Když jsem v roce 2016 otevíral Muzeum medoviny/Medovinárnu, spousta lidí mi říkala, že je to bláhový nápad si v dnešní době otevírat kamennou prodejnu. Jiní se zase divili, proč striktně nechci prodávat „nemedoviny“ s přidaným cukrem, lihem, aromaty, když o ně mají konzumenti velký zájem a jejich značky znají. Vždyť mnozí nevědí a neřeší, co pijí, stačí, když se to jmenuje medovina. Proč prosazuji něco, co lidé neznají? Ale já jsem si za svým rozhodnutím prodávat jen přírodní medoviny, v nichž je hodnota, stál.
Přerod Muzea medoviny v Medovinárnu
Původní záměr vytvořit muzeum se nepodařilo dokončit. Mimo jiné proto, že všichni zákazníci primárně chtěli medoviny ochutnávat a nakupovat. Začali jsme jako firma růst a volné prostory zamýšlené pro expozici zaplnil sklad. Proto jsme se přejmenovali na Medovinárnu. Koncept jsme postavili na ochutnávkách a rychle jsme u zákazníků nejen z Prahy, ale z celé republiky zpopularizovali mnoho dosud neznámých značek medovin.
Řadu medovin dodáváme přes e-shop do zahraničí, nově dokonce za velkou louži. Osobně mám velkou radost z toho, že můžeme dát světu vědět „pozor, i v Česku máme opravdu dobré a kvalitní medoviny“.
„Nemedoviny“ nebrat
Když stojím v Medovinárně za pultem a dívám se na plné regály s druhy medovin, o kterých se mi před pěti lety možná ani nezdálo, tak bych opravdu nechtěl celé dny koukat na lahve, které za medoviny nepovažuji. Co bych o nich zákazníkům vyprávěl? A jak by to vnímali? Mě osobně by taková Medovinárna nebavila, dost možná by mi to i lámalo srdce...
Před nějakými sedmi lety byste v Praze na tradiční medovinu skoro nenarazili. Pokud ano, tak spíš na „nemedovinu“ A přitom po celé republice již tehdy kvasil skvělý mok u desítek menších výrobců. Na druhé straně si dobře vzpomínám, jak jsem v počátcích přišel do kontaktu s některými velkovýrobci, kteří za sebe poslali obchodního zástupce nebo jen dodali e-mailem velkoobchodní ceník, ale do výroby ze zásady nikoho nepouštěli. Mnohdy nám poté, když jsme je doslova otravovali detailními otázkami k výrobě, ani nakonec nechtěli nic dodat. Že by něco skrývali?
Cesty za pravou medovinou
Naopak u drtivé většiny skutečných medovinařů jsem našel dveře otevřené. Postupně jsem se dozvídal úplně vše, co jsem chtěl o jejich medovinách vědět. Srovnával jsem si tak v hlavě různé přístupy a porozuměl jsem pak odlišným výsledkům v chuti a charakteru medovin. Do toho, abych se seznámil s produkcí jednotlivých výrobců, podíval se do výroby a mohl předávat jedinečný příběh každé lahve, jsem investoval tisíce ujetých kilometrů a stovky hodin. To je také odpověď na to, proč vždy trvá nějaký ten měsíc, než zařadíme do nabídky nového dodavatele. Po letech máme se všemi výrobci, jejichž medovinu prodáváme, skvělý obchodní vztah, který se často změnil v přátelství. Myslím si, že v tom oboru to ani jinak dělat nejde.
V roce 2016 jsme se podíleli na změně vyhlášky o medovině. Tehdy už skoro nikdo nevěřil, že k ní dojde, takže bude možné odlišit tradiční medoviny a zlepšit na trhu kvalitu české medoviny a dohnat Slovensko a další země. Dosažený výsledek je kompromis. Nová vyhláška přesto spotřebiteli počínaje rokem 2018 umožnila rozlišit, co je poctivá medovina a co průmyslová (konzumní). Ta nyní nese označení „dezertní“ s přídavkem cukru, lihu, umělých aromat a barviv, takže se jedná v podstatě o umělý sladký nápoj bez chuti medu a přírodních přísad. Je na místě připomenout, že než byla celá nová vyhláška schválena a začala platit, uplynuly ještě skoro další tři roky. Ale sláva, podařilo se.
Medovina stále populárnější
Pro četné prodejce se v posledních letech stala medovina zajímavým prodejním artiklem, což je dobrá změna. Někdy dochází i ke vtipným situacím. Před rokem jsem se zastavil ve výdejně největšího českého e-shopu a říkal si, že už prodává úplně všechno, jen ta medovina chybí. A je to tady! Dnes už i tento dominantní e-shop prodává medovinu. Ale zařadil ji mezi likéry. Ouvej a zrovna Hřebečskou! Je to typický příklad toho, jak někteří velkoprodejci fungují: „Jé, medovina, tu ještě nemáme, pošlete velkoobchodní ceník, popis dáme copywritterovi, nafotíme a nabízíme. Sice tomu moc nerozumíme, ale prodáváme.“
Všeobecně je však přínosné, když se prodává pravá medovina a lidé se ji naučí kupovat, rozlišovat. Horší je, když vedle toho stále vidíte internet plný 50 odstínů dezertních (ne)medovin s cukrem a aromaty. Jedna z „eseróček“ byla například před deseti lety pochvalně zapsaná v České knize rekordů a kuriozit jako producent největšího počtu druhů medovin, rovných dvaceti šesti. Zřejmě se v té době více aromat vhodných pro medovinu nevyrábělo... A přitom se u nás dělá tolik úžasných druhů medovin na přírodní bázi.
Opravdu velký skok, co se rozmanitosti výroby medoviny týká, jsme v České republice udělali zejména v posledních dvou letech. Mým cílem ale není mít v nabídce všechny medoviny, jen ty nejkvalitnější, které se vyrábí tak, jak se má: bez přidaného cukru a umělých aromat. Svou roli samozřejmě hraje také to, aby co nejlépe chutnaly. K dnešku tato kritéria v Medovinárně splňuje neuvěřitelných 150 druhů medovin. To je jistě výborné vysvědčení pro medovinaře napříč Evropou, protože se už dávno neomezujeme jen na zdejší dodavatele a pátráme čile po dalších a dalších skutečných medovinařích tu i za hranicemi. Tak jsme například nově objevili litevskou medovinu Šušvės midus, o níž v České republice ví asi jen málokdo. Erikas Augustinavičius, který ji vyrábí, pokračuje v rodinné tradici a vaří tento ušlechtilý nápoj v devíti variantách včetně překvapivých, jako je okurková nebo konopná. Medem nešetří, takže ho všechny druhy obsahují minimálně 50 %, avšak žádný přidaný cukr, líh nebo aromata. Jeho medoviny jsou velmi sladké, dobře prokvašené, vždyť zrají v nerezových tancích od jednoho do tří let. Kdo si zamlaskal u tradiční polské medoviny, tak od té litevské se už vůbec neodlepí. Vždyť medovina může mít tolik chutí, které by byla škoda nepoznat.
