Ačkoliv první návrh na jeho zřízení byl připraven již v roce 1935, k založení došlo až v roce 1955. Zcela nový komplex budov (obr. 1, 2) byl v několika dalších letech postaven doslova na zelené louce v brněnských Medlánkách (více brožura k 60. výročí založení ústavu).
Výzkum včel v minulosti
Zdejší výzkum se soustřeďoval na mnoho témat, nicméně včela medonosná nebyla jeho cílem až do roku 2014, kdy byla navázána spolupráce mezi Výzkumným ústavem včelařským, s. r. o., a pracovníky Laboratoře molekulární epidemiologie virových nákaz Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v. v. i. Nyní je tato laboratoř součástí Oddělení infekčních chorob a preventivní medicíny pod vedením RNDr. Jany Prodělalové, Ph.D. Díky řešení společných výzkumných projektů spolupráce pokračuje dodnes. Na výzkumu včelích viróz se v současnosti podílí také Mgr. Eliška Čukanová, Mgr. Romana Moutelíková, Ph.D., a nelze opomenout laborantku paní Andreu Kyjovskou.
Cílem vědeckých aktivit je výzkum a speciální diagnostika původců včelích viróz a také studium způsobů, jakými lze viry alespoň částečně odstranit z prostředí chovatelského zařízení. Kromě praktických výstupů, které jsou určeny přímo včelařům, také publikujeme odborné články v tuzemských a zahraničních vědeckých časopisech.
Vývoj metod používaných v diagnostice včelích viróz
V naší laboratoři jsme připravili postupy pro souběžnou detekci a zároveň kvantifikaci původců chovatelsky významných viróz včely medonosné.
Používané metody jsou založeny na principu polymerázové řetězové reakce (PCR) s tím, že postup umožní zjistit počet virových částic ve vzorku na základě stanovení počtu kopií virové genetické informace. Jedná se o metodu využívanou zejména v humánní, méně často pak ve veterinární medicíně při diagnostice nejen infekčních onemocnění. Běžně ve včelstvu stanovujeme přítomnost viru deformovaných křídel, viru pytlíčkovitosti plodu, viru černání matečníků a virů akutní a chronické paralýzy. V rámci dalších výzkumů potom stanovujeme další viry, o jejichž vlivu na zdraví včel existuje jen velmi málo informací (např. virus jezera Sinaj, vláknitý virus, virus pomalé paralýzy). Stanovení přítomnosti původců virových onemocnění včel nabízíme také včelařské veřejnosti formou placené služby. Poskytujeme také konzultace ohledně vhodnosti vyšetření a interpretace získaných výsledků. Odběr vzorků plodu s podezřením na virové onemocnění je na obr. 3.
Příprava postupů pro snížení virové zátěže prostředí
Dezinfekce povrchů, které byly ve styku s původcem nakažlivého onemocnění, ať už se jedná přímo o nakažená zvířata nebo povrchy znečištěné kontaktem s nimi, hraje zásadní úlohu v chovu hospodářských zvířat a je nezbytná pro zajištění jejich dobrého zdravotního stavu. Včelstva jsou neustále vystavována infekčnímu tlaku včelích virů, které se při vhodné kombinaci podmínek pomnoží a začnou škodit. Z různých způsobů jejich odstraňování z chovatelského zařízení, pomůcek a nástrojů přichází v úvahu chemická dezinfekce. Působení tepla se dá využít také v případě plástů s cukernými nebo mednými zásobami, kde je použití chemie omezené. Je vždy nutné myslet na to, že chemické dezinfekční prostředky mohou být, zejména při nesprávném použití, škodlivé jak pro včely samotné, tak pro včelaře a životní prostředí. Proto je nutné brát ohled na volbu vhodné účinné látky používaného dezinfekčního prostředku.
Jako potenciální přípravky proti mikroorganismům se nabízejí dezinfekční prostředky obsahující jodofor (tj. jód navázaný na vhodném nosiči). Jsou často využívány pro dezinfekci kůže a sliznic hospodářských zvířat i člověka a představují také vhodnou volbu v oboru včelařství. Aktivní složka těchto prostředků, jód, je důležitý stopový prvek, který je nezbytný např. pro správnou funkci organismu jako součást hormonů štítné žlázy. Jód je navíc přirozenou součástí včelího medu. Další výhodou využití jodoforových přípravků ve včelařství je jejich silný účinek proti původci hniloby včelího plodu a schopnost snížit množství spor původce moru včelího plodu o dva řády.
Účinek tepla je nejdéle známý a nejlépe popsaný způsob dezinfekce v historii lidstva. Obecně lze účinek tepla rozdělit na využití suchého nebo vlhkého tepla. Pro účely tohoto metodického postupu bylo zvoleno působení suchého tepla za teploty, která nepoškodí ošetřovaný materiál. Výhodou použití suchého tepla je jeho hloubkový účinek. Teplo prostupuje, pomaleji nebo rychleji, do všech druhů materiálů. Využití tepla nezatěžuje životní prostředí žádnými zbytky. Celý proces však vyžaduje řízené dávkování působení tepla nutného pro účinnou likvidaci nežádoucích virů (Prodělalová, J., Titěra, D. 2017).
Příprava postupu pro odběr vzorku na vyšetření přítomnosti virů u matek
Matka má ve včelstvu zásadní postavení, které vyplývá z její schopnosti reprodukce. Úkolem kladoucí matky je průběžné doplňování počtu dělnic v kolonii, a proto zajišťuje udržitelný život včelstva.
Ve spolupráci s Výzkumným ústavem včelařským, s. r. o., byl připraven postup odběru vzorků pro virologické vyšetření matky. Při využití tohoto postupu mohou chovatelé distribuovat matky, u nichž je deklarována nepřítomnost vybraných virových patogenů. Pro získání vzorků biologického materiálu z matek jsou využity nedestruktivní postupy, spočívající v odběru výkalů a vajíček. Postup odběru vzorků umožní otestovat jednotlivé matky na přítomnost virové ribonukleové kyseliny (RNA) v období před jejich odesláním odběratelům. Kombinace dvou odlišných vzorků odebraných od jedné matky umožní popsat virologický status jednotlivých matek (výkaly) a současně vyloučit vertikální přenos virů z matky na potomstvo (vajíčka). Odběr vzorků výkalů lze vidět na obr. 4. Matka na zvoleném podkladu je poklopena čistou kádinkou menšího průměru než podložka a ponechá se po dobu přibližně 5 až 30 minut. Poté co se vykálí, umístí se matka zpět do své klícky (Prodělalová, J. a kol. 2017a).
Zdrojem virových patogenů může být trubec. Přístrojová inseminace matek je v našich podmínkách poměrně běžně užívaná technika, která slouží k zajištění oplodnění matky spermatem selektovaných trubců, což by při přirozeném páření nebylo možné zajistit. Proto jsme opět ve spolupráci s Výzkumným ústavem včelařským, s. r. o., provedli studii, jejímž cílem bylo zjistit mírů kontaminace ejakulátu včelími viry a zpřesnit míru rizika inseminaci matek vzhledem k šíření včelích viróz, které patří k nejvýznamnějším příčinám špatné kondice včelstev. Jistě není velkým překvapením, že přítomnost včelích virů byla zjištěna u většiny vyšetřených vzorků. Inseminace proto představuje možnou cestu rozšiřování včelích viróz. Je proto potřeba věnovat pozornost kvalitě používaného ejakulátu z hlediska možné virové kontaminace (Prodělalová, J. a kol. 2017b).
Taxonomické a fylogenetické studie včelích virů
Výhodou systematické práce se včelími viry je rozsáhlý archiv materiálu. Vzhledem k tomu, že vzorky jsou v naší laboratoři uchovávány v hlubokomrazicím boxu při −80 °C, můžeme retrospektivně analyzovat viry, které zpočátku nebyly předmětem našeho zájmu.
Takovým příkladem je současná studie zabývající se virem jezera Sinaj. O tomto viru existuje jen omezené množství informací. S využitím moderních metod byla provedena analýza genetické informace dvou kmenů viru jezera Sinaj, která odhalila pravděpodobný výskyt nového druhu v rámci rodu Sinaivirus. Ten vykazoval vysokou podobnost s prozatím nezařazeným izolátem z Jihoafrické republiky. Analýza části vysoce stabilního genu pro RNA polymerázu dále ukázala, že na území České republiky se vyskytují minimálně tři geneticky odlišné skupiny viru jezera Sinaj. Tyto výsledky nemají sice přímý dopad na chov včel, přesto však přispívají k rozvoji virologie včely medonosné.
Literatura:
1. Kolektiv autorů. Brožura 60. výročí založení VÚVeL, 1955–2005.
2. Prodělalová J., Titěra D. 2017. Viry a včely: Metodický postup pro dekontaminaci chovatelského zařízení a včelařských pomůcek. Uplatněná certifikovaná metodika.
a. Prodělalová J., Titěra D., Krčmářová V., Čukanová E. 2017. Produkce matek prostých specifických patogenů: Postup odběru a zpracování vzorků určených k detekci vybraných virových patogenů včely medonosné (Apis mellifera L.) v matkách před jejich distribucí. Ověřená technologie.
b. Prodělalová J., Čukanová E., Moutelíková R., Titěra D. Riziko šíření včelích viróz spermatem trubců při přístrojové inseminaci matek ve včelařství. Veterinářství 2017;67(7), str. 554–558.
