Vzorem pro ostatní evropské státy se stává Francie, kde je povinností pro veterinární lékaře, kteří se profesně zabývají nemocemi včel, absolvování speciálního kurzu. Na jeho organizaci se podílí státní instituce včetně univerzitních pracovišť, ale také např. profesní včelaři. Kurzy zahrnují 120 hodin teoretické výuky a 40 hodin výuky praktické. Po úspěšném složení závěrečných zkoušek obdrží úspěšní absolventi osvědčení, na jehož základě mohou tuto odbornou veterinární činnost vykonávat. V současné době působí ve Francii 37 takto kvalifikovaných veterinárních lékařů.
Francie tak ukazuje cestu, jakou by se měly vydat i ostatní státy EU. Jedině kvalifikovaní a praktickými zkušenostmi vybavení veterinární lékaři mohou být chovatelům včel rovnocennými partnery. Takový veterinární lékař není pouze ztělesněním státní správy, která může v rámci mimořádných veterinárních opatření nařídit utracení a spálení včelstev, ale je snad také partnerem zejména v oblasti prevence, kde má veterinární péče velké nedostatky. Ideální situace nastává v případě, že veterinární lékař je sám včelařem, avšak i když tomu tak není, není tato skutečnost překážkou pro jeho profesní činnost. Měla by být ale samozřejmostí jeho další specializace v tomto specifickém oboru veterinární činnosti, bez které by tuto činnost vykonávat neměl. Snad i u nás by podobný vzdělávací systém byl přínosem, nejen pro veterinární lékaře, ale především pro samotné včelaře a jejich včelstva.
MVDr. Zdeněk Klíma Ústav veterinární ekologie a ochrany životního prostředí, Oddělení nemocí ryb a včel, VFU Brno