Brožura je plná fotografií orgánů a struktur včely medonosné pořízených v elektronových mikroskopech. Jsem biolog, entomolog a často také elektronový mikroskopik. V rámci této profese se často na včely dívám tak, jak může jen výzkumný pracovník v laboratoři nebo výzkumném ústavu vybavených náročnou technikou, která rozhodně není běžná. Mohu se tedy dívat na všem včelařům dobře známé, ale i na méně známé až zcela neznámé struktury na těle včely, nebo v jejím organismu, a to při zvětšeních dosahujících řádově desítek až stovek tisíc. To už je oblast mikrosvěta, kde se nacházejí struktury neobyčejných tvarů a funkcí. Chtěl jsem v naší malé brožurce ukázat alespoň pár takových neobvyklých pohledů na včelí mikrostruktury.
Doplňkem byly dvě makrofotografie včely. Ta, o kterou se v tomto editorialu jedná, se objevila na titulní straně brožury. Poslal jsem ji do redakce už před časem a nyní se hodila ke zpestření. Ale ouha! Od jednoho čtenáře jsme dostali e-mail, že se nejedná o včelu medonosnou, avšak o některou ze samotářek. Jak jsem se přespříliš soustředil na mikroskopické snímky, chybu v případě „nemikroskopického“ snímku jsem přehlédl. Čtenářům se omlouvám. Na druhé straně mi udělalo radost, že jste všímaví, chyby jste si všimli, a udělali si čas na ni upozornit.
Celá ta nemilá záležitost mě přivedla k zamyšlení nad omyly ve vědě. Téma je skutečně Tématem s velkým T. Kromě prostého nechtěného omylu zahrnuje vědomé podvody, které by ve vědě vůbec neměly být, ale jsou, avšak naštěstí vzácně. Ale také nesprávné interpretace skutečnosti, kdy se nejedná o záměr, ale jen o nesprávný výklad faktů.
Pro vědu je pravdivý obraz světa a vesmíru jediný možný. Používá k tomu osvědčený vědecký postup. Spočívá v celé soustavě přístupů a metodik. Limitem jsou samozřejmě objektivní možnosti civilizace v dané době. To je rámec, v němž vědci hledají odpovědi na svoje otázky, které pak, vzletně řečeno, kladou přírodě a zkoumanému objektu. Postupují s vědeckou metodou v zádech: pozorují a popisují skutečnosti, formulují problém, připravují hypotézy, zkoumají soulad skutečnosti s předpovědí, ověřují logickou správnost předchozích kroků, ověřují reprodukovatelnost výsledků atd.
Svoje poznatky si nenechávají pro sebe, ale publikují je ve vědeckých časopisech, přednášejí o nich na konferencích a popularizují je mezi veřejností. Každý poznatek je tvrdě konfrontován s realitou. Vědecká publikace, kam své objevy ukládají, prochází náročným recenzním řízením a poznatky přednášené na konferencích jsou podrobeny názorům a kritice přítomných odborníků. Tato konfrontace bývá tvrdá, ale každý vědec ji bere jako součást své práce. Jedině tak je možné přibližovat se k pravdě neboli k objektivnímu pohledu na svět. Výsledky navíc ověřují jiná vědecká pracoviště jak doma, tak ve světě, protože věda je mezinárodní. Na jednom problému obvykle pracují ještě další vědci a vědecká pracoviště. Vědecké výsledky navíc prověřuje čas, nové přístroje a moderní vědecké postupy ověřují jejich platnost.
Kromě vědecké metody existuje další fenomén pomáhající přiblížit se k pravdě – etika vědecké práce. Patří do ní zásady jako publikovat jen správné a prověřené výsledky, nepodvádět, nechápat věcnou kritiku jako nepřátelství, sdělovat, co vědec dělá a proč, dělit se nezištně se spolupracovníky a studenty o získané poznatky a zkušenosti a předávat své vědomosti dále.
Přísná pravidla vědecké práce a serióznost vědců vedou někdy k představě vědce jako suchara bez špetky humoru zahloubaného jen do své práce. Do jisté míry to tak je; vědecká práce je typ činnosti, kterou nestačí dělat jen osm hodin denně a vědci často na své výzkumy myslí, kudy chodí. Ale jinak jsou to lidé jako ostatní a humor jim opravdu není cizí.
V mém hlavním oboru, tzn. mikroskopickém zkoumání biologických objektů, se několik století traduje výrok „Seeing is believing“, volně přeloženo „Vidět znamená věřit,“ či „Věřím tomu, co vidím.“
Pokračování úvah by vydalo na hodně dlouhý text, proto se omezme na naši titulní fotografii včely. Akceptujme, že omyly vyskytující se při interpretaci vědeckých fotografií jsou relativně časté. Výsledný obraz především na digitální fotografii je výsledkem mnoha faktorů, kdy například kvůli vzájemné poloze objektivu a fotografovaného objektu může dojít k velkému zkreslení. Ne všichni včelaři, s nimiž jsem mluvil, jsou jednoznačně přesvědčeni že nejde o včelu medonosnou, i když, pravda, určité znaky tu příliš nesedí. Jaký názor máte vy? Napište mi, prosím, na weydafk@seznam.cz.
