Předchozí generace, které nabyly na gymnáziích solidní základy latiny, si mohli jeho dílo přečíst v originále. Nikdy to nebylo nic snadného, protože Plinius po sobě zanechal přírodovědnou encyklopedii, která zahrnovala mnoho tisíc reálií. Po 2. světové válce se u nás hlubší ponor do Plinia stal takřka nemožným, protože vycházely již jen dílčí výbory z jeho práce. Například slibný titul Kapitoly o přírodě, který obdařený Pliniovým jménem, vydala v populární edici Antická knihovna Svoboda v Praze roku 1974 pasáž týkající se včel jen neúplně převyprávěl.
Počinem s velkým P je tak doslovný překlad celého spisu Historia naturalis, který pod názvem História přírody, nyní nabízí bratislavské nakladatelství Perfekt. Uvážíme-li, že kniha má přes devět set stran čistého textu bez ilustrací, přičemž ji uvádí zasvěcená studie Plinius, jeho dielo, doba a význam od doc. Michala Habaje, PhD., jde o obdivuhodnou práci. Pro překladatelku PhDr. Eleonoru Vallovou, PhD., se jedná zřejmě o životní dílo. Mechanický převod slov by totiž byl pro současné pochopení textu nesrozumitelný, bylo proto třeba dohledat význam spousty termínů, které Plinius v prvním století našeho letopočtu, užíval. Typicky se to týká dohledání současných názvů rostlin.
Díky úsilí všech, kteří se na tomto 1. vydání Historie přírody ve slovenštině podíleli, si dnes konečně můžeme přečíst, co Plinius starší v XI. knize O hmyzu přesně napsal ke včelám. Byla by chyba omezit se jen na tuto kapitolu. Zhruba třetinu publikace Plinius věnoval léčivům rostlinného, živočišného a minerálního původu, přičemž řada z nich pracuje s včelími produkty, hlavně s medem. Dozvíte se například, že rozdrcené zkameněliny ulit smíchané s medem hojí vředy a bolesti prsů. To je však jedna jediná kuriozita z tohoto velkolepého díla vydaného s opravdovou velkorysostí.
ISBN 978-80-8226-013-0.
