Academia Film Olomouc
Každé jaro od roku 1966 pořádá v Olomouci Univerzita Palackého Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů pod názvem Academia Film Olomouc. Jedinou výjimkou byly dva poslední covidové roky, kdy musela být akce omezena nebo zcela zrušena. Festivalový program nabízí několik posledních let více než stovku filmů promítaných v několika lokalitách města. Velký důraz klade festival na doprovodný program, jako jsou přednášky, workshopy, výstavy či koncerty. Posledně jmenovaná část festivalu přivádějící do Olomouce světové interprety alternativní hudební scény má svůj vlastní fanklub.
Martin Dohrn
Martin Dohrn je kameraman, který více než 30 let natáčí přírodopisné filmy pro BBC a National Geographic mimo jiné ve spolupráci s Davidem Attenboroughem. Vyvinul novátorské techniky pro natáčení za slabého osvětlení a za pořizování snímků pomocí makroobjektivů získal několik ocenění.
Ve volném čase asi deset let studoval na své malé městské zahradě uvnitř husté zástavby v anglickém Bristolu samotářské včely. Fotografoval je a snažil se určit jejich druhy. Včetně čmeláků napočítal přibližně šedesát druhů těchto včel. Během doby uvažoval o filmu o včelách, ale pro svůj záměr nenašel vysílací společnost.
Jaro 2020
Jakmile došlo vinou covidu k plošnému lockdownu, uvědomil si, že bude muset místo pracovních povinností v divočině trávit veškerý čas doma. Bylo to na jaře a včelí sezóna už byla v plném proudu. Okamžitě proto namířil objektiv na vlastní nepříliš upravenou zahradu a začal ve stylu filmové eseje popisovat život samotářských včel.
V asi padesátiminutovém filmu divákovi nejprve vysvětlí problémy s natáčením včel, kdy si musel doma na koleně vyrobit vlastní speciální optiku. Následně ukazuje, jak je hmyz rychlý, takže je třeba natáčet ho vysokorychlostní kamerou a prezentovat zpomalené záběry hmyzu. Kouzelné jsou ukázky, jak zpomalené záběry ovlivní zvukové projevy hmyzu nebo ptáků. Od těchto úvodních pasáží s trefnými komentáři autora je jasné, že dokument bude nejen poučný, ale také zábavný. Dokonce i malé děti se smály anglickému originálu s titulky.
Plachý hmyz
Martin Dohrn poutavě popisuje své překvapivé zjištění, že se včely odmítají nechat natáčet. Osobně předvádí grimasy, jak ho sledují a okamžitě se skryjí, když jeho sebemenší pohyb vyhodnotí jako své ohrožení. Některé z nich svůj strach sice nikdy nepřekonaly, ale jak na zahradě trávil stále více času, mnohé včely si na něj natolik zvykly, že mu dovolily natáčet u svých hnízd, a dokonce přistávaly na kameře. Postupem času se ke včelám dostal tak blízko, že dokázal odlišit jednotlivé jedince pouhým pohledem. Začal jim dávat familiární přezdívky jako Nicky, Sousedka či Opozdilka a navázal s nimi svého druhu formu bližšího vztahu.
Úžasné makrozáběry
Okamžiky zachycené detailními záběry dokumentují život včel jakoby jejich očima tak, jak jsme ho předtím nikdy neviděli. Unikátní záběry ukazují včely kladoucí drobná vajíčka do komůrek s pylem připravujíce tak další generaci. Následně můžeme sledovat vykuklení samotářských včel a jejich poznávání světa, který vidí poprvé. Pelonosky hluchavkové vidíme, jak se učí a postupně zdokonalují při sbírání nektaru a pylu. Následující zábavné záběry ukazují samečka bavlnice, kterak si pečlivě střeží své teritorium a jiné samce vyhání. Jeho snažení pokračuje vyhledáváním samiček. Zpočátku se příliš nevyzná a vrhá se na kdeco, a i když najde samičku, jeho první pokusy nejsou úspěšné, ale postupně se zlepšuje. Tyto záběry zase pobavily dospělé.
Na příběhu plaché pískorypky se dozvíme, proč samotářské včely nechtějí být sledovány a je proto obtížné je filmovat. Jako stín pískorypku totiž sleduje nomáda, nazývaná kukaččí včela. Když se pískorypka v podezření ohlédne, nomáda se úspěšně maskuje coby mrtvá. Když takto postupně vyslídí, kde má pískorypka hnízdo, počká si, až nebude majitelka doma a naklade do jejího hnízda své vajíčko.
Nechybí ani napětí
Samotářské včely se intenzivně zajímají o kdejakou dírku, kterou by mohly osídlit a dát zde vzniknout svému potomstvu. Zajímavé záběry ukazují, jak mezi včelami dochází k soubojům o tyto tunýlky. Mnohdy větší silnější druh zabere otvor již dříve obsazený druhem menším. Také trubce ve snaze si odpočinout přitahují různé škvírky, ale film nás poučí, že ne všechny jsou bezpečné. V některé z nich může číhat nebezpečí v podobě hladového pavouka, který lovem eliminuje pomalejší nebo natvrdlejší samce a jejich neužitečné geny.
A když už Martin Dohrn zacílil objektiv kamery na pavouky na své zahradě, předvede nádherný záběr, jak se pavouček skákavka opatrně a nepozorovaně blíží k mouše bzučivce. Osobně napodobuje, jak moucha nedává pozor a pečlivě se čistí. Skákavka se sice na chvíli nechá rozptýlit jinou mouchou opodál, ale rychle pokračuje v přibližování se k mouše, která se stále pečlivě věnuje očistě. To se jí stane osudným, pavouček se jí zmocní jediným přesným skokem.
Souboj s parazitickou vosou
Martin Dohrn předvádí, jakou aparaturou natáčel malinké, sotva pár milimetrů velké včelky dřevobytky. Pro natáčení tak malých stvoření musel eliminovat otřesy kamery způsobené třeba tlukotem srdce nebo dýcháním kameramana. Odměnou mu byly dramatické záběry, jak dřevobytky zahánějí rovněž drobounkou vosu srpušku. Ta je nápadná extrémně dlouhým kladélkem v poměru ke svému pár milimetrů dlouhému tělu. To proto, aby mohla klást svá vajíčka do hnízd samotářských včel, kde se jejich larvy po vylíhnutí živí vajíčky, larvami a zásobami původní stavitelky hnízda.
Vynalézavé způsoby ochrany hnízd
Když se Martinu Dohrnovi povede zachytit zednici dvoubarvou, jak poletuje s asi pěticentimetrovým stéblem, pokusí se tomu přijít na kloub. Najde ji, kterak částečně zahrabe hlemýždí ulitu a udělá z jejích útrob pokojíčky pro budoucí generaci. Aby však hnízdo ochránila před nevítanými hosty, vystaví nad ním z velkého množství stébel nebo delšího jehličí dost vysoký příkrov. Ten hnízdo jednak maskuje, jednak k němu znesnadňuje přístup.
Jednu ze včel čalounic s mírně poškozeným křídlem pojmenoval filmař přezdívkou Nicky. Během celé sezóny ji sledoval, jak plní otvůrky budoucím potomstvem. Na záběrech ukazuje, jak čalounice vykrajují z listů rostlin poměrně velké dílky a nosí je do svých hnízd, aby je jimi vystlaly. Na závěr Nicky každé hotové hnízdo uzavře několika kruhovými zátkami vykrojenými z listů, aby tak ochránila jejich drahocenný obsah. Nicky zaplnila za sezónu tři tunýlky a začala s prací na čtvrtém, který však už díky značné únavě nedostavěla, a dokonce jej ani nezvládla ochránit před nezvanou návštěvou kuželitky. Tato parazitická samotářská včela propíchla ostrým zadečkem ochranu hnízdní komůrky a nakladla zde své vajíčko, o čemž svědčí záběry jejího pylem umazaného zadečku. Ale i tak byl život Nicky úspěšný.
Závěrem
Pokud narazíte na nějakém festivalu či podobné akci na tento film, určitě si ho nenechte ujít, ať už sami, anebo jako zábavu pro celou rodinu. Nechte se jím inspirovat a zkuste objevovat nepovšimnutá dramata i detaily odehrávající se na vašich vlastních zahrádkách nebo v okolí.
Film je možné koupit na zahraničních webech v originálním anglickém znění pod názvem My Garden of a Thousand Bees na DVD nosiči. Online si jej můžete zdarma přehrát na stránkách https://www.mygardenofathousandbees.com/. Ale nepoužijete-li nějakou Virtuální privátní síť, tzn. program umožňující skrýt geolokaci vašeho počítače, narazíte na blokaci, která vám v našem středoevropském regionu znemožní film si přehrát.
