Zájem o studium v Blatné meziročně stoupá. Letos se do prvního ročníku hlásilo 83 lidí, avšak kvůli naplnění kapacity školy mohlo být přijato jen 25 zájemců. Kritériem pro přijetí je výstupní středoškolské vysvědčení (30 %) a vědomostní test z obecné biologie, základů ekologie, jednoduché matematiky a fyziky (70 %).
Studenty, kteří převzali výuční listy tento rok, postihly obě dvě uzávěry výuky kvůli koronakrizi. O to více studium bylo náročnější nejen pro ně, ale i pro vyučující. Některým čerstvým absolventům jsme položili za Moderního včelaře několik otázek o studiu a jejich včelaření. Odpovídají: Jana Berková a Daniel Beran (JB+DB), Dana Králová (DK), Martin Bordovský (MB), Petra Netolická (PN), Radka Skoblíková (RS), Přemysl Krejča (PK) a Lenka Hodková (LH).
Již jste při nástupu na včelařskou školu v Blatné včelařili?
(JB+DB): Ano, ale jen jeden rok. Utekli jsme z města na vesnici do domu, kde před námi bydleli vyhlášení včelaři. Zbyla tu po nich ale jen prázdná místnost na stáčení medu a prastará kovová forma na odlévání mezistěn. Muž chtěl včelařit celý život, ale ve městě na to neměl podmínky. A můj děd včelařil, takže jsem nebyla proti. Rozhodli jsme se tedy s chovem včel začít a přivydělávat si tím. Plán byl mít zhruba stovku včelstev. Už na začátku nám chyběly informace o takovém malo-velkoprovozu, a tak nám přišlo jako dobrý nápad zkusit se vzdělávat ve včelařské škole. Nyní po škole víme, že některé věci jsme bohužel bez patřičných znalostí nezavedli v našem provozu právě vhodně. Čekají nás proto změny, které budou drahé a pracné.
(DK): Právě jsem začínala včelařit jen se znalostmi vyčtenými z knížek a internetu a chyběl mi včelařský guru.
(MB): V době nástupu na školu jsem už včelařil. Na čtyřech stanovištích na Frýdecko-Místecku chovám průměrně třicítku kmenových včelstev. Pravidelně jsem se účastnil včelařských přednášek, ale dospěl jsem k názoru, že nezískávám dostatek nových informací. Proto jsem se rozhodl pro včelařskou školu, ale volbu jsem dlouho zvažoval. Částečně proto, že odebírám váš časopis, kde nacházím spoustu informací, jsem zvolil studium v Blatné. Zpětně vnímám tuto volbu jako nejlepší ve své včelařské praxi.
(PN): Včelařit jsem začala o dva roky dříve a v začátku studia jsem o svá skrovná tři včelstva přišla. Setkávání se spolužáky a vyučujícími mi určitě pomohlo na tuto zálibu přes zklamání nezanevřít, ale těšit se, že se mi s nově získanými vědomostmi, postřehy a sdílenými zkušenostmi bude příště dařit lépe.
(RS): Nevčelařila jsem, jen jsem se včelami vyrůstala, zpovzdálí je pozorovala a říkala si, kdy se jich přestanu bát.
(PK): Včelařil jsem, ale občas se něco v mém chovu nevedlo, tak jsem se rozhodl rozšířit si obzory. Zejména mě trápilo časté lezení po stromech v době rojení. Teď už vím, jak se to má dělat, a činím tak, ale po stromech stejně lezu dál. Jak jsem v Blatné pochopil, je příroda mocnější než naše chovatelské představy, a musí se respektovat.
(LH): Včelařím zhruba posledních šest let s tátou v Kolovči u Domažlic. Včelaření tady v obci i v naší rodině zakládal už pradědeček, po něm tradici převzal děda a po něm otec, takže včely jsou pro mě od malička přirozenou záležitostí a ani by mě nenapadlo, že bychom je na zahradě neměli. Nejvíce informací mám od táty, ale plno věcí si pamatuji z dětství od dědy, pak z knížek a internetu, ale chtěla jsem si ujasnit plno věcí sama a dozvědět se i jiné metody včelaření než ty, které mám vžité z rodiny. Proto jsem se přihlásila do Blatné a mimo jiné jsem si říkala, že by nebylo špatné mít výuční list jako první studovaný včelař v rodině.
Jak hodnotíte výuku teoretických předmětů distanční formou kvůli covidu-19?
(J+DS): Bylo sice příjemné, že bylo alespoň online vyučování, ale přeci jen potkávat se osobně a vést kamarádskou včelařskou diskuzi setsakramentsky chybělo.
(DK): Distanční výuka nebyla špatná, ale člověk se přece jen do Blatné chodil setkávat. V našem ročníku se sešla výborná parta, což, jak jsem slyšela, není v Blatné výjimka, a ani virtuální hospoda nedokázala osobní kontakt nahradit. Třeba Včelí pastvu s panem učitelem Hellerem, kde si přivoníte k přinesenému kvítí a připadáte si, jako by vám někdo vyprávěl pohádku, si distančně představit neumím.
(MB): Přestože koronavirus znemožnil na čas i praktickou výuku, musím konstatovat, že distanční výuka předčila moje očekávání. Učitelé se s online výukou vypořádali s pracovitostí sobě vlastní a připravili sice nevšední, ale přínosnou výuku. Kdo toho měl pořád málo, mohl navštěvovat každý páteční večer online klubovnu, kde se dlouho do noci o všem diskutovalo.
(PN): Učitelé mají můj obdiv za to, jak se s touto situací poprali. Měli pro nás vše připravené, nadále nás zahrnovali prezentacemi a jednou informací za druhou, pomáhali nám udržet se i jako kolektiv a parta. Komunikace probíhala bez zádrhele a měli jsme vše naservírováno na zlatém podnosu. To, že nám osobní kontakt chyběl, je samozřejmé a svědčí o tom, jak hezké vztahy jsme si mezi sebou vybudovali.
(RS): Výuka byla skvělá. Printscreenovala jsem si obrazovky a sestavila si tak podklady pro celý předmět, a přitom si dopřála šálek kávy. Na druhé straně mi chyběl živý kontakt se spolužáky, protože o přestávkách ve škole se vždy ještě o něčem diskutovalo. A také se konzumovaly upečené dobroty.
(PK): Myslím, že pokud má člověk o věc zájem, přednášky jsou zajímavé i přes distanční výuku. Chybí tomu ale ta skvělá atmosféra, která ve škole vždy byla.
(LH): Přizpůsobení učitelů dané situaci, kde přešli na online výuku, bylo úžasné. Navíc vznikla online hospoda, kde se člověk nejen seznámil s plno novinkami, ale ještě se u toho dobře pobavil. Naskočení do online prostředí bylo plynulé a myslím, že jsme byli rádi za jakoukoliv formu výuky.
Které informace získané v Blatné vás ve vašem chovu včel nejvíc posunuly, a jste díky nim sebejistější?
(J+DS): Pro nás je to o skládání si střípků z různých zdrojů a napasování těchto informací na vlastní systém, který tímto zdokonalujeme a nahrazujeme některé úkony jinými. Týká se to změny rámkové míry, zjednodušení si práce a námahy. Použili jsme ze školy jako užitečné ze všech včelařských činností něco: od dělání oddělků, chovu matek až po zpracování medu atd.
(DK): Jednoznačně praktická výuka, ale spíše jsem se dostala do fáze „Vím, že nic nevím.“ Ještě před dvěma roky by mě ani nenapadlo, že si budu sama chovat matky. Mým cílem bylo mít vlastní med, teď je to trochu jinak. Těším se na práci se včelami a pozorování, jak si včely s mými experimenty poradí. Jejich svět je pro mě okouzlující. Med už je spíš jen příjemný vedlejší produkt.
(MB): Na školní včelnici jsme mohli sledovat nejen klasické nástavkové včelaření, ale byla zde možnost osahat si včelaření ve Warré úlech nebo v „medné krávě“ a pozorovat přirozenou volnou stavbu.
(PN): Zajímavý byl pro mě především chov matek. Přínosem byl i chov včel v různých typech úlů a rámkových mírách. Vytvořili jsme si tak vlastní názor a lépe si utříbili, jakou cestou se vydáme. V praxi jsme si vyzkoušeli spoustu včelařského příslušenství a mohli si tak ujasnit, jestli ho využijeme a zda nám natolik usnadní práci. Po škole nebudu mít takový strach udělat určitá opatření a snáz se pro ně rozhodnu. Když něco děláte pod dozorem zkušenějších, lépe získané dovednosti v sobě uchováte a získáte vnitřní klid. A klidný včelař znamená klidné včely.
(RS): Pro mě jako začínající včelařku byla zásadní zootechnika, s ní spojené praxe a pak vše o biologii včely a nemocích. Sebejistější zatím nejsem, protože včelařím sama teprve jeden rok, a ne všechny naučené postupy se mi daří převést do praxe. Ale hrozně mě to baví, neustále udivuje a určitě to nakonec zvládnu.
(PK): Před školou jsem asi trochu podceňoval vliv nemocí. Sebejistější určitě jsem, ale také si uvědomuji, že problematika je mnohem složitější, než se zdála na začátku.
(LH): Člověk se nesmí bát, protože člověk sice míní, ale včely mění a stejně si to udělají po svém. Díky škole jsem získala odvahu a chuť zkusit přelarvování při chovu matek, seznámila jsem se s novými včelařskými praktikami a zjistila jsem, že to kolikrát jde jednodušeji, než mám zažité. Určitě si více věřím, plno věcí se mi více v hlavě srovnalo, usadilo a více věcí dostalo svůj význam.
Co na absolvovaném studiu hodnotíte nejvýš a naopak, co vám chybělo?
(J+DS): Nejlepší bylo setkávání se s ostatními stejně zapálenými včelaři. Pak informace z biologie, nemocí včel, velkoprovozního včelaření… Ale neumíme si představit, že někdo zcela neposkvrněn včelařením skočí hned do přednášek v tom sledu, v němž jsme ho měli, například hned na začátku probíraný chov matek. Pro začátečníka by mohla být nějaká přípravka a pro pokročilého, který chce ve včelařině podnikat, ještě další informace o velkovčelaření. Chyběli nám exkurze do provozů, třeba i placené.
(DK): Přátelská inspirující atmosféra výuky, kdy se člověk do Blatné prostě těšil. Líbil by se mi praktický kurz apiterapie.
(MB): Studium na škole v Blatné mě posunulo o velký kus vpřed a získal jsem spoustu zkušeností, které bych rád předával dál, stejně jako nám ty své předávali naši učitelé s pokorou a láskou ke včelám.
(PN): Celkově se mi líbilo, že jsem konečně chodila do školy nadšená, učivo jsem hltala a učitele obdivovala a bez výhrady si jich vážila. Škola mi dala to, co jsem od ní očekávala, v mnohém má očekávání předčila. Když jsme probírali historii včelaření, propiska svištěla po papíře jako divá. Hodnotím touhu učitelů předat nám své vědomosti a zkušenosti, kolik svého času nám věnovali a jak bezvadné zázemí a moderní vybavení pro nás připravili. Také to, že se snažili podávat vždy více pohledů na danou problematiku. Co mi chybělo? Včelaři vždy mají blízko k přírodě, jsou s ní jedna duše, jedno tělo, proto bych přivítala i výuku o samotářkách, o čmelácích a dalších opylovatelích. Žádané by bylo také téma apiterapie.
(RS): Oceňuji hlavně přístup, kdy každý kantor má svůj názor a nás, učně, si nechá vybrat, vyzkoušet a zjistit, kudy cesta nevede. A případně znovu podá pomocnou ruku nebo přispěje praktickou radou. Jako kuchařku by potěšila aspoň jedna praktická hodina, jak nakládat s medem v kuchyni.
(PK): Téměř všichni asi šli do školy proto, aby se něco dozvěděli a naučili, a ne kvůli zvýšení kvalifikace, jako je tomu třeba při získávání maturity nebo vysokoškolského vzdělání. Právě v tom vidím sílu tohoto studia, všichni tu byli rádi, dokonce možná šťastní. Mně nechybělo nic. Protože jde o školu, bylo by možná dobré užívat pro chov školních včel víc druhů rámkových měr, víc typů úlů, zkusit třeba i klát, brť.
(LH): Zažívala jsem ochotný přístup učitelů, výborné přednášky, rady, jak pracovat se včelami a skvělý kolektiv spolužáků. Dojem na mě udělaly laboratoře, kde se mi moc líbilo. Přivítala bych možnost pracovat se včelími produkty. Zaujala mě apiterapie a možná, že by bylo dobré zahrnout ji do výuky jako samostatný předmět
Po znovuotevření škol se výuka soustředila hlavně na odborný výcvik. Co jste si nově osvojili a co byste do praktické výuky zařadili navíc?
(J+DS): Myslíme si, že by bylo vhodné, aby každý student bez vlastní, či malé praxe měl jeden svůj úl, který si osadí oddělkem. Pak by se o něj po celou dobu školy staral, vedl si o něm od začátku záznamy, sám hledal řešení nastalých problémů.
(MB): Navrhoval bych zvážit zařazení dalších odborných seminářů například na téma inseminace matek od A do Z, chovu čmeláků a podobně, jimž by bylo možno se věnovat jak teoreticky, tak prakticky do hloubky. Přesto bylo SOU Blatná první školou, kam jsem se vždy těšil. Přestože jsem ji měl trošku z ruky, něco přes 400 km, nikdy mě nenapadlo, že bych na výuku nepřijel. Jak učitelé, tak spolužáci tvořící nerozlučnou partu udělali z Blatné školu snů. A za to děkuji.
(PN): Kvůli covidové situaci jsme přišli o výuku v měsících pro včelaře nejdůležitějších. Učitelé se to sice snažili vynahradit, ale ne vždy bylo možné jejich nabídku vměstnat do našich dalších povinností. Proto bych bývala přivítala možnost prodloužení studia, abychom mohli jít do včel častěji. Přínosem bylo pro mnohé z nás značení matek, tvorba oddělků a smetenců, přelarvování, v laboratořích práce s mikroskopem a měření parametrů medu.
(RS): Z rodinných důvodů jsem se nemohla zúčastnit většiny nepovinného výcviku, takže ho nemohu úplně hodnotit. Určitě bylo skvělé vyzkoušet si vychovat a označit svoji matku a mrzí mě, že mne to minulo. Blatenskou školu bych všem doporučila nejen kvůli včelaření, ale i pro ten pocit být zpátky ve školních lavicích a stát se součástí něčeho neopakovatelného. Byli jsme a doufám, že ještě nějaký čas budeme, skvělá parta.
(PK): Hlavně oceňuji výuku chovu matek, což byl jeden z mých cílů.
(LH): Odborný výcvik se mi líbil, včely jsme viděli jít do rozvoje a absolvovali vše, co s tím souvisí. Zaujala mě příprava matečníkových misek, kdy jsme každý samostatně přelarvovali, podepsali jsme si svůj výtvor a čekali jsme, jak to dopadne a jestli včely matečníky přijmou. Nadchnul mě nápad s „mednou krávou“ a Warré úly, protože mám ráda přirozený chov včel.
