Film v turečtině opatřený českými titulky už stačil získat renomovaná mezinárodní uznání. 85minutový snímek v režii Ljubomira Stefanova a Tamary Kotevske o nezkrotné včelařce Atidže nabízí pohled na včelařství v Severní Makedonii. Především však je silným podobenstvím o stavu naší civilizace.
Pětapadesátiletá Atidže žije sama se svou nemocnou matkou v místě, kde kdysi bývala horská vesnice. Díky včelaření si zajišťuje skromnou obživu, z okolní přírody se nikdy nesnaží získat víc, než potřebuje. Její život se však začne razantně měnit v momentě, kdy se na sousední pozemek nastěhuje početná rodina, která v jejích včelařských schopnostech vidí potenciál pro vlastní obohacení. Zatímco ona přistupuje ke včelám s pokorou, klidem a láskou, takže se jí včely odměňují svou mírností a medem, její noví sousedé mají k chovu medonosek „moderní“ kořistnický způsob. Včely na ně reagují žihadly a nevůlí. Nakonec krajinu opouští a Atidže začíná nová starost, aby vše vrátila do původních kolejí, kdy žila v naprostém souladu s přírodou.
Film má mnoho vrstev a je jen na divákovi, které všechny vnímá. Na pozadí fascinující horské přírody se odehrává příběh včelařky a jejích nových sousedů. Přirozené, divoké včelaření je zde v kontrastu k vytěžování včel pro zisk, ale rezonuje zde i vylidňování venkova, nesnadný život v horských osadách a skutečnost, že žít zde trvale, v souladu s přírodou, je těžké, pro běžného městského člověka nemožné.
Hlavní poselství filmu říká včelařka Atidža: ´Člověk by neměl jen brát, měl by se dělit a měl by také dávat a vracet, právě proto, aby v budoucnu si zase mohl něco vzít.
Doporučuji jít se podívat na poetický snímek, kde uvidíte včelařit v košnicích, ve skalních dutinách a který vede k zamyšlení, zda nelze jinak včelařit? Ne snad v košnicích, ale že nastal čas méně brát a začít vracet, včelám, přírodě.
Příběh je v podstatě dokumentem, Atidže Muratova skutečně žila tak, jak film zachycuje. Nicméně, režiséři filmu, kteří dostali za své dílo ocenění na festivalu v Sarajevu, za finanční odměnu koupili Atidže nový domeček vybavený elektřinou a vodou blíž městu. Ale to je už jiný příběh, takříkajíc za oponou filmu Země medu.
Pokud už ve vašem okolí projekce proběhla, určitě stojí za to pátrat po filmu na internetu. Jistě se někde objeví.
