Ranní silnice jsou asi všude stejné, pomalé náklaďáky a rozespalí řidiči, kteří zapomínají dát blinkr při odbočování. Probouzím se až při přejezdu Velké Fatry. Krajina je opravdu krásná. Ta se organizátorům setkání podařila opravdu skvěle. Je vidět, že přípravy setkání zabraly spousty hodin poctivé práce. Pod kopcem je ale už město a na jeho okraji Střední odborná škola Pod Bánošom, která letošní setkání hostí. Škola je zaměřená na obory navázané na místní krajinu a zemědělství, mezi něž patří včelařství. Zázemí školy je na vysoké úrovni, včelnice jsou upravené, fungující na nejmodernější úrovni včelařské technologie i chovu včel. Dodávku s Easyloaderam prostě můžu jen závidět.
Den prvý
První den setkání je v duchu dokončování a dolaďování detailů. První týmy přijíždí v průběhu odpoledne a večera. Poprvé se v historii IMYB účastní zástupci všech světadílů, kde žijí včely. Nakonec přijíždějí týmy z 29 zemí, což je dosavadní rekord. Nechybějí protinožci z australské Tasmánie, zástupci z Kanady, z Afriky dorazily děti z Egypta, z Asie například z Libanonu nebo Izraele.
Den druhý a třetí
Další dva dny setkání jsou pro děti soutěžní, pro dospělé z jejich doprovodu jsou naučné až vzdělávací. Děti vyrážejí po stanovištích s přísnými rozhodčími, kteří nemilosrdně kontrolují jejich znalosti a schopnosti pracovat se včelami. Sami rozhodčí se však vydávají na milost a nemilost svých jazykových schopností. Angličtinu, ruštinu, francouzštinu, němčinu a několik dalších jazyků, které ani neumím pojmenovat, je slyšet na každém kroku.
Na včelnicích děti pracují přímo se včelstvy a tam se pozná, kdo bývá se včelami opravdu v kontaktu a kdo má strach, protože je u úlu poprvé. Některé odvážné dívky v minisukních a bez kukly zvládají vše s pochvalou a s obdivem. Ometání medových plástů smetáčkem do smyku, pravěká metoda vybírání plástů ze včelstva, prověřuje psychickou odolnost mladých včelařů. Včely létají opravdu všude, ale jsou mírné, a je vidět, že chovný materiál školních včel je pod bedlivou kontrolou.
Když odcházíme s jednou skupinou ze včelnice, ptám se jedné z dívek, jak se cítí po ometání plástu? Odpovídá jednoduše s úsměvem „uffff….“, třepe rukou a ukazuje prst, kde dostala žihadlo od přimáčknuté včely. To zkrátka ke včelám patří.
Dospělí, aby neovlivňovali průběh soutěže, jsou taktně odveleni na sérii přednášek a v nejkritičtějším okamžiku vysláni lanovkou na nejbližší nejvyšší kopec jménem Chopok do nadmořské výšky 2 024 m n. m. Vrací se v podvečer nadšení z výhledů a ani nepostřehnou, že děti už soutěž zakončily a jen čekají na vyhlášení výsledků.
Den čtvrtý
Čtvrtý den setkání je už jen ve znamení výletů a velikého očekávání. Pro děti pořadatelé přichystali výlet za krápníky v Harmanecké jeskyni a pro dospělé výpravu za obrovským solitérním smrkem obaleným mšicemi a pokapaným medovicí poblíž školní včelnice Strelníky. To vše svědčí o obrovském a dlouhotrvajícím nasazení všech, kdo se podíleli na přípravě setkání. Za což nezbývá než vyseknout poklonu a říct: „Děkujeme, bylo to skvělé!“
Jak soutěž dopadla, se děti dozvěděly večer v doprovodu ovací ve stoje a slziček štěstí. Mezi zeměmi zvítězila Česká republika (Jan Materna, Pavlína Všetečková, Ludmila Šnejdová), Slovensko obsadilo druhé místo (Simona Kováčiková, Rastislav Katreňák, Filip Drábik), třetí byli Němci. V soutěži jednotlivců Martin Leathy ze Skotska, na druhém místě byl Jan Materna z České republiky a na třetím Ager Degn z Dánska. V klání mezinárodních týmů se ve „zlatém“ etabloval Slovák Rastislav Katreňák a v „bronzovém“ Ludmila Šnejdová z ČR a Filip Drábik ze SR.
Skvělé výsledky a ocenění jsme potom zapili školním medovým pivem a poslední den ráno jsme si zamávali: „Na viděnou příště ve Slovinsku!“
Miroslav Urban byl autorem vzdělávacích materiálů pro IMYB 2019.