Zde se nabízí mnoho variant od klasických syntetických laků přes vodou ředitelné akrylátové barvy až po napouštěcí lazury.
Včelař by měl zohlednit jak co nejlepší ochranu dřevěné konstrukce úlu, tak skutečnost, že v úlu žije živý a citlivý hmyz a probíhá tu zrání a skladování včelích produktů. Na mysli máme vnější povrchovou úpravu. Vnitřní plochy úlu zpravidla ničím nenatíráme kvůli bezprostřednímu kontaktu stěn se včelami a jejich produkty.
Úplně jiná situace nastává v případě impregnace celých nástavků a úlových dílů dnes nejužívanější metodou máčení v horkém parafínu. Tady se cizorodá látka dostává i na vnitřní povrch úlu, což vadí při sběru propolisu. Výhodou však je snížení hladiny patogenů vyvolávajících nemoci včel, které se vykytují na úlových stěnách.
Představy, že barva na úlech slouží včelám k lepší orientaci, patří do říše pohádek. Včely mají spektrum barevné vnímavosti jiné než člověk. Větší význam pro orientaci včel a matek vracejících se z oplozovacích letů, mají 3D objekty jako keře, stromy, větve, pařezy apod.
Nezapomeňme však, že je řada včelařů, kteří úly povrchově neupravují. Takové úly, pokud nejsou pod přístřeškem nebo ve včelíně, nasají při dešti vodu a po dešti zase oschnou. Dřevěná konstrukce úlu samozřejmě při těchto vlhkostních změnách pracuje. Zdůvodněním bývá konstatování, že je to přirozené, ekologické anebo jednoduše včelař nemá čas.
Samostatným tématem jsou různé malby na nástavcích, anebo vyřezávaná a kolorovaná figurální česna na klátech. Tady hraje svou roli touha včelaře po milém prostředí a v případě historických klátů východiska, která ovlivňovala lidové umění. To je ovšem zcela jiná problematika, než které se věnuje toto číslo Moderního včelaře.
