Současně se také ohlédneme za právě skončenou sezonou a zhodnotíme si, jaká že byla. Pokud skladujeme plné a prázdné nádoby na med v různých místnostech, je hodnocení názorné – podivná sezona, medu pro zákazníky bude nedostatek. Až na výjimky byl letošní rok snůškově podprůměrný. Většina včelařů neměla doma před prvním vytáčením ani kilo medu z loňské sklizně a netrpělivě očekávali, co přinese ta letošní. První snůšky a vytáčení medu byly nadějné, avšak dále už následoval jen skromný denní přínos sladiny. Nejatraktivnější dny podle včelařského kalendáře propršely. A tak po hektickém, raném jaru následovalo už jen paběrkování, váha stagnovala. Veškerý denní přínos sladiny včely spotřebovaly na svůj rozvoj. Nákup obalů na uskladnění medu s pomocí dotace EU nebyl nejvhodnější investicí. Tuzemského medu bude letos málo. Logicky vyvstává otázka, co s cenou medu. Vždyť cena medu v závislosti na velikosti balení by měla na tuto situaci reagovat. Dnes už neobstojí tvrzení, že drobné včelaře nezajímá ekonomika provozu. Obchodní duch přece musí být v každém hospodáři! A tak i včelař se dvěma včelstvy musí počítat, co do včel investoval a jaký že z toho měl efekt. Nakonec české zákony pohlížejí na včelu jako na hospodářské zvíře. Pouze divoce žijící včela je toho ušetřena, na ni se vztahují dostatečně přísné zákony přírody. Tato skutečnost se musí jako seriózní informace dostat k zákazníkovi, nelze přitom spoléhat pouze na sdělovací prostředky. Osvětu by měl provádět každý včelař. Sebedokonalejší výpočet nákladů cenu medu nestanoví. Do ceny se promítne odhad finančních možností zákazníka, ohodnocení vlastní práce včelaře, spotřeba medu na osobu a rok. V neposlední řadě je důležité v ceně medu zohlednit všechna rizika, která se včelařením souvisí. Produkce medu v konkrétním roce je právě jedním z nich. I při složitých výpočtech je nutné si uvědomit, že výsledná cena medu je vlastně dohoda mezi zákazníkem a včelařem. Musí být taková, aby byla pro obě strany výhodná. Jsem v kontaktu se spoustou včelařů v celé ČR a mohu porovnat jejich cenovou politiku při prodeji medu. Těch, kteří našli odvahu překročit „magickou“ hranici 100 Kč/kg medu rychle přibývá. Atraktivní tmavé medy prodávají i za 150 Kč/kg po celý rok. I tak mají problém vydržet se zásobami medu do příští sezony.
Právě letošní nedostatek medu a nárůst zájmu spotřebitelů o tento produkt jsou dva pádné argumenty, proč cenu medu optimalizovat, rozuměj zvednout tam, kam dávno patří. Vím, uvést to do praxe je choulostivé, ale provedeme-li to ve správný okamžik (a ten právě nastal), spotřebitel to příjme, bude vyšší cenu respektovat. Cenové ráje při prodeji medu u drobných včelařů jsou obrovským nešvarem. Mezi prodejem medu do výkupu a ze dvora odmítají tito včelaři vidět rozdíl. Jejich vysloužilé úly drží pohromadě jen spory různých včelích nemocí. Utržené peníze za med jsou pro ně pouze přilepšením k jinému příjmu či k důchodu, kapesné pro vnoučata. Hnací motor českého včelařství musíme hledat jinde – u včelařů, kteří rozumí svému řemeslu, ekonomice, vzdělávají se, modernizují své provozy a investují do nich. Mají méně funkcí a více včelstev. Ti mají právo a vlastně i povinnost určovat cenu medu, protože vědí, co se za jeho vyprodukováním skutečně skrývá. Od nich by měli ostatní včelaři „opisovat“, pochopitelně v mezích zákona. Pro ty, kdo se překročení stokorunové ceny za sklenici medu bojí, mohu doporučit používání menšího balení. Ceny medu v okolních státech jsou dlouhodobě vyšší. Tato věta současně říká – ceny medu v naší republice jsou pořád nízké. Proč je tomu tak? Máme snad horší med, větší včelu či menší náklady, abychom si mohli dovolit neříct si o solidní cenu? Nízkými cenami si nevážíme včel a své práce. Buďme i pro zákazníka čitelnější, serioznější. Ušetříme mu ono tápání, proč – obrazně řečeno – na jednom konci vesnice je med za padesát a na druhém za sto a víc. Že ten za padesát je v putovní sklenici s vysloužilým víčkem, bez jakékoli informace o produktu, ač by slušivá etiketa na upatlané sklenici docela držela. Pro sklenici medu za více než sto se zákazník vypraví s určitými obavami. Když však zjistí, že si může vybrat z několika druhů medu, produkt ochutnat, nahlédnout do včelařského provozu a vyslechnout si spoustu informací, o kterých neměl ani tušení, tak pochopí ten rozdíl. Uvědomí si, že vzorně vedený včelařský provoz je vlastně lékárna s nejnižší marží a rád se zase pro dražší med vrátí. Pochlubí se známým a příbuzným. Udělá nám užitečnou reklamu, v níž med za padesát neobstojí, prohrává, je vlastně drahý. Zvýšením ceny medu se jeho spotřeba nesníží, jen se v povědomí lidí přesune z regálu s marmeládami do oddělení zdravé výživy. Pochopí to konečně i včelaři?
František Texl
předseda Sekce komerčních včelařů při ČSV a zástupce ČR v EPBA (Evropská asociace profesionálních včelařů)