Pane generální řediteli, můžete krátce zmínit své dosavadní působení?
Nejdéle jsem, byť s krátkými přestávkami, pracoval v různých vedoucích funkcích na Ministerstvu kultury. V roce 1995 mě tam povolal Pavel Tigrid a od jeho éry jsem do letoška sloužil pod 13 ministry. Ty zmíněné přestávky znamenaly působení v Národním památkovém ústavu a ve velice zajímavé společnosti Matana a. s. To znamená hebrejsky dárek a jde o zařízení Židovské obce v Praze, které se mimo jiné po celé republice stará o správu nemovitostí Federace židovských obcí v ČR včetně synagog.
Vy ale nejste jen památkář a pracovník v kultuře.
Hrdě se hlásím k absolutoriu Zahradnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Lednici. Nejen, že jsem vykonával zahradnickou praxi, ale celoživotně se o tento krásný obor zajímám. Zvláště o historické zahrady.
A jaká by to byla zahrada bez včel, chce se říci.
To je pravda. My jsme ale měli včelaře i v rodině. Nedá mi to, abych se nepodělil vzpomínkou na svého dědečka, který zemřel v požehnaném věku 94 let při vytáčení medu. Protože rád žil a neodříkal se žádných životních příjemností, říkám si, že k jeho vysokému věku ve zdraví ho dovedl právě chov včel. Těší mě, že máme úly na střešní terase našeho muzea na Letné.
Přiznám se, že pro včelaře, který má své včely doma, nejsou úly až takovým lákadlem. Co ho ale zaručeně přivábí, jsou vaše archiválie a exponáty spojené se včelami. V zářijovém čísle Moderního včelaře je čtenářům přiblížíme v samostatném článku. Vám je určena otázka na další prezentaci našeho oboru v muzeu.
Letos se dovršila koncepce mého předchůdce Milana Jana Půčka. Mým úkolem je připravit její aktualizaci. Postavím ji na horizontální komunikaci s odborníky, muzejníky a návštěvníky. Co vím už nyní, a týká se to rovněž včelařské podsbírky, že chci mnohem víc předmětů, které jsou zatím ukryté v depozitářích, vystavit. Nejen v našich vlastních expozicích, ale i jinde. Samozřejmě jen tam, kde bude stoprocentně zajištěná jejich ochrana, nebude problém odpovídající pojistné, provozovatel bude více než důvěryhodný.
Na „otevření bran“ se osobně moc těším, protože vím, jaké skvosty jen z včelařiny máte v půdním depozitáři kačinského areálu.
Zrovna tento objekt je nyní před změnou, protože včelařskou podsbírku budeme převážet do depozitáře v Čáslavi. Transport ovšem může být vhodnou příležitostí znovu důkladně prohlédnout všechny včelařské exponáty, posoudit jejich potenciál a třeba je představit úplně jinak než dosud. Zvlášť, když nesou nějaký příběh.
V druhé polovině prázdnin se otevírá nová pobočka Národního zemědělského muzea v tzv. Dolní oblasti Vítkovic. Půjde o novou expozici potravin a zemědělských strojů. Bude tam med a medovina?
Tak to vám v tuto chvíli přesně neřeknu. Obecně chceme postavit proti světu techniky reprezentovaného vysokými pecemi Ostravy svět přírody, z něhož zemědělství vzchází. V další rovině plánujeme, že se naše nová pobočka stane výkladní skříní kvality zdejších potravin, jimž zdatně konkuruje dovoz z blízkého Polska.
Tak my se necháme překvapit, jestli ve vitríně najdeme med. V zájmu spravedlnosti musím přiznat, že med nechybí ve vašich gastronomických kurzech, které na Letné pořádáte, například při pečení perníčků a vánočního cukroví. Však také ve vašich sto tisících knihách, kterými disponujete v knihovně, medové recepty nechybí. Jen mě trochu mrzí, že fond není formou elektronického katalogu zveřejněný na internetu.
Vidíte, právě jsme vstoupili do té horizontální komunikace, a díky našemu rozhovoru jsem se právě dozvěděl, že je on-line přístupný katalog pro veřejnost podstatnější, než se může zdát, takže je zapotřebí se mu věnovat. Samozřejmě, rádi uvítáme včelařský pohled i na další aktivity muzea, zvlášť na poměrně novou expozici na Kačině. Tak se tam o prázdninách nezapomeňte vypravit a napsat, jestli se vám líbila.
