Reaguji na krátký článek týkající se využívání pozemků kolem dálnic jako zdrojů pastvy pro užitečný hmyz. Taková věc by byla možná pouze v případě, že vlastní dálnice povede hluboko v úvozu a včely a jiný hmyz ji budou přeletovat dostatečně vysoko nad projíždějícími auty a kamiony. Pokud by dálnici měly přeletovat, neměly by šanci přežít. Sám jsem to jednou zažil, kdy za dálnicí bylo pole řepky a při míjení letu včel bylo přední sklo našeho auta plné kapek z rozbitých medných volátek jako při dešti.
Jednoho dne přivezl známý včelař včelstva na pozemek Výzkumného ústavu pícninářského v Troubsku, aby se zotavila na poli jetele lučního, který však kvetl za dálnicí. Neposlechl mého varování a včelstva na tomto místě ponechal. Když je odvážel, byla v horším stavu než předtím.
Automobilová doprava je nebezpečná i na menších silnicích. Jednou v dubnu jsem pozoroval, kolik druhů matek čmeláků sbírá na trsech hluchavky bílé u obyčejné okresní silnice z Troubska do Omic. Pak jsem si na silnici povšiml mrtvé matky, o deset metrů dál další a tak podobně. Mnohé matky, když se těžké zvedaly z pastvy a kroužily nad místem, se staly obětí projíždějících aut nebo autobusů.
Tím spíše je problémem dálnice: auta a zejména kamiony zabijí všechny, kdo se budou snažit je přeletět. Proto je podle mého mínění kolem dálnic možné pěstovat pouze nekvetoucí trávu a vysazovat jehličnany tak vysoké, aby včely překonaly dálnici v dostatečné výšce, pokud na druhé straně bude nějaká pastva. Je dobré, aby o věci byli informování i ti, kdo dálnice stavějí.
Viz též: Ptáček V. Doprava a chov včel. Sborník referátů z IV. celostátní konference Vliv negativních civilizačních faktorů na život zvěře, ryb a včel, Prachatice, 1989, s. 121–124. Vydal Český výbor zemědělské společnosti ČSVTS, Dům techniky, České Budějovice.