Včelstvo funguje jako dokonalý organismus a uvádí v úžas jak odborníky, tak laiky. Mnohé ze života včelího společenstva je však zrakům náhodného pozorovatele ukryto v temnotě úlu. Snahy nahlédnout včelám do kuchyně mají dlouhou historii. Studiu toho, co se děje uvnitř úlu, se náruživě věnoval například Charles Darwin. Už před ním ale vybavil úl pozorovacím skleněným okénkem francouzský entomolog René Antoine Ferchault de Réaumur (1683–1757). Na de Réaumura pak navázal švýcarský entomolog François Huber (1750–1831), jehož studie života včel vešly do širokého povědomí nejen v jeho zemi. V Německu si Hubera přisvojili jako Franze, zatímco v anglicky mluvících zemích ho adoptovali jako Francise.
Přínos Paula Sieferta a Barretta Kleina
Vědci dlouho dokumentovali chování včel kresbami. Použití fotografie nebo filmových záběrů dovolil technický pokrok relativně nedávno. Nyní má včelařská veřejnost možnost seznámit se například se záběry pořízenými Paulem Siefertem z Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Kamera snímá detaily plástů v červené oblasti spektra. Včely tuto vlnovou délku nevnímají a osvětlení vnitřku úlu je proto neruší.
Podobné studie se ale provádějí po celém světě. Zajímavé výsledky publikoval například Barrett Klein z University of Wisconsin v americkém La Crosse, který se kromě jiného věnuje výzkumu spánku včel. Klein prostřednictvím speciální kamery dovolující monitorovat dění uvnitř buněk plástu zjistil, že si dělnice v prázdných buňkách plástu dávají šlofíka.
Vývoj larvy okem kamery
Paul Siefert sledoval prostřednictvím kamer nainstalovaných do experimentálních úlů (obr. 1) změny v chování včel vyvolané neonikotinoidovými insekticidy. Přitom nasbíral spoustu záběrů také z nitra buněk plástů ve včelstvech, která těmto insekticidům nevystavil.
„Rozhodl jsem se zveřejnit tyto videozáznamy zachycující chování včel,“ vysvětloval Siefert v rozhovoru pro vědecký časopis PLoS ONE. „Naším prvotním záměrem je osvěta mezi včelaři a veřejností o tom, jak fascinujícími způsoby včely organizují svá společenstva.“
Protože vědecký časopis PLoS ONE publikuje výsledky výzkumu a doprovodné materiály v režimu open access, je jeho obsah volně přístupný a čtenáři si mohou nejen přečíst studii Siefertova týmu, ale na https://doi.org/10.1371/journal.pone.0247323 (viz QR kód) se jim nabízí ke zhlédnutí také osmnáct videí ze života včel. Můžeme se tak stát svědky natolik intimních okamžiků, jako je kladení vajíčka matkou (obr. 2) nebo likvidace roztočů Varroa destructor dělnicí čistící buňku plástu.
Zajímavý je například pohled na vývoj včelího plodu. Siefertovy záběry jasně dokazují, že se vajíčko v buňce plástu samovolně nepohybuje a nepřevrací se, jak se někdy tvrdí. Siefertovy záběry nabízejí vysvětlení, jak mohla pověra o pohybu vajíčka v buňce vzniknout. Dělnice buňku s vajíčkem navštěvují (obr. 3) a čistí ji. Přitom může včela do vajíčka „strčit“ a změnit jeho polohu. Pozorovatel, který nemá prostřednictvím kamery buňku pod stálým dohledem, pak snadno dojde k mylnému závěru, že se vajíčko pohnulo vlastními silami.
Siefert zdokumentoval také klubání larvy, které naopak provázejí typické pohyby. Vajíčko se natahuje, ohýbá se, a nakonec se jeho volný konec dotkne voskové stěny buňky. Vajíčko pak sklouzne na spodní stranu buňky. Vlastní klubání larvy je umožněno kompletním rozpuštěním obalu vajíčka. Zhruba za hodinu a půl po vyklubání dostává larva od krmiček první porci potravy.
Siefert a jeho spolupracovníci pozorovali zajímavé dění také během šesti dnů, kdy je larva krmena. Krmičky věnují před vlastním krmením poměrně značnou dobu inspekci buňky. Padne na to zhruba čtvrtina až třetina celkového času stráveného v buňce. Dělnice se snaží především o určení pozice larvy. Klíčové je pro krmičku ujištění, že nenanese potravu na larvu a neucpe jí tak průduchy.
Larva může dostat potravu přímo do úst, nebo ji krmička uloží do buňky. Většinou se snaží umístit potravu do blízkosti larvy, ale někdy ji ukládá poměrně daleko. Larva se ale vždy snaží čerstvě uloženou potravu vyhledat. V rozporu s tím, co se občas tvrdí, však autoři studie nikdy nepozorovali ukládání potravy do buňky před vyklubáním larvy z vajíčka.
Po posledním krmení včely buňku zavíčkují a larva se připravuje k zakuklení. Nejprve pohybuje přední částí těla, kde jsou umístěny žlázy pro tvorbu vlákna. Přitom se v buňce obrací, jako kdyby dělala salto. Celé kuklení trvá zhruba 32 hodin. Larva při něm provede skoro šedesát salt, přičemž na jedno salto potřebuje asi 35 minut. Siefert a jeho spolupracovníci tak pozorovali zhruba dvojnásobný počet kuklících salt oproti dosud udávaným údajům. Doba na jedno salto byla naopak poloviční se srovnání s doposud uváděnými údaji.
Siefert v rozhovoru pro PloS ONE o smyslu celého projektu říká: „Našimi videi jsme chtěli zpřístupnit procesy plně funkční kolonie eusociálního hmyzu školním třídám i domácnostem, abychom v dnešní době podpořili ekologické povědomí. Vyzýváme k nekomerčnímu využívání našich materiálů pro vzdělávání včelařů, pro sdělovací prostředky a pro veřejnost a chceme tak upozornit na všeobecný pokles biomasy a biodiverzity hmyzu.“
Zdroj:
1. Klein B. A., Busby M. K. 2020. Slumber in a cell: honeycomb used by honey bees for food, brood, heating… and sleeping. PeerJ, 8, e9583.
2. Siefert P., Buling N., Grünewald B. 2021. Honey bee behaviours within the hive: Insights from long-term video analysis. Plos one, 16(3), e0247323.
