Dr. Rowena Jenkins z Velké Británie v přednášce „Využití medu v léčbě chronických zánětů“ seznámila posluchače s výzkumem a klinickými zkouškami manukového medu při efektivní inhibici grampozitivních i gramnegativních bakterií, které způsobují chronické kožní a respirační záněty. Dále představila využití medu pro zlepšení funkce antibiotik v léčbě bakteriálních zánětů. Poté se diskutovalo o podobných účincích u dalších druhů medu. Přednášející zdůraznila, že pro medicínské účely se musí používat tzv. farmaceutický med, tzn. med ozářený gama zářením odstraňujícím případné choroboplodné zárodky bakterií.
Prof. Stephen Martin z Velké Británie prezentoval přednášku „Porozumění evoluce přirozené varroatolerance včelstev v různých podmínkách“. Uvedl, že včelaři se snaží již několik dekád tlumit varroózu různými léčivy a biologickými postupy, a doslova řekl: „Největší problém rozvoje varroatolerance jsou včelaři .“ Včely v Africe a Americe si vyvinuly mechanismy, díky nimž přežívají bez léčení, ačkoliv jsou kleštíkem napadeny. Příčinou je zřejmě pomalejší reprodukce v těchto včelstvech, ale zcela přesně se to dosud neví.
V dnešní době již nezáleží přežití včelstva na množství kleštíka. Bez přítomnosti virů přežije včelstvo i s počtem přes 10 000 kleštíků. Naopak s viry může uhynout s méně než 2 000 kleštíky. Jedním z hlavních problémů je vir deformovaných křídel (DWV), který se ve včelstvu šíří horizontálním i vertikálním směrem.
Poté popsal zajímavá zjištění na čtyřech havajských ostrovech, kam se varroóza rozšířila teprve nedávno. Pozorování proběhla vždy na 300 včelstvech. Na ostrově bez varroózy bylo virem DWV napadeno pouze 5 % včel. Tam, kde se varroóza vyskytovala jeden rok, bylo virem DWV napadeno 75 % včel. Kde byla varroóza přes tři roky, postihlo napadení virem DWV již 100 % včel, tzn. všechny včely na včelnici.
Zajímavé je porovnání úhynů včelstev na severní polokouli (USA 30 %, Evropa 53 %) a jižní polokouli, kde jsou ztráty podstatně menší. Přisuzuje se to afrikanizované včele, a také faktu, že se tolik neléčí. Reprodukční koeficient kleštíka v dělničím plodu byl před 20 lety ve Velké Británii 1,20, dnes se vlivem používání léčiv zvýšil na 1,24. U afrikanizovaných včelstev je reprodukční koeficient kleštíka 0,80; v Norsku v málo zavčelené krajině jsou včelstva s vysokým stupněm varroatolerance s koeficientem reprodukce kleštíka 0,84; včelstva na ostrově u Brazílie vykazovala koeficient dokonce 0,50.
Včelstva s vysokým stupněm VSH (varroasenzitivní hygiena) se dokážou přirozeně varroóze bránit. U afrikazovaných včelstev včely dokážou odvíčkovat 50 % napadených plodových buněk a z těchto potom 90 % znovu zavíčkovat. Přednášející prezentoval metodu, jak se podle povrchu vnitřku víček pozná, že buňka byla odvíčkována a znovu zavíčkována. Závěrem z jeho úst zaznělo mimo jiné: „Nedoporučuje se neléčit, stále se neví jak dál…; Ideální cíl: včely selektovat, ale na co? Neví se…; Zbývá nám tzv. integrovaná ochrana před škůdci (IPM), tzn. nechat kleštíka a včely žít pro selekční činnost, mít situaci pod kontrolou pomocí monitoringu a při míře invaze, kdy by bylo včelstvo poškozeno, včas zasáhnout.“
Doc. Mgr. Marek Petřivalský, Dr., z Univerzity Palackého v Olomouci kriticky zhodnotil současný výzkum a vývoj vakcinace včel, který v roce 2018 publikoval tým z Helsinek. Připomněl teoretická východiska a praktické aspekty různých přístupů pro aktivaci imunitního systému hmyzu. Poté hovořil o již patentované metodě vakcinace proti moru včelího plodu.
Mgr. Jiří Danihlík, Ph.D., a RNDr. Jan Brus, Ph.D., opět z olomoucké univerzity uvedli, aktuální výsledky monitoringu zimních ztrát včelstev COLOSS a seznámili posluchače s nově sledovanými faktory a novou mapovou grafikou.
Do projektu přispívá dobrovolně již přes 1 000 včelařů, kteří zde mohli v diskusi výsledky komentovat, nabízet nová kritéria, případně měnit uzávěrku zasílání dotazníků. Aktuální výsledky sledování úhynů včelstev, včetně závislostí na okolních podmínkách včelaření, jako jsou včelí pastva, poslední snůška, způsoby a četnost léčení, jsou na stránkách www.coloss.cz.
Doc. Ing. Jan Kazda, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze seznámil posluchače s nově zkoumanými repelentními vlastnostmi používaných pesticidů, zejména v řepce olejné, které mohou být pro včely v některých případech atraktanty. Repelentní vlastnosti nekorespondují s toxicitou pesticidů pro opylovatele. Nabízí se varianty s aplikací aktivních repelentů jako přídatných složek do pesticidů, které jsou pro včely nebezpečné. Výsledky této práce na širší ploše uveřejnil Moderní včelař ve svém prosincovém čísle r. 2019.
Jan Kazda zmínil rovněž další projekty České zemědělské univerzity zaměřené na včelařství. Například portál Včelstva Online (https://vcelstva.czu.cz/), který umožňuje individuálně evidovat včelstva a postřiky zemědělských kultur i pro hobby včelaře.
Studentská sekce
Již opakovaně zařadili pořadatelé do programu prezentace doktorandů a studentů magisterského stupně zabývající se včelařským výzkumem, a to z řad posluchačů Univerzity Palackého v Olomouci, kde se seminář konal. Mgr. Martina Janků představila práci o měření oxidačního stresu u včel. Tuto studii přineseme v plném znění v Moderním včelaři 2/2020. Mgr. Silvie Dostálková seznámila přítomné s rozdíly imunitní reakce zimní a letní generace včel. Bc. Jana Biová se podrobně zabývala tukovým tělesem včely medonosné. Bc. Jakub Kaplan prezentoval moderní pojetí vizualizace vědeckých výsledků, konkrétně uplatněné při výstupech z projektu COLOSS.
