Pro jedny může jít o zábavné znovuobnovení zaniklého včelařského řemesla, pro lesní správu Jince je projekt díky včelám – opylovatelkám vítaný kvůli zlepšení ekologických funkcí lesa. Návštěvníci zdejší chráněné krajinné oblasti, pokud tu na brtě narazí, prožijí nevšední výlet v čase.
Jak to všechno probíhalo…
Včelař Milan Šimonovský stoupá opatrně ve včelařské ochranné bundě s kloboukem po hliníkovém žebříku, který je přivázán ke kmeni mohutné brdské douglasky. V ruce drží plastový kbelík, ve kterém je pulzující roj včel. Náklad, který nese, má asi dva kilogramy a tvoří ho cca 20 000 včel. Klid na lesní mýtině ruší jen vzdálený zvuk pracujícího harvestoru, který bojuje s přemnoženým lýkožroutem a připomíná, že vlna kůrovcové kalamity postupující střední Evropou dorazila také do brdských hvozdů. Milan Šimonovský se naopak do přírody snaží netradičním způsobem přivést hmyz, který je pro její ekologickou stabilitu přínosem.
Roj vysype do asi metr vysoké podlouhlé dutiny ve stromu, která je vybavena několika lištami, na něž včely uchytí volnou stavbu svého voskového díla. Předtím tam vložil medocukrové těsto, které včelám pomůže v prvním období s obživou. Otvor pak rychle uzavírá jednoduchými dřevěnými dvířky (dlužní), která k otvoru připevní archaickým způsobem s pomocí provázku a kolíčků. Drobné škvíry včely brzy zalepí propolisem. Přes dvířka pod provázky umístí ještě větvičky jako ochranu před dotěry z ptačí říše.
Brť je asi čtyři metry nad zemí, což včelám zaručí bezpečí před většinou dalších obyvatel lesa, kteří by mohli dostat chuť na med. „Kdysi brtníci pod brtě umisťovali konstrukce s naostřenými kůly proti medvědům, což ale aktuálně na Brdech není potřeba,“ směje se Milan Šimonovský.
Včely, které před transportem na strom včelař postříkal vodou, aby je zklidnil, jsou už zase suché a vylézají česnem ven, aby se prolétly a začaly hledat zdroj medovice, pylu a nektaru.
Geneze brdské brtě
Brť vznikla před necelým rokem během workshopu spolku se šumavským brtníkem Ing. Oldřichem Vojtěchem, Ph.D., který pracuje v zoologickém oddělení sekce Výzkumu a ochrany přírody na Správě Národního parku a CHKO Šumava. Je kopií brtí z uralské Baškirie, kde brtnictví přežilo ve své původní podobě stovky let do současnosti a šíří se odtud opět zpět na západ. „Na Urale se inspirovali Poláci, u nichž se brtnictví stává součástí činnosti řady národních parků. Přes kontakty beskydského včelaře Milana Motyky, který v Polsku obor včelařství vystudoval a polsky hovoří, se v České republice podařilo v minulých letech v součinnosti s Pracovní společností nástavkových včelařů CZ, z. s., uspořádat několik brtnických kurzů, na nichž přednášeli právě lesníci-brtníci z polesí Spała, vyškolení Baškirci, a od nich jsem inspiraci převzal já,“ popisuje Oldřich Vojtěch.
Brtnictví tvoří mezičlánek mezi dobou, kdy lidé med a vosk získávali loveckým útokem na sídla včel v přírodě, a moderní podobou chovu včel v úlech. „Brtníci měli tehdy silnou společenskou pozici, protože byli dodavateli medu a vosku pro tehdejší vládnoucí vrstvu, šlechtu a církev, jež potřebovala množství vosku pro výrobu svící. Vosk měl však mnohem širší uplatnění a byl vlastně důležitější než med, přestože ten představoval ve středověku téměř jediné sladidlo. Tehdejší brtník míval v rajónu až 70 brtí. Vždy na jaře k nim lezl po žebříku a podřezem odřezával polovinu pláství s medem, ukládal je do košů a spouštěl pomocníkovi. Půlku pláství včelám nechal a další rok vyřezal zase ty, takže se dílo každé dva roky zcela obměnilo,“ dodává Milan Šimonovský, zatímco balí hliníkový žebřík, který by mu každý středověký kolega jistě záviděl. O víkend později přijede brť ještě zkontrolovat. „Napřesrok na Velikonoce bude první med,“ těší se, zatímco kolem po lesní mýtině již poletují první včely, průzkumnice.
Lesníci brtím fandí
„Pro nás je hlavním smyslem pozitivní přínos včely medonosné pro ekologickou stabilitu krajiny. Včely přispívají svou existencí v lesích ke zvýšení produkce semen lesních dřevin. Proto obecně rádi včelaře v lesích vidíme, a brť na jinecké lesní správě je prvním pilotním projektem, který by navíc mohl být zajímavým krajinotvorným detailem připomínajícím historii brdských hvozdů,“ dodává ředitel divize Vojenských lesů a statků Hořovice Ing. David Novotný.
Přesné umístění brtě ale ani lesníci, ani včelaři nechtějí příliš propagovat, aby včelstvo neohrozily. „Pokud na ni někdo narazí, tak věříme, že to bude pro něj vzácný zážitek, a prosíme ho, aby včely nechal na pokoji,“ dodává Milan Šimonovský.
