Evropská unie je druhým největším producentem a zároveň největším dovozcem medu na světě. Chov včely medonosné praktikují všechny unijní země, přičemž hlavními producenty medu jsou Rumunsko, Španělsko, Německo, Maďarsko, Itálie, Polsko, Francie a Řecko. Včelaření je hluboce spjaté s tradicí venkovských oblastí a přispívá k jejich rozvoji.
V Evropské unii působí 650 000 včelařů chovajících cca 18 milionů včelstev. Z toho asi 10 milionů včelstev chovají profesionální včelaři. Z ekonomické, environmentální a kulturní perspektivy jsou všechna tato včelstva důležitým pojítkem sociální struktury v jednotlivých regionech.
I. Současná situace
V roce 2018 činila celková produkce medu v EU 283 000 tun. Unie přesto není ve spotřebě medu soběstačná a importuje přibližně 40 % medu z třetích zemí, tzn. zemí mimo EU.
Evropský trh s medem je rozdělen do několika kategorií:
· Země, které jsou spíše vývozci medu: Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko.
· Země, které nevyvážejí svoji produkci, ale dováží med z třetích zemí, zabalí jej a reexportují dále: Německo, Belgie.
· Země, které vyváží jak svoji produkci, tak dováží med z třetích zemí, zabalí jej a reexportují dále: Španělsko, Portugalsko a Polsko.
Tato složitost vede k extrémně nestálému trhu s medem, což způsobuje zejména vysoká míra spekulací. Za posledních deset let provázelo snížení velkoobjemových cen medu v dané zemi vždy zvýšení vnitroevropských nákupů medu.
V roce 2019 došlo k poklesu produkce medu u hlavních vývozců na jihu a východě EU. Vysvětlením jsou méně vydatné hlavní nektarové snůšky, nebo jejich absence. Tento pokles produkce však s sebou nepřinesl nárůst cen medu. Přirozený tržní mechanismus, kdy se cena určuje vztahem mezi (klesající) nabídkou a (víceméně stagnující/rostoucí) poptávkou, není nadále funkční. Navíc se u medů čím dál více prodlužují prodlevy mezi snůškami a následnými nákupy. Včelaři proto čelí náročné finanční situaci spočívající v nedostatku likvidity svých produktů, kvůli čemuž jsou nuceni snižovat ceny, ačkoliv jejich produkce poklesla.
Například ve Španělsku je snižování cen směsných květových medů patrné od července 2017; velkoobchodní cena postupně klesla v březnu 2019 až na 2,59 €/kg.
Také v zemích s dominujícím importem medu jeho ceny stále klesají. Od roku 2013 dovážela Evropská unie z Číny v průměru 80 000 tun medu za ceny v rozmezí 1,30–1,64 €/kg. V roce 2019 se cena snížila na 1,24 €/kg. Od roku 2012 Evropská unie dovážela z Ukrajiny mezi 20 000–50 000 tun medu ročně za ceny v rozmezí 1,69–2,16 €/kg. Za poslední tři roky unie dovezla v průměru 25 000 tun medu za cenu nižší než 2,35 €/kg. Od roku 2013 dovážela Evropská unie v průměru 22 000 tun medu ročně z Mexika za ceny v rozmezí 2,53–3,24 €/kg.
Průměrná cena produkce medu v EU činí 3.90 €/kg1, což je vysoko nad cenou dovážených medů. Podíváme-li se navíc na rozdíly mezi cenami směsných květových medů a průměrnou cenu jejich produkce2, zjišťujeme, že marže jsou záporné u 12 zemí3 a blízké nule u zemí, jako je Slovensko nebo Španělsko.
Co se týká celého produkčního řetězce, tj. od medobraní, může med, než se dostane ke spotřebiteli, změnit až třikrát majitele. Přímý prodej medů (ze dvora) je v EU sice stále oblíbenější, avšak velká část včelařů je stále závislá na velkoobchodním prodeji. Ve většině členských zemí mají včelaři přístup pouze k několika nebo dokonce jen jednomu odběrateli své produkce, což vytváří nerovnováhu ve vyjednávání. Navíc dochází k tomu, že přidaná hodnota produktu (medu) směřuje do jiných částí obchodního řetězce než přímo ke včelaři.
V současné době roste pro evropské včelaře konkurence ze zemí mimo EU, což může vést ke ztrátě produkční kapacity a opouštění včelařské profese. S přihlédnutím ke všem okolnostem se evropský včelařský sektor dostává pod mimořádný tlak a na hranu udržitelnosti. Pokud se situace na trhu nezlepší, evropští včelaři, kteří si včelařením zajišťují velkou část svých příjmů, nebudou moci nadále ve své práci pokračovat. To negativně ovlivní příjmy a pracovní nabídku ve venkovských oblastech, dále evropskou soběstačnost v medu, opylovací služby, ekosystém a biodiverzitu.
II. Hlavní důvody
Hlavní příčinou aktuální situace na trhu je neobhajitelná konkurence, které evropský trh s medem čelí kvůli importu z třetích zemí, zejména z Číny a Ukrajiny, prodávaných pod názvem „med“ za velmi nízké ceny.
Od roku 2013 činil dovoz medu z Číny průměrně 80 000 tun ročně. Čína je největším dovozcem medu do Evropské unie, import čínského medu představuje 50 % veškerého dovozu tohoto produktu. V roce 2019 klesly ceny za čínský med ještě více, a to na 1,24 €/kg.
Na čínském domácím trhu se však med prodává za ceny 9,02–36,09 €/kg, zatímco ceny importovaného medu se pohybují v rozmezí 0,90–2,71 €/kg. Tento rozdíl v cenách je možné vysvětlit pouze přidáváním sirupu do exportovaného medu ve velkém měřítku. Cena sirupu se pohybuje v rozmezí 0,45–0,54 €/kg.
Je nutné zmínit, že čínská definice medu se liší od té evropských či mezinárodně uznávaných standardů, jak je uvádí Codex Alimentarius. V evropské legislativě je med definován jako „přírodní sladká látka produkovaná včelou medonosnou (Apis mellifera) z nektaru rostlin [...], který včely sbírají, transformují, [...], dehydratují, ukládají a ponechají v plástech až do jeho zralosti4. Z této definice vyplývá, že lidský vstup nebo úprava procesu dehydratace a zrání medu nejsou dovoleny.
Čínská definice umožňuje uplatnit aktivní umělou dehydrataci medu ve specializovaných strojích, což urychluje celý proces a snižuje náklady ve srovnání, když med dehydratují během jeho zrání včely v úle. Takový produktem není med, ale dehydratovaný nezralý nektar a zmíněná metoda není v souladu s evropskými standardy. Odhaduje se, že až 90 % medu, který směřuje do Evropy z Číny, odpovídá čínské definici medu.
V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu změnu klimatu a s ní související výkyvy teplot, což významně ovlivňuje průběh nektarových snůšek. Produkce medu se tak stává nepředvídatelnou. Například akáty v Itálii a Maďarsku či levandule ve Francii jsou zdroje kvalitního medu, dříve považované za poměrně předvídatelné. Ale v posledních několika letech včelaři pozorují u obou druhů snížení produkce nektaru. Levandule poskytla průměrně 2 kg/včelstvo a výnos z akátu se blížil nule.
III. Akční plán
Krátkodobý plán
Evropská unie musí zajistit, aby veškerý dovezený med z třetích zemí byl v souladu s evropskou definicí medu, zvláště pak ten dovážený z Číny.
Urgentně je zapotřebí zavést povinné označování původu medu pro směsné medy na evropské úrovni. U směsných medů musí být uveden původ každého dílčího druhu medu (země) a jeho procento ve směsi. Zvláštní pozornost je třeba věnovat názvům zemí. Ty musí být pro spotřebitele jasně rozlišitelné. Například označení „Čína“ nebo „Čínská lidová republika“ je vhodnější než „ČLR“.
Na evropské úrovni je třeba jednotně zavést definice všech dalších včelích produktů, zvláště vosku, propolisu, pylu a mateří kašičky. Toto umožní jejich vyšší valorizaci a spotřebitelům zajistí vyšší kvalitu, čímž se otevírají také nové možnosti příjmů pro včelaře.
Od včelařů až po dodavatele na trh je nutné zavést systém identifikace původu medu v sudech a dalších velkoobjemových nádobách tak, aby byla zajištěna větší transparentnost trhu. Informace uvedené na nádobách by měly zahrnovat: ID včelaře nebo celé jméno, adresu farmy/podniku, zemi původu, druh medu, číslo šarže a rok produkce.
Dále by se měl spustit nový koordinovaný plán kontroly medu zaměřený na dovoz v dávkách vyšších než 20 tun medu s původem v zemích mimo EU. Je zapotřebí využít sofistikované metody detekce falšování medu: spektroskopii nukleární magnetické rezonance (NMR spektroskopie), vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii (HPLC) a chemické otisky látek. Tyto metody by měly identifikovat falšování medu přidáváním sirupů a nezralých medů (dehydrovaného nektaru).
Měly by být vyvinuty nové metody detekce kvality medu dostupné pro dodavatele.
Dále je důležité vybudovat evropské referenční laboratoře pro testování medu za účelem ověření autenticity medu a podporovat činnost kontrolních orgánů jednotlivých členských států v odhalování podvodů. Pro implementaci těchto opatření je klíčová role společného výzkumného centra.
V neposlední řadě by měly směřovat do Číny cesty veterinárních a kontrolních orgánů, aby na místě prověřovaly nejen rezidua veterinárních přípravků ve včelích produktech, ale také sledovaly výrobní metody včelařských podniků.
Střednědobý plán
Kontrolní plány členských států se na národní úrovni aktuálně zaměřují na testování reziduí veterinárních přípravků, avšak selhávají v určování kvality a původu včelích produktů. Je proto nutné rozšířit spektrum používaných metod pro detekci případů, kdy jsou včelí produkty falšovány jejich náhražkami.
Aby si včelaři dokázali zajistit lepší příjem, je potřebné posílit jejich pozici v rámci celého produkčního řetězce. Navíc je nutné zesílit kontrolu tržních praktik, aby se vyloučily ty neférové.
V informování spotřebitelů o hodnotě medu a v podpoře zejména organických a místních medů hrají důležitou úlohu včelařské organizace.
Dlouhodobý plán
Pro vyšší stabilitu příjmů včelařů, čelících vysoké míře nestálosti trhu kvůli falšování včelích produktů a chovatelským nepředvídatelnostem, se doporučuje využívat ekonomické nástroje managementu rizik.
Dále je zásadní podporovat projekty zapojující včelaře do kolektivních akcí zaměřených na prodej medu, jeho ocenění a odlišnost produktů. Například rozvojem sítě přímých prodejů a krátkých prodejních řetězců, podporou farmářských trhů, komunikačními aktivitami ve školách a médiích, stejně jako inovacemi a vývojem nových kvalitních výrobků.
Poznámky:
1. Odhad pro 2018. Zdroj: Národní včelařské programy 2020–2022.
2. V rámci národních včelařských programů není často započítaná do ceny produktu práce včelaře.
3. Slovinsko, Finsko, Německo, Portugalsko, Belgie, Nizozemsko, Řecko, Rumunsko, Lucembursko, Francie, Polsko a Maďarsko.
4. Směrnice Evropské komise 2001/110/EC ze dne 20. 12. 2001 o medu.