Je tam všechno pěkně při ruce a člověk se nemusí co chvíli vracet pro každou blbost, kterou si zapomněl vzít na včelnici. Znáte to… Staré dobré včelíny však také máme ve vzpomínkách na dědečka, na strejdu, na paseku, kde se neočekávaně zjevily jako pohádkový domeček, když jsme byli s maminkou na borůvkách. Nejsem výjimkou.
První včelín, se kterým jsem se setkala, byl otcův. Taková užitková klasika, kam jsem se nijak nehrnula, protože uvnitř byly uteplivky a zbytky slaměných úlů, takže si v nich někdy udělala hnízdo myš, můj životní nepřítel.
S druhým včelínem to byl jiný příběh, který vlastně trvá. Když jsme si s manželem před třiceti lety koupili zahradu, choulil se u plotu zelený prkenný včelín, který měl nejlepší roky dávno za sebou. Byl ale stále dost dobrý na to, abych v pracovničce rozprostřela deku a nechávala tam pospávat dítě, zatímco my jsme v doslechu makali. Když se synek vzbudil, pátrali jsme za torzy úlů po opuštěných pelíšcích plchů a hádali, jestli bydlí v mezeře mezi zemí a podlahou ježci. Jak šel čas, včelín zchátral úplně a nezbylo než ho zlikvidovat.
Když jsme si později opatřili včely, postavili jsme úly volně kousek od rybničního břehu tvořícího hranici pozemku. Jako začátečníci jsme si libovali, že včely mají blízko k vodě, nejsou vidět z cesty a máme je přímo před sebou, když si v poledne doneseme před stodolu kafe, takže se můžeme kochat čilým životem včelek. Idyla trvala do chvíle, kdy se po deštích rybník rozlil a jen tak tak, že voda nezalila úly. Tehdy už jsme věděli, že lípy, vrby, lísky, střemchy lemující zahradu nejsou náletem, ale náhle vynořivším se dědictvím původního majitele-včelaře, a blahořečili mu za to, ačkoli zemřel už před půlstoletím a nikdy jsme se s ním neviděli. Po povodni jsme úly naložili na kolečko a pokorně je převezli na místo, které se ukázalo jako jediné možné, tedy bezpečně vzdálené od rybníka, silnice, záhonů, pěkně zastíněné dvojicí mohutných lip. Ano, přesně tam, kde stával včelín. Kruh se uzavřel.
Co vy? Jak vzpomínáte na včelíny, se kterými jste se během života potkali? Volba, zda včelín či včelnici, je tématem tohoto Moderního včelaře. Jsem ale přesvědčená, že i když upřednostníte včelnici, ke včelínům si zachováte sympatie. Možná tím, že jsou pro okolojdoucí trochu tajemné a vzbuzují zvědavost, co má včelař uvnitř. Anebo jen proto, že je lidskému oku milý veselými barvami vně kolem česen, kde se to jen hemží včelami.