Příčinou jsou nízké výkupní ceny tuzemského ovoce. Podle předsedy Ovocnářské unie České republiky Martina Ludvíka však také chystané změny pravidel zemědělských dotací pro roky 2023 až 2027, kdy se ovocnáři obávají, že snížení dotací pro velké zemědělské podniky povede k tomu, že se jim nebude dostávat peněz na dorovnávání ztrát z ovocnářství. Ještě před deseti lety dosahovala plocha ovocných sadů o třetinu víc, než tomu je nyní, tzn. osmnáct tisíc hektarů. Jediné druhy, které se drží, jsou švestky a hrušně. Sady jabloní a meruněk, jejichž nektar je pro včely cenný, poklesly od roku 2011 o třetinu, třešní o pětinu, broskvoní dokonce 70 %, červeného a bílého rybízu o polovinu.
Svou roli sehrává dovoz jablek z Polska, které má po embargu uvaleném na Rusko, přebytek své produkce. Pro české pěstitele představuje problém také nedostatek sezónních pracovníků.
Přestože stát finančně podporuje zakládání nových ovocných sadů nejvíc ve své moderní historii, stále se více stromů kácí, než vysazuje. Před rokem byl poměr 366 ha nově vysazených sadů vůči 1217 ha pokácených. To pro včelaře jistě není dobrá zpráva.