náhle se přede mnou něco zaleskne. Běžím tam. Vždyť to je můj dům. Je celý a neporušený a z komínu stoupá obláček kouře.
Crrrr! Otevřu oči. Fuj! To byl ale škaredý sen. Díky za to, že svět je tak rozmanitý. Díky za to, že máme tolik různých úlových systémů a rámkových měr. Díky za to, že někteří včelaři našli zálibu ve vyřezávání a malování úlů. Minimálně je alespoň nač se koukat. A kdyby náhodou přišlo nějaké to zemětřesení, možná, že některý z oněch úlových systémů dokáže ochránit i své obyvatele natolik, aby přežili bez úhony. A ekonomické důvody jednotnosti? Ne vždy je prospěšné dívat se jen na peníze a mnohdy se ukáže, že to, co vypadá dražší, vyjde nakonec levněji.
Vlastimil Šlopek Oldřichovice (Třinec)