Jaký je podle vás největší problém včelařství v České republice?
„Vysoká organizovanost“ bez náležitého využití tohoto potenciálu pro sběr dat/provádění měření, která by umožnila odborné zpracování s cílem zpětné vazby pro praxi. Namísto toho se bezcílně podporuje hobby včelaření na úkor včelaření profesního. Z toho pak vyplývá celý blok problémů a nedostatků, jejichž popis je nad rámec rozsahu ankety.
A řešení?
Jistě není pouze jedno, a to nejen proto, že problémů je více. Pro začátek navrhuji povinnou evidenci stavu včelstev k 1. září a k 15. dubnu.
Měl by být chov včel spojený s povinným základním kurzem?
Velký zájem o chov včel často hobby chovateli bez dostatečných znalostí komplikuje chov včel. To navozuje diskusi, zda chovatel – začátečník by měl splňovat základní znalosti a dovednosti získané a ověřené v povinném kurzu. Přirovnává se to k rybářským či mysliveckým zkouškám. Nejsem si jist, zda by takový kurz výše uvedený nedostatek efektivně odstranil. Na vzdělávání včelařů byly vynaloženy desítky milionů korun z evropských dotací od jejich počátku, výsledky ve vzdělanosti chovatelů jsou však velmi rozdílné. Navíc, znalosti je třeba rozvíjet, a i ty získané v povinném kurzu by velmi rychle zastaraly.
Kdo se chce vzdělávat, má v celé republice pestré možnosti. Těm, co nechtějí, nepomůže ani povinná docházka do kurzů.
Před čím rozhodně varuji, je centralizace podobných kurzů. Při eliminaci liberálního přístupu se totiž neefektivně brání vývoji, který je nezadržitelný, a protitlak vyvolá obvykle škodlivou živelnost.
Jaký je váš názor na dotaci 1.D?
Dotace 1.D. je plodem logické argumentace, že včelaře je potřeba odměnit za zajišťování ekosystémových služeb v podobě opylování v nejrůznějších biocenózách včetně agrocenóz. Její výše okolo 150 Kč je ovšem ve světle vývoje cen od roku 1990 velmi podhodnocená. Ztrácí tak zcela svůj význam ve smyslu ekonomické podpory chovatelů a zůstává pouhým nástrojem pro udržení vysoké organizovanosti v Českém svazu včelařů (ČSV).
Totiž, pokud o částku dotace 1.D žádá chovatel organizovaný v ČSV, získává ji značně poníženou o povinné poplatky (např. členský poplatek aj.). To byl jeden z důvodů, proč jsem před lety z ČSV vystoupil. Chtěl jsem pobírat dotaci nesníženou a nechtěl jsem podporovat mechanismy, které umožňují, aby stát takto nepřímo přispíval na výběr členských poplatků jednomu občanskému sdružení, [AP1] jež tímto vybírá členské poplatky bezmála ve 100% výši v jednom kalendářním dnu. Takovou výhodu by ráda jistě pobírala i jiná sdružení zajišťující ekosystémové služby, že?
Uvedenou dotaci by bylo vhodné neposkytovat na zazimovaná včelstva, ale pouze na včelstva přezimovaná například k 15. 4. Částka na včelstvo by se tak zvýšila a podpora by šla přednostně k chovateli s dobrými výsledky. To je přiměřené nejen z hlediska míry jím poskytnutých ekosystémových služeb, protože včelstva v průběhu zimy neopylují, ale také by to bylo motivační a částečně by to plnilo onu potřebu základního kurzu. Neboť včelaři bez znalostí a dovedností by byli neúspěšní a o to méně by pobírali dotací.
V Norsku podobnou dotaci pobírají pouze chovatelé s vyšším počtem včelstev, tj. nad 25. Aplikace podobných řešení je v Česku zcela nereálná čistě z politických důvodů, jakkoliv jsou amorální.
Co si myslíte o dotacích z evropských peněz?
To je velmi široká otázka. U řady dotací šlo, nebo jde, o dotaci spíše pro některé výrobce než pro včelaře. Analýza vývoje cen to prokazuje. Solidní odpověď by vyžadovala komplexní přístup, kterého bohužel nejsem schopen bezezbytku.
Přesto si dovoluji poznamenat, že dotace mají mít účel především pro přímé veřejné blaho. Dotovat například léčiva není nutné, protože chovatel je potřebuje, musí si je koupit a nejlépe za tržní cenu. S dotováním medometů a dalších včelařských pomůcek je to obdobné. Cílem těchto dotací je mimo jiné nejspíš udržet co nejvyšší počet chovatelů, kteří si budou silně konkurovat a prodávat med hluboko pod výrobními cenami. Včelaři se pak z jednorázově obdržených dotací radují a ochotně prodávají hodnotnou potravinu za extrémně nízké ceny. Pokud je chovatel spokojen, v tomto provázaném řetězci není už nikdo, komu by zavedený penězovod vadil. Nesnažím se tímto nabádat k neodůvodněnému navyšování cen medu, ale k oživení přirozených tržních vazeb s možností zajištění domácí soběstačné produkce medu, která podpoří moderní vývoj v oboru.
Zastavme se u daňového zvýhodnění hobby včelařů s počtem do 60 včelstev vůči
profesionálním včelařům.
Toto opatření mělo především zlepšit náladu a naivní optimismus v hobby členské základně ČSV. Ta je početná, volí, a tedy určuje trend. Nemá však na to, aby posouvala obor kupředu z odborného hlediska. Toto opatření tak prospívá jen hobby chovatelům, nikoliv oboru jako celku. Podporuje to také nízkou cenu medu, kterou spotřebitelé oprávněně požadují, když včelaři s počtem do 60 včelstev pobírají daňové zvýhodnění. Otázkou je, zda daňové povinnosti nezbavit pouze hobby včelaře, což nejsou chovatelé s 30, 40, 50 ani 60 včelstvy, ale spíše s 20 včelstvy a méně.
Včelaři s vyššími počty včelstev, jejichž počet by měl být předmětem diskuse, musí aplikovat alespoň poloprofesní přístup. Pobírat daňové zvýhodnění při tomto polopodnikání není zcela logické. Pakliže by dotaci na zazimování pobírali pouze chovatelé s vyšším počtem včelstev, mohli by platit daně a hobby chovatelé by včelařili bez dotací, ale s úlevami na dani, protože výběr těchto daní je stejně neefektivní. Tato optimalizace by vedla nejspíš k profesnímu zlepšení struktury chovatelské základny a efektivnímu vynaložení dotací.
Další anketní otázka směřuje k specificky českému legislativnímu zakotvení povinné plemenitby pouze jednoho plemene včel, a sice včely medonosné kraňské.
Jde o čistě účelový zákon, kterým se nesleduje předložené zdůvodnění jeho uzákonění, ale zajišťuje monopolní postavení ČSV pro pobírání dotace 1.D. Plemenitba probíhá v ČR neorganizovaně, a pokud probíhá, tak jen u několika málo chovatelů.
Skutečně neexistuje jedno nejlepší plemeno pro podmínky v Česku. Jestliže v minulosti se došlo k závěru, že kraňské plemeno je lepší než populace včel původně chovaná na území Československa, pak to automaticky neznamenalo, že šlo o populaci, která by byla nezušlechtitelná. Převodné křížení způsobilo ztrátu všech vlastností, které se u domácí populace tehdy vyvinuly v dlouhém procesu adaptace na místní podmínky.
I dnes bychom s velkou jistotou dokázali importovat plemeno, které by bylo v produkci lepší než stávající populace včel. Ne, že by to bylo nutné, ale je to zákonem vyloučené. A tak současná oficiální plemenitba spočívá převážně v dovozu materiálu z jihu a hovoříme v naivním nadšení o kvalitních plemenných matkách. Zcela chybí stanovení metod plemenitby, metody selekce, testační stanice, zveřejňování výsledků dosaženého selekčního zisku aj. Možnost tvorby heterozního efektu hybridizací se považuje v Česku za ďábelský nástroj. Bohužel, v argumentaci předloženého zákona ani v jeho obhajobě tehdejším ministrem zemědělství Marianem Jurečkou v Poslanecké sněmovně ČR jsem nenašel z odborného hlediska nic, co by jej odborně opodstatnilo. Více plemen ≠ automaticky bodavá populace.
Jaké je vaše stanovisko k monitoringu varroózy?
Princip „Varroamonitoring system“ (VMS) navržený v týmu Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ, jehož součástí byla monitorovací podložka, za kterou dostal tento spolek v roce 2008 ocenění na brněnském veletrhu, byl a je dodnes velmi moderní. Bohužel, státní správa pro něj nenašla pochopení. ČSV tvrdil, že další monitoring není zapotřebí, protože provádí monitoring zimní. Dobrý nápad zapadl a leží…
Většina včelařů v Česku dál pokojně smetá zimní měl, suší ji, organizovaně vybírá na svých schůzích, jejichž koloritem a dojemným zátiším jsou jogurtové kelímky převázané plátýnkem a do akreditovaných laboratoří ročně stát posílá asi 2 miliony korun za jejich vyšetření. Následně pak chovatelé netrpělivě čekají na „zamyšlení nad výsledky vyšetření zimní měli“, které dle statistického zhodnocení zvládnutí varroózy nijak neovlivní.
V posledních letech se obávám, že počet roztočů není z hlediska hrozících kolapsů tak významný jako míra infekčního virového tlaku, kterou však na podložce očima nezměříme. Monitoring kleštíka na podložce má proto význam především z hlediska sledování počátku sílícího invazního tlaku k zahájení včasného tlumení a sledování účinnosti tlumících opatření a případný nástup dalších invazních vln. Sdílení zejména počátku nárůstu roztočů ve spadu zbaveného zkreslujícího vlivu mravenců považuji za naprosto klíčové v principu navrženém nejen pro VMS, ale i pro prevenci akutní varroózy v následujících letech.
S tím souvisí soudobá podoba nařízené léčby a tlumení včelích nemocí.
Bohužel, nařízená léčba a tlumení varroózy jsou v Česku více v politické než odborné rovině, a proto mi nepřísluší, abych ji jakkoliv komentoval. Nicméně, nenařízená léčba a tlumení mají také velký potenciál pro snižování rizik zimních ztrát včelstev a jsou úspěšně aplikovány nejen v zahraničí.
Zajímalo by nás, jak nahlížíte na biochov včel.
Princip biochovu připouští, že některé potraviny jsou pro člověka při určitém způsobu jejich produkce nejspíše lepší než jiné. To je systém potenciálně frustrující. Existuje názor, že „včelí produkty jsou od přírody čisté“, a zcela s ním souhlasím, protože tak, jak je příroda čistá, jsou jistě čisté i produkty. Příroda na tom však v poslední době není z hlediska znečištění zrovna nejlépe a jistě má smysl uvažovat nad tím, kde jsou v chovu kritické body, jejichž optimalizací lze hygienu produkce včel zvýšit. Když si uvědomíme, že na včelnici mohou padat srážky s pesticidy aplikovanými tisíce kilometrů vzdálených, je stoprocentní biovčelnice utopií.
Přesto, používání akaricidů zejména přírodně identických v podobě organických kyselin je cestou, jak rezidua cizorodých látek ve včelích produktech potenciálně snižovat. V zahraničí je to dnes zcela běžná praxe, která je u nás zpochybňována bez odborných argumentů.
Kdo byl podle vás největší včelařskou osobností dějin?
Omlouvám se, ale mé životní přesvědčení není založeno na soutěživosti. Slovo nejlepší je pro mne něco jako jediný. Abych ale z otázky neutekl. Celoživotně jsem fascinován uvažováním a prací opata Johanna Gregora Mendela a prof. Štěpána Soudka.
Proč se vy sám zajímáte o chov včel?
Nemohu jinak.