Účastníci semináře si vyslechli přednášky Any Dieguez Anton ze španělské Galicie a Marca Portocarrera z Portugalska, kteří jim předali své teoretické znalosti a praktické příklady snahy o eliminaci negativních vlivů této sršně.
Rychlost šíření po Pyrenejském poloostrově
Na světě je v současné době evidováno přibližně 34 zástupců čeledi sršňovitých (Vespidae) jako invazního druhu. V posledních letech se zvláštní pozornost věnuje právě sršni asijské kvůli jejímu negativnímu vlivu na včelařství a lidské zdraví. Do Evropy se sršeň asijská dostala v roce 2004, kdy byla pozorována ve Francii, z níž se rozšířila do dalších zemí Evropy. V roce 2010 byla nalezena na severu Španělska v oblasti Navarra a následně se šířila západně až do oblasti Galicie (zde leží poutní místo Santiago de Compostela), kde první hnízda objevili v roce 2012. Na území Portugalska sršeň odhalili v roce 2011.
Od prvních nálezů zjištěných přibližně před deseti lety se situace výrazně změnila. Sršeň široce expandovala na území Portugalska a Španělska; kde mezi lety 2011–2012 detekovali první hnízda. V roce 2020 jen v Galicii ročně objeví kolem 30 000 hnízd, která se snaží průběžně likvidovat. Největší nárůst byl pozorován mezi lety 2015 a 2017, kdy se populace sršně rozrostla z 6 000 na téměř 26 000, což je více než čtyřnásobný nárůst. Toto číslo může být navíc podhodnoceno, protože ne každé hnízdo se daří nalézt. Situace je závažná, sám Marco Portocarrero z Portugalska denně zlikviduje několik desítek hnízd v různých oblastech této pobřežní země.
Včelaři v Galicii
V samotné Galicii se nachází kolem 200 000 včelstev, průměrně je na včelnici kolem 40 včelstev. Průběh včelařské sezóny se od té naší výrazně liší. Snůška začíná už během ledna, kdy rozkvétají eukalypty, a trvá do pozdního podzimu. Med vytáčejí tamní včelaři v období květen–červen a pak srpen–září. Potýkají se rovněž s varroózou a s ní spojenými úhyny. Ošetřování včelstev proti varroóze záleží na včelaři. Podobně jako u nás mají k dispozici různá léčiva na přírodní či syntetické bázi i zootechnické postupy.
Ataky sršňů na včelstva
Sršně loví letící včely obdobně, jako to známe u naší sršně obecné (Vespa crabro), která však zásadní problémy nepůsobí. Sršeň asijská krouží kolem česna, kde odchytává vracející se létavky. Jakmile včelu chytne, ukousne ji svými kusadly zadeček, čímž se vyhne včelímu žihadlu. Poté včele ukousne křídla, nohy a hlavu, až zůstane pouze hruď. Ta je pro sršně bohatým zdrojem proteinů (bílkovin), protože hruď tvoří především létací svaly. Svalovou hmotou se živí buď dospělé sršně, nebo potravu nosí do hnízda, kde jí krmí vyvíjející se sršní larvy.
Sršně asijské však nepohrdnou ani ovocem, které v letním období zraje, hnije a padá na zem, kde se jím mohou pohodlně živit. Škody působí nejen včelařům, ale i sadařům a zahrádkářům, protože nakusováním ovoce snižují kvalitu úrody.
Sršně útočí na včelstva také přímo tak, že hromadně napadají včely na česně. Včely se snaží bránit, a tak se stahují do úlu. Včely kromě žihadel, kterými mohou sršně zabít, a početní převahy, nemají moc dalších možností. Včela východní si vyvinula chování, které bychom mohli označit jako grilování vetřelce. Když se sršeň přiblíží k hnízdu, skupina včel se vrhne ven a obklopí ji, čímž vytvoří tepelnou kouli. Teplota uvnitř koule se pohybuje kolem 47 °C, což je nad hranicí smrtelné teploty pro sršně (45,7 °C), ale ne pro včely. Včely mohou přežít při teplotě až 50,7 °C. Tento mechanismus se ukázal jako účinný také proti V. simillima, V. velutina, V. magnifica a V. multimaculata. Bohužel evropská včela medonosná tímto znakem sociální ochrany hnízda nedisponuje.
Evropská včelstva se dokážou bránit, pokud jsou dostatečně silná a dokud populace sršně asijské není příliš vysoká. Útok několika jedinců je pro včelstvo zvládnutelný, ovšem v pozdějším období sezóny, kdy hnízda sršní čítají několik tisíc dělnic, nejsou včelstva schopná ubránit se atakům několika desítek až stovek sršní.
Škody na včelstvech
Včelaři v Galicii nebo v Portugalsku nepřičítají ztráty včelstev jen varroóze, virózám či počasí, ale za několik málo let se významným faktorem působícím problémy stala právě sršeň asijská. Nálety sršní likvidují celé včelnice čítající i několik desítek včelstev. Včelstva sice mohou do jisté míry útokům čelit, ale za cenu sníženého výnosu medu a rozvoje včelstva, protože sršně velmi omezují letovou aktivitu včel a tím přínos pylu a sladiny.
V Galicii začínají problémy přibližně v polovině června a trvají až do zimy, kdy sekundární hnízda sršně asijské zanikají a matky zimují. V období od června do zimy včelaři sčítají největší ztráty způsobené sršní. Situace je pro tamější včelaře velmi deprimující. K zvládání varroózy existuje mnoho účinných způsobů, k eliminaci škod způsobených sršněmi jsou však k dispozici jen omezené prostředky: jarní chytání sršních matek nebo následná likvidace hnízd. Mnoho chovatelů se včelařením končí, protože propadají naprosté bezmoci.
Jarní lovení matek zakladatelek sršních hnízd
Včelaři v Galicii se snaží v jarních měsících instalovat na včelnice různé pasti, které by lákaly a polapily mladé matky sršně asijské. Pasti mají podobné konstrukce, jako se používají u nás na chytání vos, tzn. lahve plněné sladkou šťávou, z nichž sršně už nevyletí. V podstatě každý včelař má svůj vlastní prototyp. Jako atraktant se prý nejlépe osvědčil mírně alkoholický nápoj, například pivo nebo lehce zkvašená šťáva. Sladké sirupy údajně moc nefungují. Pasti ale bohužel lákají další necílové organismy. Výzkumníci se proto snaží vyvinout past, která by byla pro sršeň asijskou co možná nejvíce výběrová, např. vhodnou konstrukcí nebo s využitím feromonů. Většinou si pasti na sršně vyrábějí včelaři sami, na trhu jsou dostupná i komerční zařízení.
Pro ochranu úlů před sršni se používají různé lišty do česen, kterými prolezou jen včely a nikoliv sršně. Vypadá to podobně jako u nás používané zimní zábrany do česen proti hlodavcům. Někteří včelaři vyvíjejí další zařízení, která by snížila dopady invaze sršní na včelstva, jako jsou elektrické sítě apod.
Preventivní opatření
V oblastech výskytu nebo podezření na výskyt monitorují sršně a jejich hnízda jak samotní včelaři, tak další občané. V rámci konceptu tzv. občanské vědy, který znají čeští včelaři z projektu COLOSS: Monitoring úspěšnosti zimování včelstev, se laická veřejnost účastní programů ekologických organizací zaměřujících se na monitoring invazních druhů.
Jednou z takových organizací působících v Portugalsku je Associação NATIVA – Natureza, Invasoras e Valorização Ambiental (www.anativa.org). Marco Portocarrero, který pro tuto organizaci pracuje a specializuje se na likvidaci sršních hnízd, na semináři upozornil, že to není tak snadné, jak se může zdát. Právě role včelařů a reportování je pro zvládání preventivních opatření zcela klíčová a v zahraničí hojně používaná. Slibných výsledků ve sledování hmyzu, včetně Vespa velutina, bylo dosaženo pomocí radiofrekvenční identifikace, radiotelemetrie, harmonického radaru, termovizního snímkování a dronů.
Problémy s likvidací sršních hnízd
Primární hnízda se mnohdy nepodaří kvůli jejich malé velikosti lokalizovat, takže se hlavně hubí až sekundární hnízda, v nichž žije už několik tisíc jedinců. Sekundární hnízda je potřeba pečlivě zničit a musí se usmrtit všichni jedinci v něm žijící, jinak hrozí, že přeživší sršně si postaví terciální hnízdo. Takové případy jsou běžné při neodborné likvidaci hnízd.
Dalším problémem je umístění sekundárních hnízd. Přibližně 80 % sekundárních hnízd se nachází v korunách stromů, mnohdy ve velkých výškách, kam se dá jen obtížně dostat z výškové techniky. Ta se navíc do mnoha míst nedostane, protože sršní hnízda bývají v parcích, sadech i ve volné přírodě, a navíc je nutné likvidaci provádět v noci.
Menší počet sekundárních hnízd si sršně staví poblíž lidských obydlí: pod střechami, krovy, trámy a podobně. Bohužel zde je likvidace ještě složitější, protože je vidět pouze vstupní otvor. Zbytek hnízda bývá ukryt ve stavbě.
Sršně si dokonce staví hnízda i v zemi, kde jsou prakticky neviditelná. Jak jsou takováto hnízda nebezpečná, si představí asi každý, kdo někdy sekal trávu nebo jiný porost. U nás (zatím) hrozí jen poštípání od vos, ve Španělsku pravidelně zaznamenávají vážné případy alergií či jiných zdravotních problémů po poštípání sršněmi. Nejohroženější jsou pracovníci v zemědělství nebo lesnictví.
Likvidace hnízd
Výše zmíněná portugalská asociace NATIVA likviduje hnízda pomocí insekticidu, který aplikuje do hnízda na speciálně upraveném hrotu. Na hrotu je namotána karamelová pasta s napuštěným insekticidem. Hrot se zabodává přímo do hnízda. S využitím nástavců se lze dostat do vysokých výšek v korunách stromů. Vypadá to jako podzimní shazování ořechů z koruny stromu pomocí dlouhého bidla. Jen na konci bidla je otrávený hrot a rozhodně není cílem hnízdo shodit na zem. To ani není možné, protože hnízdo je dobře přilepené ve větvích. Jed se z hrotu uvolňuje postupně, k vyhubení hnízda dojde během tří dnů. Papírovou schránku hnízda zničí povětrnostní vlivy. Znovu jej již sršně neobsadí. Mohou si ale na jeho místě v dalším roce vybudovat hnízdo nové.
Rozdíl hnízda sršně asijské od sršně obecné
Sršeň asijská je spíše černá se širokým oranžovým pruhem na zadečku a tenkým žlutým proužkem na prvním zadečkovém článku. Měří 17–32 mm. Primární hnízdo je kulovité s průměrem kolem 5–10 cm. Sekundární hnízdo je spíše hruškovité s orientačními rozměry 60 × 80 cm. Typický je postranní vletový otvor.
Sršeň obecná má převážně světle žlutý zadeček s černými pruhy. Hlava je zepředu žlutá a shora červená. Dělnice mají 18–23 mm. Hnízdo staví v dutinách stromů, komínech, chatách, udírnách, ptačích budkách apod. Ve spodní části je široký vletový otvor, hnízdo je v porovnání s hnízdem sršně asijské podstatně menší, měří cca 30 × 60 cm. Na webu www.coloss.cz si můžete stáhnout informační leták i s fotografiemi hnízd či různých druhů vos a sršňů.
Otázka přežití sršně asijské v našem klimatu
V současné době se sršně exponenciálně šíří hlavně ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii v oblastech blíže Atlantickému oceánu. Nálezy v Německu či Velké Británii byly spíše ojedinělé, hnízda byla rychle zlikvidována. Zda dokážou sršně asijské přežít v našich podmínkách, odborníci s jistotou ani nepotvrdili ani nevyvrátili. V současné době se kloní k názoru, že spíše nikoliv, ale je možné, že se sršeň asijská přizpůsobí středoevropským podmínkám natolik, že zde bude schopná přezimovat. Především změnou teplot v následujících letech může dojít ke změně prostředí, které se pro tyto sršně stane vhodnější.
Jak naložit s podezřelými nálezy
V České republice nebyla sršeň asijská dosud detekována, nejblíže se zatím vyskytla v sousedním Bavorsku. Klíčové je podezřelý nález vyfotografovat. V době chytrých mobilních telefonů se zabudovanými fotoaparáty to není problém. Fotografii nebo usmrceného jedince lze zaslat odborníkům k posouzení. To mohou být včelařští odborníci nebo pracovníci Státní veterinární správy či Státních veterinárních ústavů. Je potřeba mít se na pozoru a podezřelá pozorování odlišně vypadajících sršní si rozhodně nenechat pro sebe!
Poděkování: Článek vznikl v rámci projektu BeeClim: úspěšné včelaření v době klimatické změny. Tento projekt byl podpořen grantem z Norských fondů.
