Bez včel by to nešlo a doporučení Světové zdravotnické organizace sníst denně nejméně 400 g ovoce a zeleniny by vyznělo do prázdna.
Při vyhlášení Mezinárodního roku ovoce a zeleniny vyzval generální ředitel Organizace pro výživu a zemědělství Qu Dongyu mimo jiné ke zlepšení udržitelné produkce potravin prostřednictvím inovací a technologií. S tím souvisí podpora vědeckého výzkumu, který by podle logiky věci měl zahrnout také chov zdravých včel jako zásadních opylovatelů. Dále se hovoří o intenzivním vzdělávání, aby si lidé, často odtržení od přírody, byli schopní představit, jaká byla cesta „zelené“ potraviny od kořínku na jejich stůl. K potěšení včel a včelařů by se měly zbudovat další školní a městské zahrady včetně střešních. Což navíc zkrátí vzdálenost, odkud se nyní ovoce a zeleniny dováží do nejbližšího supermarketu.
Podle Qua Dongyue je tento rok, i kvůli covidu-19, výzvou k širšímu využití digitálních technologií pro globální zajištění výživy. Jistě nejen mně vytanulo na mysli vertikální zemědělství. Pěstování plodin v halách pod umělým světlem bez půdy. Díky o 90 % menší spotřebě vody proti konvenčnímu hospodaření, minimálním požadavkům na rozlohu potřebnou pro rostliny, dramatickému snížení postřiků, celoroční úrodě a mnohonásobnému výnosu se prezentuje jako nezbytnost pro uživení dalších miliard lidí. Teď se už takto pěstuje hlavně listová zelenina. Osivo se však získává tradiční cestou na polích, kde jsou zapotřebí včely. Tam, kde se pěstují skleníková rajčata, využívají se k opylování čmeláci krmení ovšem rouskovaným pylem, získávaným od včel. Čmeláci nejsou v této roli ideální. Jednak se bere pyl včelám, jednak se ve sklenících používají komerčně vhodné druhy čmeláků, které nebývají v oblasti, kde jsou nasazeny, původní a při úniku do volné přírody decimují původní čmeláčí populace. Když si k tomu připočteme trend pěstovat v halách mnohem a mnohem víc zeleniny, nejen listové, ale i plodové, čmeláci nebudou zřejmě řešením a včely medonosné se ve vertikálním zemědělství neosvědčily. Kam vývoj směřuje? Podle Karolíny Pumprové z pražské start-up pěstírny HerbaFabrica / Farma 4.0 zřejmě dojde k vývoji robo-bees, které budou naprogramované k opylování ve vnitřním prostředí.
Vertikální zemědělství s opylovacími robotky to současné nahradí možná relativně brzy a bez včel to půjde. Plody uzrálé na slunci se díky přenosu pylu z květu na květ starou dobrou včelou stanou luxusem. Děti se toho zřejmě už dožijí. Mě však stále ještě čeká léto co léto protrhávat v zahradě nadměrný počet plodů, jejichž existenci založily naše včely. Nadále budu vrčet, co je s tím práce, ale přiznejme si, zaplaťpánbůh za dosud přirozené žití. A tak si, když máme ten Mezinárodní rok ovoce a zeleniny, dejme k svačině třeba džem z jahod, na jejichž bělavých kvítkách si v slunečních paprscích hověly včelky a přenesly na ně svou energii. Dobrou chuť a zajímavé počtení na téma opylování.
